Když se v Norsku řekne hytte, všichni vědí, co to je, ale nikdo přesně neví, jak to vypadá. Jak to? Slůvko má totiž jasně definovaný, ale přitom dost abstraktní význam.
Nic proti Praze, ale asi s ní bude opravdu něco v nepořádku. Jinak by lidé tolik netoužili po stěhování z Prahy na venkov. Zrovna tak jako klienti architektonického studia Archicraft.
Mobilní domek na kolečkách, nebo jak u nás často říkáme maringotka, vypadá spíše jako bydlení pro dobrodruhy, kteří se nehodlají usadit a zařídit si “pořádné” bydlení. Opak je ale pravdou. V zahraničí je bydlení v malém čím dál populárnější a i u nás si nachází stále více příznivců. Bydlet v mobilním domku na kolečkách nemusí vždy nutně znamenat mít málo místa. Malý mobilheim, ve kterém bydlí mladá francouzská rodina i s malým dítětem, ho díky chytrému a nápaditému řešení prostoru poskytuje dostatek. Je totiž tak důmyslně řešený, že má každý z obyvatel dostatek prostoru i soukromí.
Tradiční historická chalupa typická pro Jizerské hory, přesto novostavba. Nová horská chata shlíží z kopce na městečko na úbočí Jizerských hor, za ní se rozprostírají již jen louky a hluboké lesy. Do terénu byl dům usazen i s parkovací plochou tak, aby byly potřebné jen minimální terénní úpravy. Dispozice interiéru je rozčleněna na třetiny: střední část domu tvoří zázemí s koupelnami, na západ je orientován hlavní obytný prostor s kuchyní a jídelnou a na východ směřují ložnice.
Někteří podnikavci si všimli prostého faktu - lidé rádi lezou po všech možných kopcích s výhledem, zříceninách a rozhlednách, odkud je báječný výhled. Všimli si také, že i běžné myslivecké posedy nenechají jen tak někoho chladným. A i když toho z výšky jen o pár metrů větší o moc víc nevidíme, stejně si za nevole myslivců většina z nás na posed vyleze. O dětech nemluvě, ty strčí hlavu a údy doslova všude. Pro ně stavíme dětské zahradní domky včetně takzvaných tree houses (domcích na stromech). Tak proč ne posed jako vybavený obytný prostor s pěkným výhledem?
Skoro polovina českých rekreačních chat a chalup není podle asociace českých pojišťoven pojištěna proti vykradení. A jak známo, s podzimem začíná sezóna “rekreačních“ zlodějů, tedy zlodějů zaměřujících se na opuštěné chaty a chalupy. Leckdy jim přitom lidé sami pomáhají, třeba v nedostatečně zabezpečené kolně najde i naprostý amatér dostatek nářadí, pomocí kterého se do objektu dostane. Navíc je i samo drahé nářadí vítaným lupem spolu s uskladněnou zahradní technikou.
Permafarma, beton vyrobený z dešťové vody, vytvoření odolného lesa, ekologická myčka tramvají, dešťové záhony a 90 000 nově vysazených stromů. To vše a mnohem více je součástí 21 finálových projektů soutěže Adapterra Awards, která hledá nejlepší adaptace na změnu klimatu v České republice.
Třeskutá zima, ke které patří závěje sněhu. Ale taky přenádherně vybarvený deštivý podzim a jaro, které se utápí v záplavě květů. K tomu léto, které se dá přežít jen pod slunečníkem na pláži. To není reklama, ale realita argentinské Patagonie. Přinést do krajiny s tak silným aspektem ročních období odpovídající obydlí ale není nic snadného.
Bydlení v jurtě je svým způsobem adrenalin. A to po všech stránkách. Někdo si to vyzkouší na týden o dovolené a hned říká, že by nedal na svou zateplenou chatičku dopustit, že to bylo příšerné, obzvláště za deště. Jinému se taková romantika zalíbí a když za pěkného počasí odhrne zakrytý střed stopu, spatří v leže ze svého lůžka hvězdnou oblohu. Jako pod širákem, řekne si, to je nádhera, jenže nesmí začít pršet, “lejt“, padat konve vody, nesmí začít sněžit a hlavně mrznout a fičet uragán.
I když to tak z výsledku nevypadá, realizace tohoto projektu se skutečně „táhla“. Ve výsledku pak trvala stěží uvěřitelných šestnáct let. To si pochopitelně zaslouží vysvětlení.
Nejen sucho, ale také ničivé povodně představují jednu ze zásadních hrozeb. A jak nám bohužel připomněly čerstvé události ze Slovinska, ani vyspělé státy vůči nim nejsou imunní. Nicméně většina zemí, která se právem obává záplav, patří k těm nerozvinutým. Na ně pak dopadá vodní živel o to ničivěji, protože nemají prostředky k nápravě.
Spojení s přírodou, bez zbytečných kompromisů. Takový byl požadavek klientů na architekty, od kterých si přáli vytvoření rekreačního domu. Objektu, který je na mexické poměry možná „chatou“, ale nazvat si ji tak určitě netroufneme.
Jejich rajónem jsou podvody na internetu, sezónou jim je čas dovolených. Spolu s tím, jak raketově roste obliba pronájmů krátkodobého ubytování pro turisty cestující do zahraničí, nastávají žně i pro nejrůznější podfukáře, kteří vás chtějí napálit a ošidit.
Zapomeňte na legendy o zlatokopech, hladových medvědech a psích spřeženích. Ketchikan je něco jako americká verze Riviéry Aljašky. Ve velkém se tu servíruje pohoda, přičemž nedotčené přírodní prostředí je tu uvolňující kulisou, která se drsným klimatem severu moc často nepřipomíná.
Areál Salori se nachází na kraji Hradce Králové poblíž Správčického písníku. Projekt zahrady tvořené komplexem několika saun je v České republice poměrně ojedinělý. První myšlenka na vybudování tohoto relaxačního a odpočinkového místa vznikla zhruba tři roky před jeho otevřením, ke kterému došlo v prosinci roku 2022.
Útulna pro turisty, která se nebojí odvážně proniknout do divoké přírody, a přitom nenarušuje její majestát. To je ambice, se kterou šli do realizace projektu „krajinného hotelu“ švédští architekti. Pro neutrální vyznění objekt pojali jako dřevostavbu, které do vínku dali dramatický výhled na údolí řeky Ljusnan.
Koridor vedoucí podél celého obvodu obdélníkového profilu je vlastně univerzální chodbou. Propojuje všechny místnosti v chatě, aniž by je nutil mít dveře. Je v tom i kus filozofie – když půjdete dostatečně dlouho, dorazíte zase na počátek své cesty. A k tomuto pomyslnému výchozímu bodu, místu kde všechno začíná a končí, se obrací Tjurpannan.
Ivan Bartoš, ministr pro místní rozvoj, deklaroval ve svém vyjádření k novele stavebního zákona, že jejím cílem je zajištění rychlého, jednoduchého a transparentního stavebního řízení pod zásadou “jeden úřad, jedno řízení, jedno razítko”. Řízení, které bude pro běžného občana přehledné a srozumitelné. Tedy takové řízení, ke ke kterému se současná vláda zavázala ve svém programovém prohlášení. Co však s černými stavbami?
Jedna rodina, respektive postarší rodiče a jejich už odrostlé ratolesti s vlastními dětmi a rodinami. Zaměstnání a život je odvály od sebe, ale společně stráveného času se zřeknout nechtějí. I když od sebe tyhle odloučené rodinné buňky dělí průměrná vzdálenost 950 kilometrů, udělali si v mapě na půl cesty průsečík. Na hezkém místě, u jezera Ranco.
O nesnadné rekonstrukci nedostupné chaty v Kanadě, která se pro svou další existenci a rozšíření inspirovala typicky českým chatařským prvkem? I takové příběhy píše světová architektura.