Tančící dům v Praze letos slaví 25 let. A přestože tato stavba budí kontroverze až do dnešních dnů, stala se symbolem moderní architektury v Praze i celé ČR. Tančící dům přitom stojí tak šikovně, že se stal jednou z dominant Prahy. A právě to na něm mnohým zřejmě vadí nejvíce. Dovolit si v Česku „moderní architekturu“ a to dokonce před šestadvaceti lety a na místě, kde je budova vystavena na odiv všem, to se jen tak neodpouští.
Dům roztančený po známém tanečním páru
Tančící dům stojí na pravém břehu Vltavy, konkrétně na rohu Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí. Tato působivá stavba vznikla podle návrhu českého architekta chorvatského původu Vlada Miluniče a slavného amerického designéra Franka O. Gehryho (ten byl k projektu přizván investorem). Dnes budovu jakožto jednu z dominant Prahy najdete běžně na obálkách turistických průvodců i na pohlednicích. Tančící dům byl pojmenován podle tvaru svých dvou nárožních věží, inspirovaných slavným meziválečným tanečním párem Fredem Astairem a Ginger Rogersovou.
Původní činžovní dům byl zničen americkou bombou
Uvnitř budovy se dnes nachází galerie, luxusní restaurace se skleněným barem a vyhlídkovou terasou (třistašedesátistupňový výhled do okolí), hotel, kanceláře a konferenční středisko v přízemí a suterénu. Historie stavby, která dodnes vzbuzuje doslova vášnivé emoce, byla přitom velmi pohnutá. Na jejím místě totiž stál původně činžovní dům. Ten však byl v roce 1945 (14. února) zničen zásahem americké bomby. Konkrétně šlo o útok na Drážďany, ovšem bombardéry začaly útočit již na Prahu (v té době to odnesly například i České Budějovice a další místa v zemi). Demolice budovy bombou si vyžádala více jak sedm set obětí a zničeno bylo tehdy i mnoho dalších staveb (například Emauzský klášter).
Návrhu domu se nakonec účastnil Američan
Až do 90. let 20. století pak nebylo od konce druhé světové války jasno, co by na tomto místě vůbec mělo vzniknout nového. A myšlenku moderní zástavby vyslovil až uznávaný architekt chorvatského původu Vlado Milunič společně s Václavem Havlem. Ten v té době bydlel v sousedním domě. A právě projekt Vlada Miluniče byl vybrán k realizaci, načež si investor k projektu přizval světoznámého designéra Franka O. Gehryho, který prý dokonce řekl, že „pro zemi, jež dala Americe Jaromíra Jágra, udělá cokoli.“ Zcela stylově a symbolicky tedy právě potomek národa, který „zboural“ původní činžovní dům bombou, přišel s jeho moderní obnovou.
)
Letos je tomu 25 let od dokončení stavby
Tančící dům byl stavěn od 3. září 1994 (položení základního kamene) pod záštitou nizozemské pojišťovny Nationale Nederlanden. A stavba doslova „roztančila“ Rašínovo nábřeží o dva roky později, tedy v roce 1996 (provoz budovy byl zahájen 20.6.). Letos tomu pak bude přesně 25 let, kdy byla dokončena. Již podle původního návrhu se budova, která se stala jedním z pilířů moderní pražské architektury, měla vyklánět nad křižovatku. Šlo o symboliku československé společnosti na začátku 90. let 20. století, která se dala do pohybu ze své „totalitní strnulosti“.
Původní myšlenka a realita
Ovšem první myšlenkou bylo postavit dům s divadlem, knihovnou a kavárnou. Pro to se však nenašel investor. Dnes má Tančící dům sedm nadzemních a dvě podzemní podlaží a svůj metaforický název získal podle věží, připomínajících postavy tanečníků Freda Astaira (zděná věž) a Ginger Rogersové (skleněná věž). Věž Ginger s dvouplášťovou skleněnou fasádou je přitom zavěšena na nosné ocelové konstrukci. Díky unikátnímu tvaru budovy je pak každé patro jiné.
Konstrukce Tančícího domu je železobetonová a na její stavbu bylo použito 99 originálních fasádních panelů, ze kterých je každý originálem, liším se od ostatních svou tloušťkou, prohnutím a plastikou na svém líci. Na vrcholu věže, která symbolizuje postavu tanečníka, je umístěna kopule s konstrukcí z kovových trubek. Ta je potažena nerezovou síťovinou s oky a zahalena do pomyslných vlasů. A autorem této kopule je právě Frank O. Gehry. Architekt Vlado Milunič tedy navrhl dům tvořený z části statické a dynamické. Tím odkazoval k porevoluční společnosti a euforii.
)
Kontroverzní stavba, která sklízí uznání
Bohužel (a nebo možná vzhledem k povaze české bohudík) můžeme Tančící dům zařadit mezi nejrozporuplnější novodobé pražské stavby. Jeho obdivovatelé si pochvalují moderní architekturu a unikátní tvary, kritici stavbě naopak vyčítají narušení uliční řady a nevhodnost vedle sousedící secesní výstavby. Ovšem prestižní ocenění amerického časopisu Times za design roku 1996 již této budově nikdo nemůže vzít.
Tančící dům se dostal i mezi 5 nejvýznamnějších českých staveb 90. let podle českého časopisu Architekt a v žebříčku nejkrásnějších staveb, publikovaném v listu Daily Mail, se umístil na devátém místě. Lze jen očekávat, že bude tato budova v budoucnu prohlášena kulturní památkou, o čemž je přesvědčen i autor budovy Vlado Milunič.
Interiér kanceláří z části zařídila britská architektka českého původu Eva Jiřičná. A nově je pak tančící dům i hotelem, který dostává od svých hostů velmi vysoká hodnocení. Kromě devatenácti pokojů nabízí hotel také luxusní apartmány Ginger Royal Suite a Fred Royal Suite. Ty jsou umístěny přímo ve věžích budovy a poskytují neskutečný výhled na Pražský hrad. Hotel i restaurace navíc nedávno (v souvislosti s koronavirovou krizí) změnily cenovou politiku. Rozhodly se totiž přilákat co nejvíce českých návštěvníků.
Výstava k 25. výročí láká na technické zázemí
Jak už jsme uvedli výše, Tančící dům letos slaví čtvrt století od otevření veřejnosti. Při té příležitosti zpřístupnil k prohlídkám své technické zázemí a další dosud nepřístupné prostory, které bude možné navštívit až do konce října 2021. Prostor bude navíc doplněn fotografiemi a texty z archivu a od rodiny architekta Vlada Miluniče. Cena prohlídky? Symbolických 25 Kč.
Tanec mezi majiteli
Tančící dům má mimochodem docela komplikovanou vlastnickou historii. V roce 1992 koupila pozemek nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden, investorem stavby byla společnost Nationale Nederlanden Real estate, v.o.s., generálním projektantem ATIPA, s.r.o. a hlavním dodavatelem belgická společnost BESIX. V roce 2004 byl Tančící dům spolu se Zlatým Andělem vložen jako základní portfolio do investičního fondu ING Property Fund Central Europe.
V roce 2008 však vlastník plánoval přestavbu a redesign recepčního prostoru, autor Vlado Milunič ale původní podobu recepce hájil jako výrazně autorský prostor s výraznou stopou Gehryho rukopisu. Přesto však správce budovy objednal modernizaci u architekta M. Ranného, jehož návrh Milunič považoval za totální nepochopení konceptu současné recepce. Nazval jej tuctovou bezcennou kulisou, kterou známe z desítek nových administrativních budov.
V roce 2013 nabídl vlastník, společnost CBRE Global Investors, budovu k prodeji, který organizovala poradenská společnost Jones Lang LaSalle. Developer Central Group nabídl v srpnu 2013 za Tančící dům 250 milionů korun (později nabídku mírně navýšil na 10 milionů eur), ve výběrovém řízení však neuspěl. Mělo zde být otevřeno muzeum architektury a designu, pokud by s tím autoři budovy souhlasili.
Na konci roku 2013 pak budovu koupila Pražská správa nemovitostí realitního magnáta Václava Skály za částku 13,35 milionů eur. Ten v budově ponechal kanceláře, jejichž hlavními nájemníky jsou společnosti CBRE Global Investors a Accenture. Ovšem nový vlastník také v duchu původní vize Václava Havla budovu od roku 2019 zpřístupňuje široké veřejnosti. Konají se zde různé kulturní a společenské akce. A své místo si v Tančícím domě našla právě i umělecká galerie.
Kvíz: Poznáte architektonické skvosty světa i z jejich detailů?
