9. Uhynulý domácí mazlíček sice nepatří pro nikoho z nás do jakékoli kategorie pojmů odpad, ovšem s uhynulým tělem zvířete musíme též naložit podle platné legislativy, stejně jako s tělem člověka. První možností je odvézt mrtvé zvíře veterináři k asanaci (likvidaci v kafilerii), kdy je poplatek závislý na váze zvířete (řádově až stokoruny u běžných domácích zvířat). Zvíře též můžeme pohřbít na svém pozemku (nikoli na cizím, ani obecním!), ale pouze dle zákona č. 166/1999 Sb. o veterinární péči, který upřesňuje vyhláška z roku 2014. Dle ní by mrtvé zvíře mělo být uloženo nejméně 200 metrů od vodního zdroje, 100 metrů od stavby pro bydlení nebo rekreaci a 50 metrů od hranice sousedního pozemku. Nesmí přitom být podezřelé z jakékoli nákazy a musíme je zahrabat do hloubky nejméně 80 cm pod povrchem s použitím dezinfekčních prostředků. Místo poté viditelně označíme, aby zde nikdo nekopal. Tato situace je obvyklá na vsích, ve městech je však praxe odlišná. Existují proto již animální pohřebiště a také krematoria. Například v Praze je nejznámější Zahrada přátel nejvěrnějších. Služby zvířecího krematoria i animálního pohřebiště však jsou zatím na celém území ČR jen omezené, dominuje Praha a Brno. Předností krematoria je možnost odvézt si ihned po obřadu urnu s statky a popel třeba rozprášit na oblíbené louce, kam jsme například s pejskem chodili na procházky.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
