Textura je v každém interiéru stejně důležitá jako barva

Barvy veselé i smutné, hřejivé i chladivé. Lákavé i odpuzující, měnící se sezónně v trendu doby, i věčné a vytrvalé stálice. Zdá se, že na barvě stojí a padá design, a že bez vhodně zvolené palety barevných tónů v domácnosti harmonii či eleganci nevytvoříte. Jenže při tom neutuchajícím barevném bláznění jsme trochu zapomněli, že tu existují i jiné dimenze k řešení. Například textura, která udělá z fotky živý obraz.

Umět pracovat s texturou znamená pochopit skutečnou sílu detailu. Pokročilou schopnost vytvářet a rozvíjet vzor, dodávat interiéru rytmus. Znamená to mít odvahu vystoupit z plošného druhého rozměru vizuální grafiky do hmatatelné trojrozměrné plastičnosti. Je to risk, který přináší zisk. Což je i důvod, proč většinou o chytře zapracované textuře moc nečteme a v praxi ji nevidíme. Protože je v bytovém designu pokročilou disciplínou, které už musíte víc než jen trochu rozumět, abyste ji zužitkovali k dokonalosti.

Profesionálové se shodují na tom, že barvy vytváří základní vizuální rámec, dekor dodává styl, ale jen textura charakter. A jen když se tyhle tři nelehce uchopitelné veličiny sejdou pohromadě, je výsledkem atmosféra. To, co odlišuje tuctovou produkci od skutečného originálu. Možnosti jsou přitom skoro nekonečné, což výběr vhodných řešení zrovna nezjednodušuje. Významným vodítkem je ale tzv. smyslová paměť, kterou na rozdíl třeba od hudebního sluchu disponujeme všichni. Co to znamená?

Představte si třeba polštářek mechu. Svěží a zelený. Možná voní jehličím a ještě něčím jiným, zvláštním. Je hebký na omak, jemný a pružný, trochu vlhký a chladivý. Jeho dotek pohladí, vnitřně evokuje pohodu a čistotu. Plus mínus všechny tyto dojmy se vám nejspíš vybaví, aniž byste zrovna museli mech osahávat. Jsou uloženy ve vaší paměti, a automaticky vám naskočí. Materiál napodobující svou texturou mech na vás zapůsobí podobně. Smyslová paměť jde ale mnohem dál.

Už víte, že betonový povrch je na omak drsný, hrubý, zrnitý a surový. A povětšinou studený, chladný a teplo vysávající. Černá břidlice je hladká, s jemnými zlomy vrstvení, světlé proutí dřevěných výpletů hrbolaté, do kožešiny můžete zabořit prsty a hřeje. Ve starých cihlách můžete číst minulost, stejně jako v knize. Ocel je sterilní a příběhy nevypráví, je naprosto neutrální a vytváří dojem stability, jistoty. Všechny zmíněné materiály a jejich efekt jsou ve vás uloženy.

Tím, že jejich povrch, členitou texturu, zapracujete do interiéru, dáte prostor tomu, aby se vám dojem s nimi spojený automaticky vybavil. Textura dává prostor vzpomínkám i realitě, je propojením mezi vědomím a podvědomím. Je to prostě hlubší rozměr materiálu. Textura je drobnou špetkou koření, která dělá z průměrného jídla pokrm bohů. Třešnička na dortu, magie. Ale jako se všemi kouzly a kořením v kuchyni: je třeba to s ní dobře umět a zbytečně nepřehánět. V místnosti by například neměly dominovat více jako 2-3 různé textury.

Lesk materiálu zvyšuje (alespoň pocitově) světlost, ale vynikne jen v nepřeplněné místnosti. Čistotu evokuje sklo. Neošetřené dřevo v bytovém designu máme rádi ne pro jeho padesát odstínů hnědi, ale protože vnímáme jeho texturu, která v nás vybudí zdání tepla a života. Chcete místnost „ochladit“? Nechte vyniknout beton. Dodat „autentičnost, léta, rozměr minulosti“ pracujte s přiznanou cihlovou zdí. Láká vás svěžest? Pak se nebojte mechové vertikální stěny.

S vhodně zvolenou texturou se dá ale čarovat i jinak. Můžete dodávat či ubírat váhu. Mramorové (žulové a vůbec kamenné desky) se tváří, že s nimi bez heveru nepohnete a přečkají staletí. Když ale řešíte pracovní desku v kuchyni, nemusíte jít nutně touto těžkou a nákladnou cestou. Můžete zvolit materiál obkladové desky s texturou, která třeba zrovna mramor připomíná. Dodali jste váhu vizuálně tam, kde fakticky není. A podobnými triky můžete omladit anebo dodat léta všemu, co potřebujete.

Hrubá, zvrásněná textura, organické tvary bez linií vytváří dojem intimity, blízkosti a stability. Něco, co je vaše. Hladké textury dodávají naopak oficiálnější, formálnější a rezervovanější tón. Vhodné do míst, které sdílíte s ostatními. Lesklé doprovázející strohé linie dotváří rozměr moderní účelnosti. Textura může promlouvat i ze stěn, režným vyzněním či hrubší stěrkovinou.

Je fajn, že textura nemusí být ve své podstatě „dokonalá“. Může mít své přirozené vady a kazy, takříkajíc nést stopy ohlodání zubem času. Stejně jako na starém obrazu v muzeu obdivujeme i rozpraskání nanesených barev, je i nestejná povaha textury kvalitou. Je možné vytvářet nápadité kombinace. Přitom každá místnost, každý pokoj, je tak trochu skládačka.

A aby tohle puzzle dávalo smysl (mělo atmosféru) nesmí se materiály s odlišnou texturou a různými efekty prát. Nemá cenu hnát se za kontrastem skleněné desky stolu (lehkost) s masivní kamennou deskou. Vizuálně zahřívat interiér dřevěným obkladem, s betonovou stěnou v pozadí. Když ale dosáhnete souladu, je efekt maximální. A samozřejmě, byť to vypadá jako protimluv – kontrast a nesoulad mají při práci s texturou také své místo. Jako konfliktní prvek. Protože můžete přiblížením hladké a hrubé textury svést pozornost přímo na místo tohoto střetu. A zrovna tak můžete vyvažovat.

Textura na sebe strhává svou nenápadnou všudypřítomností pozornost. To ona je hlavní složkou známky, kterou za každý pokoj dostanete od kritické návštěvy. A co bude na vysvědčení? Podívejte se sami: je pokoj neutrální, plochý, nijaký? Nemá rozměr a hloubku, byť barvy sedí a dekor neselhává? Anebo ještě jinak: je onen pokoj zapamatovatelný, originální… anebo fádní a nudný? Pak to s texturou valné nebude.

Ladit s celkem pochopitelně musí i barva a dekor. Textura je ale dokonalá v tom, že s ní nastupuje hloubka. Takže pokud v rámci místnosti pracujete s relativně omezenou paletou barev podobných odstínů, můžete ji ve shodném barevném tónu povýšit na další úroveň přidáním prvků s osobitou texturou. Výplet, tapiserie, rám, to vše jsou přitom jen detaily, které nic nestojí a mají maximální efekt. Z šedi vytvoříte harmonii.

Nemusíte přitom znovu objevovat Ameriku. Stačí, když dobře zhodnotíte to, co už doma dávno máte. Stavební prvky a části aplikované architektury. Štukové stropy, vlysy. Okenní mozaiky, obkladové dlaždice. Vystupující dřevěné trámoví, parketová podlaha, dřevěné obklady, ozdobné lišty, působivé zábradlí schodiště. Texturou již disponují, a můžete ji rozvést, upoutat k ní pozornost. Třeba tapetou. Skvěle se dá zapracovat i nábytek. Zajímavé výplety opěrek židlí, křesla a ušáky, kameninové vázy. Atmosféru dokreslí textilie, přehozy, polštáře.

To vše dohromady jsou nástroje textury. A je na vás, jak jejich potenciál zhodnotíte ve svůj prospěch.

Zdroj použitých fotografií: Shutterstock.com