Canico de Baixo sice leží jen pět hodin letadlem daleko od Vídně. Ale kdo někdy na ostrov Madeira zavítal, ochotně potvrdí, že je to tam jako v jiném světě. To ale neznamená, že by bydlení v tomhle ráji dovolených nemělo nedostatky. Na vlastní kůži se o tom přesvědčili noví majitelé zdejší nemovitosti.
Ti si pořídili dům s výhledem na moře. Což špatně neznělo. Ovšem kvality bydlení tu dost citelně scházely. Dům, vystavěný původně v roce 1970, totiž trpěl celou sérií neduhů, jichž se prve dopustili nekvalifikovaní řemeslníci. A těch omylů se na ploše bydlení velikosti bungalovu nastřádalo tolik, že novým majitelům došla s drobnými úpravami trpělivost.
)
)
)
)
Všechno ven. Všechno zpátky!
Proto, na radu architektů, rozhodli o kompletním vyčištění vnitřního objemu stavby. Neponechali nic jiného, než obvodové zdivo a střechu (ty jen rekonstruovaly). Do vyprázdněného interiéru pak znovu rozmístili pokoje tak, aby to naplnilo jejich představy o slušném bydlení v ráji. Po demolici celého interiéru došlo ke zpevnění vnějšího pláště a obnovení původního objemu.
Při tom se podařilo zužitkovat poměrně vysoký strop, který poskytuje stávající šikmá střecha. Vyprázdněný objem se tak mohl těšit z jisté uvolněné atmosféry, vzdušnosti. Tu pak podpořilo navázání vnitřního objemu domu na polo-venkovní terasu, která se stala přirozeným rozšířením domu.
)
Místo pro světlo a bazén
Jinak svým umístěním dům, stojící na výjimečném místě – vyvýšenině přímo na pobřeží – špatný vyloženě nebyl. Jen se zkrátka z té blízkosti Atlantiku obyvatelé nemohli v původních dispozicích obydlí těšit. A tak došlo i na zákrok, který objekt otevřel výhledům. Odrušena byla zadní stěna domu, nahrazena celoskleněnou přepážkou. Za ní se pak nachází venkovní část s bazénem.
)
)
Úprava interiéru byla směrována tak, aby mohla přenášet okolní krajinu do svého nitra, a zároveň se snaží kontrolovat intenzivní sluneční svit. To aby se interiér nepřehříval, prodělával ve svém průběhu gradaci od světla (ve společenských místnostech) k stínu (v ložnicích).
)
)
Dveře ve společném rámu
Netradiční a neobvyklé řešení tu nabídlo řešení chodby, křižovatky uprostřed domu. Ústí do ní totiž dva páry zdvojených dveří, respektive dvou dveří v jednom společném rámu. Vypadá to sice zvláštně, ale je to poměrně funkční přístup, šetřící místo.
)
)
Místnosti za dveřmi odděluje jen tenká přepážka, a toto nezvyklé členění umožňuje zachovat soukromí všem obyvatelům. Dům v lokalitě, která je snem dovolenkářů, nyní po úpravách rovněž vypadá jako z jiného světa.
Materiály: COM/O atelier
Foto-kredit: Mariana Lopes
