Dva metry dlouhý, metr a půl široký, hluboký šedesát centimetrů. Na kompletní vyplnění takového vyvýšeného záhonku by bylo třeba 1800 litrů substrátu. Šestatřicet pytlů byť toho nejuniverzálnějšího substrátu ale pod tři tisíce jistě neseženete. Proto má otázka, čím vlastně zasypat plochu vymezenou bedněním a nezruinovat se, dost velkou váhu.
Zvlášť jestli jich na zahradu pořizujete víc. Odpovědi, které vás nabádají k nejrůznějším úsporným řešením, ale ne vždycky vedou k požadovanému cíli. Často s nimi ušetříte, ale samotnému zahradničení ve vyvýšených záhoncích tím prospět nemusíte.
Snahy mít vyvýšené záhonky a současně na tom nějak ušetřit, jdou proti sobě. Ušetřit pochopitelně můžete tím, že záhonky uděláte o polovinu nižší. Tím se ale připravíte o jejich výhody (třeba to, že sek nim tolik nebudete muset předklánět a nebudou vás tolik bolet záda), a uberete si i z možností pěstovat na nich, co jen chcete. Protože profil hluboký 30 centimetrů je skutečně minimalistický.
)
Bez dlouhého napínání vám hned prozradíme materiál, který je pro vyplnění šedesáticentimetrového vyvýšeného záhonku tím vůbec nejekonomičtějším a nejlepším.
Je to obyčejná hlína, kterou si nakopete na vlastním pozemku. Ona se hodí i pro ty mělčí záhonky, a vlastně se hodí vždycky. Protože ji máte zadarmo.
Právě tohle je ale odpověď, která úplně nepotěší.
)
Náhradní řešení nepomáhají
Dost často si vyvýšené záhonky pořizují lidé, kteří tou obyčejnou půdou, hlínou využitelnou k pěstování, nedisponují. Třeba proto, že vyvýšený záhonek staví na pevném podkladu, na dvorku s dlážděním. A taky ne každý touží po tom vyrovnávat navršení hlíny do bednění třeba tůňkami, které si jinde na svém pozemku při shánění substrátu z vlastních zdrojů vykope.
Ta „obyčejná“ hlína je ale skutečně tím nejlepším základem, který si můžete přát. A ze skrývek stavební zeminy, nebo odjinud, ji seženete bez větších obtíží a s minimálními náklady. Je to opravdu lepší a lacinější, než vyvýšený záhonek plnit už odspodu napytlovaným univerzálním substrátem, anebo si hrát s nejrůznějšími alternativami. Proč?
Protože ty alternativy váš projekt většinou jen prodražují, výstavbu komplikují a výsledku moc nepomáhají. Začneme úplně odspoda. Co dát (nebo spíš nedávat) na dno vyvýšeného záhonku?
)
Zbytečnosti a komplikace
Často doporučovaným podkladem bývá nějaká vegetační fólie, geotextilie, sloužící jako bariéra proti prorůstání plevelů. Je to první z mnoha zbytečností.
Za funkční bariéru proti plevelům totiž úplně postačí navrstvení hlíny. Pokud ji máte alespoň 15 centimetrů (což už 60 cm hlubokého záhonku asi snadno splníte), nepotřebujete dál bránit prorůstání plevelů. Hlína je zadusí. S čestnou výjimkou prorůstajících pýrů (pýr plazivý, Elytrigia repens). Jenže ty nezastavíte ani textilní vrstvou.
)
Plevele, které se vám stejně nakonec budou v záhoncích usazovat, tam nedoputují odspodu, ale jejich semena přivane vítr. Ta bariéra na dně navíc může komplikovat odtok vody, vytvářet přemokřenou vrstvu v nejnižším úrovni kořenové zóny a podporovat růst plísní. Takže vám nepomůže podruhé. Tuhle námahu si můžete ušetřit.
Teoreticky si můžete pohrát a dno osadit jemným pletivem. To bude bránit pronikání krtků. Jde to i bez toho, protože krtky to hrabání do výšek moc neláká. A protože myšice a další hrabající hlodavce to nezastaví. Když přijde na věc, cestu do záhonku si dokážou najít bez obtíží seshora. Co dál můžete s klidem vynechat?
)
Vrstvy kartonových desek, natrhaných krabic anebo rozcupovaných novin. I o těch se často hovoří jako o dobrém základu do nejnižšího patra vyvýšeného záhonku. Reálný přínos – kromě toho, že se zbavíte papírového odpadu - ale nemají. Časem shnijí, rozloží se. Ničemu nepomohou, a nejspíš ani ničemu neuškodí.
Drenáž ze štěrku? Opět něco, co je na dně vyvýšeného záhonku navíc. Nefunguje to ani v květináčích, spojitá vrstva kameniva vodu ze substrátu neodvádí. Vlhkost se drží při jemných částečkách půdy a na hrubé kameny jen tak nepřeskakuje. Výsledek by byl opačný, vlhkost uvnitř by se tím jen zvýšila. Když už, tak kameny – větší – rozmístěte napříč celým tím půdním profilem.
)
Dřevo, zbytky z kuchyně nebo listí?
To už nás dostává k vrstvě „nad základy“ vyvýšeného záhonku. Co tam dát, abychom ušetřili na pytlovaném substrátu? Větvě, klády a polínka určitě ne. Sice tím ušetříte na substrátu, ale uberete tím místa pro růst kořenů pěstovaným rostlinám. To už jste zrovna tak mohli mít vyvýšený záhonek poloviční hloubky, anebo rovnou pěstovat klasicky do země.
S tím dřevěným výplňovým materiálem se pojí ještě jeden neduh. To, že se postupně rozkládá, chybou není. Jde ale o to, že rozklad – u nějž výrazně asistují půdní mikroorganismy – si žádá velké koncentrace dusíku. To, co padne na rozklad dřeva v téhle vrstvě, pak bude chybět rostlinám, které pěstujete. Úsporou na substrátu osazením dřeva si znehodnocujete vlastní pěstitelské výsledky.
)
Dřevěné kousky a větvičky možná trochu fungují v systémech jako je Hügelkultur (těch vědeckých dokladů o tom zase tolik není), nejspíš proto, že jde o systémy otevřené – navázané na okolní půdu. V uzavřeném boxu vyvýšeného záhonku je to ale povšechně nedobrý nápad.
Listí, sláma, posekaná tráva? Inu, můžete, ale odůvodnění takového kroku je trochu pochybné. Tyhle organické zbytky se rozkládají o dost rychleji, než dřevěné větvičky a odštěpky. Dá se odtušit, že substrát dokonce obohatí o nějaké živiny. Ale jejich rychlý rozklad se promítne do brzkého poklesu horizontu. Půda uvnitř vyvýšeného boxu si sesedne, a bude třeba ji znovu doplnit.
)
Jisté komplikace může působit – určitým druhům pěstovaných rostlin – ten rozklad v oblasti jejich kořenové zóny. A měkká vrstva tlejícího listí není zrovna ideální oporou pro stabilní růst. Takže ani to vysypané listí není tím nejšťastnějším řešením, kterým byste si pomohli. Podobné je to se zbytky z kuchyně.
Asi jich doma neskladujete tolik, aby to při vrstvení do vyvýšeného záhonku udělalo skutečně rozdíl. Přidat je můžete. Ale nepomůže to z hlediska úspor. Jejich hnití může přidat živiny, ale taky může přilákat škůdce. A přispět k vyluhování látek, které substrátu uvnitř ne úplně prospějí. Zkrátka to moc smysl nedává. Zbytky z kuchyně se hodí spíš na kompost.
)
S kompostem (a hnojištěm) si nejspíš vyvýšené záhonky pletou i ti, kteří do nich ve snaze ušetřit za substrát vrství hnůj. Nápad to není špatný, dobře uležená organická hmota je plná živin. Háček je v tom, že hnůj v sobě (kromě spousty dusíku) zpravidla nese i výrazné koncentrace fosforu. A ten může dočista spálit kořeny rostlin.
Hnůj ve vyvýšeném záhonku svou práci odvede, ale až za léta dalšího rozkladu. Takhle s ním jen vytvoříte přehnojenou hmotu, která růstu rostlin svědčit určitě nebude. Trable pak samozřejmě – stejně jako u listí – budou s celkovým poklesem horizontu.
)
Pozor na rádoby drenáž a šetřílkovství
Čeho se dál vyvarovat? Umělých drenážních přídavků. Vermikulitu, perlitu a podobných výmyslů. Co je na nich špatně? Buďte v klidu, jsou docela v pořádku. Provzdušňují substrát, zadržují vláhu, zlepšují drenáž. Háček je v tom, že se nerozkládají a v půdě už zůstanou.
Pokud máte napytlovaný substrát a přimícháte je k němu, substrát tím vlastně ztratí na hodnotě. Nemůžete je zapracovat do běžné půdy, pořád tam budou. Jsou cizorodé, nepůvodní. A samozřejmě, jsou to další peníze – a další pytle – navíc.
A chybět tu nesmí ani tradiční „šetřílkovské“ řešení. Do první poloviny zaplnit vyvýšený záhonek obyčejnou hlínou, svrchní část pak „vytunit“ s pomocí napytlovaného substrátu. To je ovšem chyba. Protože voda sestupující tou svrchní vrstvou se zasekne, zastaví u toho nápadného přechodu. Vytvoří se tu bariéra prostupu vody, a spodní horizont nebude dýchat. Je to cesta jak dobře zabít vyvýšený záhonek.
)
Izolace je spíš problém
Jen do počtu zmíníme poslední chybičku. Vyložení vnitřku obvodových stěn – před nasypáním substrátu - izolační vrstvou. Plastem, fólií, (polystyrenem!). Logika je asi taková, že je třeba oddělit dřevo pěstebního boxu od vlhkosti půdy, a tím prodloužit životnost vyvýšeného záhonku. Realita je ale přesně opačná.
Ta ochranná vrstva ve skutečnosti udržuje dřevo vlhčí, než kdyby bylo přímo v kontaktu s hlínou, urychluje hnití a rozklad dřeva. Průmysloví výrobci vyvýšených záhonků si toho nejspíš vědomi jsou, ale vůbec jim to nevadí. Čím dřív se vám vyvýšený záhonek rozpadne, tím dřív si koupíte nový - a k němu i další pytle substrátu.
)
Určitá prodyšnost stěn vyvýšeného záhonku je žádoucí, cílem není vytvořit polo-uzavřenou vanu s jedním odtokem dole. Při stěnách položené izolační vrstvy možná pomohou bránit promrzání (pozdní podzim, časné jaro – kdy toho ale stejně moc nepěstujete), ale zkomplikují vám přehřívání kořenů rostlin po celou pěstební sezónu. Bez nich je to vážně lepší.
Co tedy do vyvýšených záhonků klást za substrát, když jsme tu pomluvili snad všechno, co bývá v dobré nebo zlé víře doporučováno? Už to tu na počátku padlo. Dejte do vyvýšených záhonků obyčejnou hlínu. Není na ní nic špatného. Až dosud se v ní pěstovalo docela dobře. To, že vám vyvýšený záhonek nebude fungovat bez napytlovaného substrátu, který musíte nakoupit v desítkách balení, je mýtus.
)
Pokud nemáte tu obyčejnou hlínu sami na svém pozemku k dispozici, porozhlédněte se po okolí. Jistě někde ze stavby nebo nějaké jiné skrývky k sehnání bude. A když se slušně zeptáte, odvézt si ji můžete půlku vagónu a budou ještě rádi.
Jestli si takovou hlínu chcete ještě trochu vylepšit, můžete ji klidně v poměru 1:4 smíchat s uzrálým kompostem (jeden díl kompostu na čtyři díly hlíny) – nic moc lepšího vám neprodají ani v těch pytlích. Ta obyčejná hlína ale na pěstování ve vyvýšených záhoncích naprosto stačí, a drtivá většina nápadů na alternativní výplň a vrstvení substrátu do vyvýšených záhonků jde proti vám.
Zdroj: ČeskéStavby.cz, Selfsuficentme.com, JoeGardener.com, FoodGardening.com, Gardenmyths.com
