Někdo se hydroponie bojí, nedůvěřuje jí, někdo před ní vyloženě varuje jako před nějakým ďáblem. Jiní, vyloženě škarohlídi, nenechají na hydroponii nit suchou, aniž by se obrnili jakýmikoli argumenty. Přitom byla známa již ve starém Egyptě a v období antickém.
Rychle se přiblížila doba jedné z nejdůležitějších květnových činností, která obvykle propukne sotva se krajinou proženou ledoví muži – přesazování teplomilnějších rychlených rostlin do zahrady, ale i na naše balkóny, terasy, pergoly a venkovní okenní parapety. Sice si letos ještě chvíli počkáme, chladno je opravdu veliké, ale stejně to nastane. A aby se rostlinám dařilo a nehubily je plísně, můžeme využít chytrý trik, jak vůči houbovým chorobám preventivně zakročit.
Sice nejde o žádný řemeslný skvost, nýbrž tak trochu z nouze ctnost, ale v každém případě je naše okurkoviště (okurkárium) důkazem, že lze ušetřit spoustu peněz s maximálním efektem. Okurky zde od té doby pěstujeme každoročně a toto dosti provizorní řešení bude sloužit ještě hodně dlouho. A stín? Ten jednoduše vytváříme kresbami vápnem na sklo.
Vitamíny jsou považovány za středobod zdravé výživy, a v žádném vyváženém jídelníčku by rozhodně chybět neměly. To samozřejmě platí. Jen je třeba pohlídat si, v jaké formě onu vitamíny našlapanou zeleninu konzumujeme. Ne vždy totiž do sebe se syrovou zeleninou dostaneme těch vitaminů nejvíc. Která zelenina je zdravější až poté, co se tepelně upraví?
I když se snažíte, něco je pořád špatně. Vaše zahrádka nevzkvétá, a vynaložená námaha neodpovídá výsledku. Úroda, dá-li se to tak nazývat, je prostě až směšně malá. To je čas trochu se zastavit, narovnat a zamyslet. Co vlastně může být špatně? Jaké jsou ty nejčastější diagnózy zahradnického neúspěchu a netrpí vaše záhonky právě jednou z nich?
Sezóna prázdninových dovolených se blíží. A lidé lačni sluníčka a oblázkových pláží se znovu po hlavě vrhají do rizik, nad nimiž nepřemýšlí. Rizik skutečných, která si nepřipouštíme. Přitom se naopak obáváme něčeho, o čem nevíme vlastně vůbec nic.
Někdo se hydroponie bojí jako čert kříže, jedni varují, jiní, vyloženě škarohlídi, nenechají na hydroponii nit suchou. Přitom byla známa již ve starém Egyptě a v období antickém. A je to vlastně i logické.
Ve světě bylo vyšlechtěno neuvěřitelných cca 27000 taxonů karafiátů, přesto se proslavily i ty klatovské, byť mají klatovští šlechtitelé na svém kontě kříženců o mnoho méně (něco mezi 70 a 80) a šlechtěním se dnes zabývá 8 lidí. Před čtyřiceti lety jich bylo 12 a šlechtění karafiátů má v Klatovech více jak dvěstěletou tradici. Čím klatovské karafiáty tak okouzlily svět?
Právě bílé jahody ocení především alergici, sice tyto jahody vypadají nezrale, ale není to pravda. Na bílých jahodách (odrůdách jahod a jejich plodech) si pochutnáte právě, když zbělají. Rozdíl oproti červeným plodům jahodníků je v absenci proteinu Fra A 1 (Fragaria allergen A1), který může jak za červenání jahod, tak za alergie na ně. Není to však až tak jednoduché, velký podíl na červenání jahod má i sluníčko a antokyany produkované právě slunečním zářením. Tak alespoň zní ohlasy z Japonska.
Nejproduktivnější zahrada ve Velké Británii se nachází tam, kde by ji nejspíš nikdo nečekal. Pod zemí. Přesněji, třiatřicet metrů pod dlažbou Clapham High Street. V bývalém protileteckém krytu. Od roku 2015 si tu nadšenci z Growing Underground plní sny o precizním a intenzivním zemědělství.
To bylo slávy a radosti, když se na květinovém trhu v nizozemském Leidenu začaly prodávat první křídlatky. Fascinující rostliny s vysokým vzrůstem, dočervena vybarvenými stonky a dekorativními listy. Německý cestovatel a botanik - Philipp von Siebold - jejich dovozem vydělal malé jmění. Exotika z dálného východu šla opravdu na dračku, poptávka po ní byla v celé Evropě.
Stačí si v zahradě najít místo, kam se po celý den opírá sluníčko, koupit plastové kanalizační trubky potřebné délky s koncovkami a můžete začít. Kromě bohaté úrody, jaké lze takovým způsobem pěstování jahod dosáhnout, získáte velmi praktický a na prostor maximálně úsporný prvek. Zbude vám v zahradě dostatek místa na další rostlinstvo i relaxaci.
Zasadit něco, to všichni zahradníci moc rádi. Ale kolik toho má být? To už je drobet složitější. Pochopitelně, žádná zahrada není nafukovací a místo na záhoncích je omezené. Takže je třeba nějak napřímit vztah mezi počtem rostlin a parametry osevní plochy. Zkrátka, chvilku počítat.
Předpěstované sadby a připravené rostlé sazeničky na nás s příchodem jara vykukují z regálů i v těch obchodech, kde bychom je nečekali. Prodávat napůl hotovou práci je totiž skvělý byznys. Lidé si je rádi kupují, mají totiž pocit, že tím šetří místo, čas a peníze. Ne vždy je to pravda.
Menší zahrady a vyloženě malé zahrádky trpí nedostatkem místa na pěstování rostlin. A pokud přece jen máme nějaké nároky na alespoň trochu rozumný objem výpěstků, nezbývá nám nic jiného, než jít do výšky. V případě rostlin s vysokými nároky na pěstební plochu je to vyloženě nezbytné.
Nizozemsko je údajně jedním z největších producentů emisí skleníkových plynů v Evropě a právě holandské zemědělství se na celkových emisích podílí 46 procenty. Jenže právě plán snížit drasticky emise dusíku a amoniaku do roku 2030, čili roku takzvaného Green Dealu, zvedl farmáře ze židlí. Vláda jako by dle nich vzbuzovala dojem, že vůbec nedomyslela možné sociální dopady takového kroku.
Rajská jablka sice pochází z Ameriky, ovšem poté, co se dostala do Evropy, měla dlouho prapodivný osud. Až za francouzské revoluce prý navrhl horlivý kuchař republikánům, aby jedli červené plody rajčat na znamení oddanosti revoluci. A rajčata se rychle stala fenoménem. Navíc se prý v Evropě rajčata objevila na jihu před osmi sty až tisíci lety zcela přirozeně, ovšem nebyla konzumována.
Které dýně jsou jedlé, a které především k dekoraci? Existují nejedlé dýně anebo lze konzumovat úplně každý druh a odrůdu? Dýňománie začíná na jaře, podržte si klobouky, bude to fičák, který skončí podzimním kláním o největší dýně nejlepších dýňopěstitelů. A samozřejmě také vyřezáváním halloweenských svítících strašidel právě z dýní.
Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Před rokem 1990 jsme jezdili na pravidelné zemědělské brigády a jednou z nich byla sklizeň cibule. Na poli se před slzením utéct nedalo, byť jsme cibuli neloupali a nekrájeli, jen sklízeli. Všude cibule a všude slzy. Zato v zákulisí nám pak ukázali, jak se to při zpracovávání cibule dělá. Na stůl se postavilo několik obrovských hrnců s horkou vodou a bylo. Nevím, jestli nám tehdejší pracovnice JZD natolik vsugerovaly, že to pomáhá, až jsme si to opravdu i mysleli anebo voda skutečně zabrala.
Rýmovník cítíte již na dálku, ale co teprve, když utrhnete jediný lístek a promnete mezi prsty. Anebo si jej vložíte do nosní dírky, nejlépe 2, do každé jeden. Navíc si snadno připravíte odvar, který pak můžete inhalovat. Zapomeňte na drahé nosní kapky a jiné léky. Rýmovník se nepyšní svým českým jménem náhodou.