Jarní cibuloviny jsou pojmem, který má vlastně dva zcela odlišné významy. Rozlišujeme dva druhy jarních cibulovin. Ty, které v předjaří a na jaře kvetou a ty, které se na jaře teprve vysazují, aby nám vykvetly mnohem později.
Zaujmout a poutat pozornost, a přitom nenabízet vůni ani pestrobarevné květy? Dotvářet atmosféru a dominovat stinným a vlhkým koutům, ve kterých se ničemu jinému moc nedaří? Kapradiny nám dokazují, že to jde.
Bude i letos v létě sucho? Pohled do křišťálové koule nepřináší na zahradníkovu otázku odpověď, budoucnost je zamlžená. Anebo se ten krám zase rozbil. Pokud ale nechcete čekat na předpověď jasnovidců a budete raději připravení než překvapení, máme pro vás pár tipů.
Rozesadit si v zahradě sněženky na další místa a postupně si tak množit a rozšiřovat bělostnou předjarní až jarní záplavu květů není nijak složité. Jen je to třeba udělat v pravý čas. Tedy krátce po odkvětu. Zhruba 2 až 3 týdny. Co vše je dobré vědět o sněženkách?
Existuje krásně pravdivé úsloví, že zahradníkovo jaro začíná loni na podzim. V případě cibulovin to platí téměř dokonale. Do země většinou putují na podzim, ke konci října anebo na začátku listopadu. Co dělat, když jste to nestihli? Zkusit nasadit v lednu není zase tak marné.
Hledíky nikdy nezklamou a pokud plánujete pro příští sezónu něco nového, co jste ještě nevyzkoušeli, hledíky určitě nic nepokazíte. Lze je pěstovat na trvalkových i letničkových záhonech, ale i v mobilních nádobách. Pokud si chcete připadat jako herec na jevišti, hlediště vám množství hledíků vytvoří dokonalé. A z jak pohledných diváků!
Oměj podzimní kvete od konce léta až začátku podzimu a podívaná je to opravdu báječná. A když svážete tyto vytáhlé rostliny do trsu, aby se nepovalovaly v listopadu po jinak již téměř holém trvalkovém záhonu, vytvoří iluzi, že zima je opravdu ještě hodně daleko. Pozor však, právě oměje jsou prudce jedovaté a to všechny druhy.
Libavka (jinak také líbavka) je vřesovištní rostlina, která upoutá vaši pozornost v zahradách, truhlících i na hřbitovech. Některé druhy jsou pěstovány jako okrasné keře, jiné se hodí do truhlíků a další zase do skalek. Navíc jde o rod zahrnující mnoho půdokryvných druhů.
Píchoše řadíme k nejatraktivnějším, ale také v přírodě nejohroženějším cykasům. Jejich velké, zpeřené a tvrdé listy připomínají tuhý plast. Některé druhy pak mají listy působivě namodralé barvy. A ano, listy jsou tím hlavním, čím jsou píchoše zdobné, zdaleka však ne tím jediným. Ostatně stejně jako všechny cykasy.
Chutí připomínají stopky dužistopky sladké rozinky, nejchutnější jsou pak usušené. Navíc tento strom odhalil jedno své velké tajemství. Obsahuje látku, která (dle pokusů na laboratorních zvířatech) snižuje pocit libosti spojený s alkoholem. Vědci si proto slibují, že by mohl být vyvinut lék pro závislé na alkoholu. A testy na lidech začaly již před přibližně deseti lety.
Korálový strom i plačící dítě, jak kde. Když zasadíte semínko zarděnice, vyroste vám korálový útes. Zarděnice jsou stromy nejen exotické, ale i doslova mýtické. Barvou a uspořádáním svých květů přitom evokují iluzi korálu, představu téměř podmořského světa.
V zahradnictvích běžně narazíte na balení semínek s označením ostrožka stračka, jde ale o zmýlenou. Tedy zmýlenou obchodně a záměrně. Ano, ostruhy má jak stračka, tak ostrožka, jde ale o odlišné rody.
Skalkaři či skalničkáři, to jsou vlastně jacísi tiší blázni vůbec ne nepodobní třeba kaktusářům. Ostatně právě mnohé sukulenty na skalky patří. A co o budování skalek napsal Karel Čapek?
Na jílovitých a pískovcových půdách jihoafrického Kapska roste květina, kterou jinde na světe nespatříte. Její rodové i druhové jméno je odvozeno od slova vlna, které se latinsky řekne lana.
Krása, která nepomíjí. Rostliny – trvalky, o něž se většinou nemusíte moc starat, a budou ochotně dotvářet barevnou výplň vaší zahrady. Je jich celá řada, a dá se s nimi experimentovat. Proto se jen tak neomrzí.
Subtropy a tropy mají jednu specialitu, produkční pěstování kaktusů. A právě opuncie jsou nejčastěji pěstovaným kaktusem kvůli chutným plodům. V Maroku jsem je ochutnával poprvé a samozřejmě jsem si při loupání plodů opuncie nevzal rukavice, vlastně jsme s sebou ani žádné neměli. Droboučké trichomy, respektive trny s háčky (takzvané glochidie), se mi zapíchaly do prstů a byl to velice nepříjemný zážitek. Chuť opuncií za to ale stála.
Moje babička pěstovala spoustu aster, ještě si ten záhon pamatuji. Když astry kvetly, pravidelně je řezala do vázy a na hřbitov, někdy s nimi vyrazila do města na trh, stejně jako to dělala s mahónií na podzim a konvalinkami na jaře, které zaplevelily celou předzahrádku. Jenže pak astry náhle zmizely a na jejich místě se objevily jiřiny a gladioly. Důvod mi byl dlouho neznámý, dnes si ale na tuto otázku již dovedu odpovědět.
Jícnovky jsou vzpřímené a nejčastěji jednoleté květiny pocházející z Ameriky s centrem rozšíření v Mexiku. Od konce 80. let 20. století bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů s různými barvami květů.
Z tropických deštných lesů Filipín sice nefritová a nebo také smaragdová liána postupně mizí, což je ohromná škoda, je však velmi oblíbenou okrasnou rostlinou, kterou dokonce najdete i ve vytápěných sklenících chladnějších oblastí. Zde záchrana funguje, neuvěřitelná krása květů nefritové liány si to rozhodně zaslouží.
Červenec je měsícem vůní a chutí, ale i barev a tvarů. Ovšem na lidský smysl jménem chuť v zahradě okrasné zapomeňme, to si nechme na tu užitkovou. Co nás v okrasné zahradě v červenci čeká a nemine? Věci příjemné i lopotné.