Na rozdíl od například molic a mšic se o třásněnkách tolik nemluví, ovšem „paseku“ dovedou napáchat pořádnou. Rostlinám škodí sáním rostlinných šťáv, ještě nebezpečnější je však přenos viróz, obzvláště pak některých viróz okrasných rostlin (především jde o přenašeče virů rodu Tospovirus, které způsobují značnou ztrátu úrody a nelze je léčit). Mají tedy vlastně mnohé společné se savými mšicemi.
Pod pojmem třásněnky chápeme celý řád třásnokřídlí (Thysanoptera), což je široká skupina drobného a dosti nenápadného hmyzu. Na přítomnost třásněnek nás obvykle upozorní až drobné skvrnky, černé kapky trusu na listech a další příznaky, například určité deformace na výhoncích a nebo květech rostlin způsobené toxiny ve slinách tohoto hmyzu. Po napadení třásněnkami se prostě vzhled rostlin mění. Čím se však působení třásněnek liší na první pohled od roztočů, to jsou právě zmíněné kapky trusu.
)
Třásněnky mají dva páry úzkých křídel, na jejichž koncích jsou dlouhé třásně, krátká tykadla a drobná štíhlá tělíčka (dlouhá, úzká a plochá), dlouhá pouze jeden až dva milimetry. Na jejich přítomnost proto obvykle upozorní již zmíněné příznaky. Nejčastějším návštěvníkem našich zahrad je třásněnka mečíková (Taeniothrips simplex). Ta poškozuje puky mečíků, což se nejvýrazněji projevuje na odrůdách s rudými květy. Vysává jim též ještě ukryté části listů. Nejčastěji přezimuje na uskladněných hlízách, které může poškozovat i v zimě za teplot vyšších jak 10 stupňů Celsia.
)
Ovšem třásněnek je dlouhá řada a najdeme mezi nimi i jiné specialistky. A začněme právě členěním, ovšem nikoli třásněnek, nýbrž celého řádu třásnokřídlí (Thysanoptera). Pro tento řád hmyzu je typická nedokonalá proměna (přesněji něco mezi proměnou dokonalou a nedokonalou), délka 1 až 3 milimetry, třásnitá křídla a bodavě savé ústrojí. Veskrze všechny druhy řádu sají na rostlinách a mnohé také poškozují květy, čímž způsobují neplodnost rostlin. Vlastně jde o nejmenší létající hmyz, přičemž však některé druhy křídla ani nemají. Barvu může mít tento hmyz od šedé až po žlutou a nebo hnědou.
)
V Střední Evropě najdeme cca 300 druhů, které jsou si natolik podobné, že jsou vlastně téměř nerozlišitelné. Vyskytují se ve všech prostředích, množí se oboupohlavně a jejich vajíčka jsou partenogenetická. Larvy třásnokřídlích se nejprve vyvíjejí normálně, před dospěním však nastane období, kdy se jejich aktivita rapidně sníží a přestanou žrát. Po nějaké době se pak naposledy svlečou a stanou se z nich dospělci. Řád třásnokřídlí (Thysanoptera) dělíme na podřády třásněnky (Terebrantia) a truběnky (Tubulifera), které mají jediný rod Phlaeothripidae. Zato podřád třásněnky zahrnuje žijící rody Adiheterothripidae, Aeolothripidae, Fauriellidae, Heterothripidae, Melanthripidae, Merothripidae, Thripidae a Uzelothripidae.
První fází životního cyklu třásněnek je vajíčko. To se vylíhne mnohem rychleji při vyšších teplotách, přičemž samice kladou vajíčka do tkání rostlin. Vylíhlé larvy se pak živí okolní tkání, načež z fáze kukly přechází tento hmyz do dospělce v půdě a nebo v níže položených listech. Prostě v určité fázi spadnou dolů, kde žijí ve stádiu před kuklou a stádiu kukly. Až z kukly se pak vylíhne dospělec s plně vyvinuty?mi křídly schopný reprodukce. A cely? tento životní cyklus trvá jen několik ty?dnů.
)
Dospělé třásněnky přijímají různorodou potravu, především pak pyl a rostlinné tkáně, načež jsou zodpovědné za většinu poškození rostlin. Larvy sají tekutinu z rostlinny?ch buněk (především z listů, ale i z okvětních lístků, vy?honků a plodů). K rany?m příznakům patří téměř průhledné nebo světlé zbarvení listů s černy?mi tečkami (fekálními sekrety). Larvy mají drsné sací ústní ústrojí, které vypadá jako hřeben. Z rostlinné tkáně si tvoří polévku, kterou pak sají. Vrchní vrstva tkáně je obvykle neporušena a uprostřed zbarvení je vidět okénko průhledné tkáně. Ve slinách jsou navíc přítomné určité toxiny, kvůli kterým se mohou na vy?honcích nebo květech postiženy?ch rostlin objevovat deformace. A při závažném zamoření mohou listy rostlin zcela uschnout a rostliny uhynou. Některé třásněnky dokonce dovedou vyloučit i několik kapek varovné látky v případě ohrožení predátory. Zmíněný výměšek obsahuje decylacetát a dodecylacetát, tedy feromony sloužící jako varovny? signál pro ostatní třásněnky v okolí.
)
Pokud zjistíme přítomnost třásněnek na rostlinách, je vhodné použít ekologické insekticidy, například draselné my?dlo a nebo rostlinné extrakty obsahující řimbabu. Dále lze používat lepivé pasti modré barvy, jelikož právě tato barva třásněnky silně přitahuje. Použít však lze i lepivé pasti barvy žluté. Jednou za několik dnů lepivé pasti prohlížíme lupou, zda na nich třásněnky jsou. Jako prevence výskytu třásněnek pak funguje přípravek CANNACURE. V případě postřiku je vždy třeba postříkat celé rostliny, jelikož třásněnky se ukry?vají pod žilami listů. A právě tento fakt ztěžuje kontakt insekticidu se všemi jedinci. Využít lze též entomofágní houby, například Beauveria bassiana.
Z klasických insekticidů se proti třásněnkám prodávají přípravky Dursban 480 EC, Karate Zeon 5 CS a Vetimec 018 EC. Všechny se aplikují v intervalech 5 až 7 dnů a Dursban 480 EC lze použít i k ochraně pokojových rostlin ve formě zálivky.
)
Na pokojových rostlinách najdeme nejčastěji teplomilné druhy třásněnek. Chemický postřik ale neprovádějme v interiéru, nýbrž je třeba rostliny nejprve vynést ven. Na okrasných dřevinách se objevuje třásněnka zdobená, která nejčastěji poškozuje ptačí zob. Najdeme ji však i na listech šeříku či lípy. Napadené listy, které třásněnka vysála, jsou stříbrné a později opadají. Za teplého a suchého počasí se tato třásněnka rychle množí. Ovšem třásněnky obecně napadají mnoho rostlinných druhů a například přenosem Tospovirů způsobují ohromné škody třeba na rajčatech.
