Svazování domu pro statické zajištění s sebou nese úskalí v podobě tepelných mostů. Pozornost je třeba věnovat především takzvanému rosnému bodu, který způsobuje pocení či rosení chladnějších částí zdiva - především železných výztuh nebo neizolovaných betonových překladů. K sekundárním důsledkům rosných bodů pak patří zavlhčení zdiva, které je v kontaktu s železnými pruty a následná tvorba vlhkostních map pod málo difúzně otevřenými nátěry, nebo tvorba plísní.
Do hledání vhodného řešení v první řadě zapojte zkušeného odborníka z oboru statiky. Jedním z jeho požadavků bude pravděpodobně provedení vlhkostního průzkumu. Ten totiž částečně odráží i složení zdiva, navíc s přihlédnutím na takzvanou stavební vlhkost.
Všeobecné zásady při svazování domu
Pro začátek si shrňme všeobecné zásady, které je nutné při svazování objektu dodržet. Ocelové pruty či železné výztuhy svazující nosné obvodové zdivo mají být vedeny alespoň 5 cm hluboko v podélném zdivu (lze svazovat i po povrchu). Mezi koncem zdiva a výztuží tak vznikne minimálně 2 – 5 cm dlouhá rýha.
Takto vniklý prostor se následně zahazuje mikroporézní vysoko-pevnostní sušící maltou (např. Hydroment), která prakticky slouží jako výztuha zdiva a svými chemickými vlastnostmi spolu s mikroporézní strukturou zabraňuje tvorbě kondenzátu na železitých výztuzích. Ocelové pruty nebo železné výztuhy by přitom měly být ošetřeny antikorozivním nátěrem na cementové bázi (např. Betonprotekt K2).
Svazovaný dům
Problematika šíření tepla
Jak už jsme zmínili, řešení statického zajištění domu má i svá skrytá úskalí v podobě tepelných mostů, které mohou způsobit rosení chladnějších částí zdiva, především ocelových prutů. Pokud se zde bavíme o šíření tepla, máme na mysli tepelný pohyb a vzájemnou interakci molekul v samotném železe, což je charakterizováno jako vedení tepla.
K šíření vedení tepla dochází pouze kontaktem s okolním prostředím (zdivo, vzduch atd.). V tento okamžik můžeme zapomenout na další vlivy, jako je například záření. Vyztužovací pruty totiž nejsou vystaveny světelnému ani mikrovlnnému záření, protože jsou zazděny či skryty ve falešném překladu nebo trámku.
Jak se tedy nejčastěji obecně postupuje? Železo procházející skrze nosnou zeď se „obalí“ materiálem, který má vysoce mikroporézní strukturu a je zároveň nevodičem tepla nebo přímo jeho izolantem. Tímto postupem pak docílíte přerušení tepelného mostu a to jak ze směru dovnitř, tak i ven.
Nad tímto armovacím železným prvkem ještě musí být určitá vrstva izolace, na což nesmíme zapomínat. Aby se nám železo nezačalo takzvaně potit za tímto izolantem, doporučujeme zaházet ocelové prvky vždy do dvoucentimetrové vrstvy sušící omítky Hydroment a následně pak řešit tepelnou izolaci. Její následné vrstvy včetně finálního nátěru musí splňovat kontinuální průchod vodních par čili paropropustnost. Sysytém jednotlivých vrstev má kontinuální paropropustnost v rozmezí 6 až 8. Při nedodržení kontinuálních přechodů hrozí tenze vodních par, zavlhčení izolace a možnost odchlípnutí vrstev, které toto rozmezí paropropustnosti nesplňují.
Svazovaný dům
Souhrnná skladba systému pro řešení tepelného mostu, který je zde zobrazen jako kari síť:
Specifika u historických domů
S problematikou svazování domu pro statické zajištění se můžete velmi často setkat v případě oprav památkově chráněných objektů. V takové situaci se vám vyplatí nechat odborníky zpracovat různé možnosti řešení tepelných mostů. Jednotlivé varianty se od sebe mohou navzájem lišit výší potřebné finanční injekce, ale také podle obliby toho kterého postupu u památkového úřadu.
Specifická je zde otázka aplikace historických omítek. I zde může být postup poměrně složitý. Následující metoda je jednou z možných, ale variant je více a o té nejvhodnější je třeba se vždy poradit s odborníkem.
Historická zástavba
Sušící omítka na bázi románského cementu
Už tedy víme, že cenným pomocníkem při trvalé sanaci zdí s vysokou kapilární vlhkostí je mikroporézní omítka KEMASAN 590. Jde o hotovou suchou omítkovou směs na bázi románského cementu s dodatkem stabilizovaného vápna, kvarcitového písku a speciálních aditiv, která obsahuje velké množství difúzně otevřených mikropórů.
pro trvalé odvlhčování extrémně vlhkých zdí
odpovídá požadavkům na omítky R dle EN 998-1/2004
ruční nanášení
účinkuje i bez přerušení kapilární vzlínavosti
odolává atmosférickým vlivům, solím, je mrazuvzdorný, neškodí životnímu prostředí
Použití Kemasanu 590
Použití Kemasanu 590
KEMASAN 590 - použití
KEMASAN 590 se úspěšně používá k trvalé sanaci zdí s vysokou kapilární vlhkostí, je přitom vhodný na fasády, i do vnitřních prostor. Uplatní se při omítání:
soklů
zdí pod úrovní terénu
zdiva smíšeného
zdiva silně zasoleného
Zvláště vhodný je pak na sanaci objektů v památkové péči, neboť nedochází k jeho zasolení. Dále je doporučen všude tam, kde z technických důvodů nelze obnovit vodorovnou izolaci. Při svém stárnutí či zrání přechází z barev bílé přes světlý okr do tmavé patiny.
