Nemusíte si každý rok pořizovat nový. Když o něj budete správně pečovat, bude jako nový vypadat předlouhá léta. Zahradní nábytek je totiž dělaný na to, aby něco vydržel. A ta správná péče? To už záleží na tom, s jakým materiálem máte co dočinění.
Začneme z opačné strany. Tím, co děláme špatně!
První chybou je, že zahradní nábytek čistíme málo a v nesprávnou dobu. Optimum je čtyřikrát do roka, ale ne zrovna v pravidelném rytmu. Jedno čištění by mělo proběhnout před zazimováním, druhé pak poté, co jej na jaře vytáhneme. Další by mělo následovat po hlavním náporu pylové sezóny, a to poslední zhruba v druhé třetině léta. Většina lidí se spokojí s tím, že zahradní nábytek přečistí na jaře, jen proto, aby do něj nachytali pyly a nečistoty.
Další chybou je, že si neumíme si na čištění udělat prostor a čas. A ono to nějaký čas opravdu zabere. Zvlášť, když se má to čištění a leštění spojit s nějakou minimální údržbou. Někdy je třeba něco dotáhnout, upravit, povolit – a samozřejmě po mokrém čištění nechat proschnout a třeba nalakovat. Poplatné je to hlavně zahradnímu nábytku z ne až tak tvrdého dřeva – buku a smrku. Tam by lakování a natírání fermeží mělo být součástí úklidu.
A do třetice? Na situaci, která si žádá rozumnou sílu, jdeme hned s palicí. A taky neplatí klasické vojenské úsloví, že co je mokré – to je čisté. Když při čištění používáme vodu, měla by být vlažná. Mýdlové prostředky by neměly nechávat skvrny, nestříkáme volnou hadicí ale rozprašovačem a nepřeháníme to ani s vysokotlakými čističi. Procesně je to o drobet složitější, protože každý materiál zahradního nábytku si žádá to své.
Vezmeme to postupně.
)
Plast je nenáročný držák
Zahradní plastový nábytek je cenově dostupnou stálicí, a kouká na nás z každé druhé terasy. Problém? Vlivem UV záření má tendenci měnit barvu. Blednou, šednout, žloutnout. Také se do něj umí nehezky propít skvrny z vína anebo dělat fleky po rajčatech. To jen v případě, že si rádi posedíte třeba u pikniku nebo grilování. Co s tím?
)
Přímo na čištění plastového nábytku existují speciální čisticí prostředky, odstraňovače skvrn. Je lepší sáhnout po nich, než to zkoušet ty domácí, univerzální. Protože čistící písky obrousí povrch (který se pak častěji špiní). A určitě vynechejte i přípravky na bázi bělidel, chloru. Ty totiž plastový povrch naleptají.
Efektivní čisticí směs si můžete klidně umíchat i doma. Chybět by v ní nemělo tekuté mýdlo, jedlá soda nebo ocet, vše rozmíchané v kbelíku s vlažnou vodou. Čištění se dělá postupně – nejprve hrubé otření zjevných nečistot (hlína, bláto), pak aplikace s čistidlem, a nakonec omytí – otření. Místa, kde se drhnulo více, pak ošetřete voskem na plasty. U jedné sady plastového zahradního nábytku tak strávíte i dvě hodiny času. Ale vyplatí se to.
Spousta práce. Ale krása
U dřevěného zahradního nábytku se „počítá“ průběžná péče. To, že jej tu a tam vlhkým hadříkem přetřete, i když se tomu nedá říkat čištění. Ale ušetří vám to práci, až s tím pořádným čištěním začnete. U dřeva je třeba dávat pozor na finiše a povrchové úpravy materiálu. Proutěné a lakované dřevo totiž může vyžadovat zředění komerčního čisticího roztoku.
Záleží i na konkrétním druhu dřeva. Nábytek z buku a smrku je tak levný proto, že si žádá hodně dodatečné péče. To dražší kousky – z teakového dřeva, robinie (akátu) nebo eukalyptu – obsahují esenciální oleje, které dřevo efektivně konzervují. Lépe pak odolávají vlhkosti. Jít na dřevěný nábytek s hadicí nebo wapkou je sice extrémně snadné, ale v podstatě to nejhorší, co můžete po jeho životnost udělat.
)
Postup čištění by měl každopádně zahrnovat odstranění hrubých nečistot – i ve spárách – následné přetření čisticí směsí a pak vyleštění. S aplikací vrstvy ochranného oleje na dřevo. Poměrně často to může obnášet i částečnou demontáž, rozmontování velkých kusů na součástky. Je to pracné, ale ve výsledku lepší. Nikdo nechce sedět na roztřeseném a vrzajícím křesle, které už léta nikdo nedotáhl.
Při čištění dřevěného zahradního nábytku, zvlášť u toho z měkkého dřeva, se musíte držet „po vlákně“, abyste nedělali rýhy. A určitě nepracujte s ocelovými kartáči. Rozměrný těžký nábytek z dřevěného masivu se vyplatí jednou za delší dobu, v odstupu let, celý zbrousit a natřít/nalakovat znovu. Kombinace ochranného nátěru – olejů, mořidel a polyuretanového nátěru – jdou vůbec dřevu k duhu.
Ratan je krásný, ale životností nevyniká
Druhou příčku v popularitě zahradního nábytku už dlouho drží ratan. Zažívá boom v interiérech, na terasách i zahradách. Je to dřevo, co vlastně není dřevo, ale výhonky lián a palem z čeledi Calamoideae. Je jich dohromady přes 600 druhů, a komplikace vychází už z toho, že v jednom křesílku narazíte na tři a více druhů ratanu/rotanu (jiný druh je v obvodu, další třeba tvoří výplet, třetím je to celé vyvázané a spojené). A každý z těch druhů má trochu odlišné vlastnosti.
)
Čištění ratanového nábytku je poměrně náročné, kvůli přírodním nerovnostem. Dobrou zprávou je, že tady po nízko až střednětlaké myčce, wapce nezapnuté na plný výkon, sáhnout můžete. Ratan a voda si docela rozumí, a občasné navlhčení zvyšuje pružnost materiálu (ale zase pozor, když ho budete zalévat jako rýži, stane se křehkým).
Při ručním čištění ratanu se hodí dbát zvýšené opatrnosti. Je to prevít, který má až nepříjemně dlouhé a lámavé třísky. Tady rukavice rozhodně oceníte. Ratan má své nesporné kvality, ale extra dlouhá životnost k nim zrovna nepatří. Je citlivý na povětrnostní vlivy a střídání teplot. V praxi to znamená, že je lépe s ním sezónu venkovního nábytku zahájit později, a uklidit jej pod střechu o něco dříve.
)
Kov si říká o péči. Pak vás i přežije
Zahradní nábytek z kovu v sobě nese příslib vytrvalosti a odolnosti. I o tu je ale třeba řádně pečovat. Čištění s kartáčem nebo ostřikování hadicí funguje dobře, ale je třeba také sušit.
Rez je dost zásadní vada na kvalitě, a řešit je to třeba pískováním, přečištěním minerálním lihem nebo benzínem a následný ochranným nátěrem. Natírání kovového nábytku vytváří bariéru mezi kovem a vlivy povětří, takže se určitě vyplatí.
Pozor si dávejte u lehkého hliníku. Ten totiž trpí na oxidaci. Takže je z něj třeba odstraňovat nečistoty s pomocí speciální pasty na leštění kovů (potažmo silně zředěným octem). Určitě se také vyhněte používání chemických prostředků na bázi čpavku, fosforečnanu trisodného a vůbec alkalických čisticích prostředků. Ty totiž tu oxidaci urychlují.
U zahradního nábytku – bez ohledu na materiál – se vyplatí vzít do úvahy i to, jak často jej vlastně budete používat. Není automatické, že s jarem přichází sezóna venkovního posezení. Třeba v kuse prší anebo si plánujete dovolenou. Nechávat nábytek venku bez dozoru a bez využití znamená, že mu tím zkracujete životnost a špiníte jej zbytečně.
Zdroj: BHG.com, Gardeningetc.com, Kaercher.com, IdealHome.com, Primrose.co.uk
