Uchvátil vám svět vytrvalých rostlin a přemýšlíte, co neobvyklého ještě může ve vaší zahradě rozkvést? Kleopatřina jehla čili mnohokvět hroznatý osloví, překvapí, i šokuje svými protáhlými květenstvími s trubkovitými květy různých barev.
Pivoňku vlastně můžete zdědit po svých předcích spolu se zahradou, třeba jako vysokokmen třešně. A právě pivoňka úzkolistá je mezi pivoňkami v mnoha směrech unikátem, který vám vyrazí dech.
Hledíky nikdy nezklamou a pokud plánujete pro příští sezónu něco nového, co jste ještě nevyzkoušeli, hledíky určitě nic nepokazíte. Lze je pěstovat na trvalkových i letničkových záhonech, ale i v mobilních nádobách. Pokud si chcete připadat jako herec na jevišti, hlediště vám množství hledíků vytvoří dokonalé. A z jak pohledných diváků!
Oměj podzimní kvete od konce léta až začátku podzimu a podívaná je to opravdu báječná. A když svážete tyto vytáhlé rostliny do trsu, aby se nepovalovaly v listopadu po jinak již téměř holém trvalkovém záhonu, vytvoří iluzi, že zima je opravdu ještě hodně daleko. Pozor však, právě oměje jsou prudce jedovaté a to všechny druhy.
Ve starověké Číně si pivoňky získaly oblibu císařů, v našich zahrádkách jsou oblíbené již staletí. A dokonce se dostaly na index místního panstva, jelikož se staly oblíbenou zahradní trvalkou chudiny. Přece nebudeme mít v zámeckém parku to samé, co má chudina před svými chaloupkami. Podobného osudu se dočkaly třeba i hortenzie.
Podzim nemusí znamenat, že zahrada jen shodní listí, odkvete a zešedne. Správnou volbou osazených víceletek a trvalek dosáhnete záplavy rozjásaných barev i v poněkud pochmurném ročním období.
Krása, která nepomíjí. Rostliny – trvalky, o něž se většinou nemusíte moc starat, a budou ochotně dotvářet barevnou výplň vaší zahrady. Je jich celá řada, a dá se s nimi experimentovat. Proto se jen tak neomrzí.
Levanduli můžeme stříhat několikrát v roce, poprvé v březnu až dubnu, podruhé po odkvětu v červnu až srpnu a případně potřetí i na podzim od konce srpna do září. Ovšem podzimní řez se příliš nedoporučuje.
Pojem xeriscaping je vlastně synonymem výsadby suchomilných rostlinných společenstev doplněných o štěrkový mulč. Tato zahradní úprava nevyžaduje závlahu a nebo jen v minimálním množství. Vzhledem k horkým létům a rizikům sucha jsou takto uspořádané zahrady velmi praktickým řešením. Navíc potřebují i minimální péči. Odjet na dovolenou? Žádný problém.
Škornice nás budou v zahradách těšit v době, kdy listopad sejme stromům listí a květiny ztratí barvy. Škornice, ušlechtilé příbuzné dřišťálů, překvapí barevnou rozmanitostí a rekordní výdrží. Na jaře pak jemnými kvítky neobvyklých tvarů.
Hluchavky jsou v našich zahradách všudypřítomné, můžeme si ale pořídit i takové, které zvětší své kvítky i jejich objem a vyrostou do mnohem větší výšky. A právě řetězovka viržinská nabízí řadu šlechtěných kultivarů různých barev květů a jejich kombinací.
Zvonky v naší přírodě mohou někomu připadat tak trochu stejné a je pravdou, že je mnoho lidí ani nerozlišuje. O to složitější je však situace ve světě. Představujeme boubelku velkokvětou, královnu zahrad se zvonkovitými květy.
Hrachory jsou krásné popínavé letničky i rostliny vytrvalé, které dovedou ozdobit plot, rozzářit balkón, ale dovedou vyniknout i ve váze. Zástupce rodu najdeme v Evropě, Asii, Africe, Severní Americe i Austrálii. Celkem rod nabízí cca 150 rostlinných druhů.
Hlaváč kavkazský, trvalka, která dorůstá výšky 0,5 až 0,6 metru (i 0,9 metru). Tvar rostliny je trsovitý, rozvětvený a vystoupavý, zelené listy mají tyto hlaváče celokrajné, kopinaté a vstřícné, krásné květy jsou pětičetné a fialovomodré se světlejším středem, uspořádané ve dvou až tří centimetrových strboulech. Zajímavostí je, že jsou okrajové květy obvykle až dvakrát větší než ty středové. Plodem rostliny je nažka zajímavého vzhledu.
Čeleď brukvovité nabízí mnoho druhů různé zeleniny, ale i rostliny okrasné. Typická je pro tuto čeleď dosti uniformní stavba květů a charakteristické plody zvané šešule. Na celém světě najdeme cca 4000 druhů čeledi brukvovité a hojně je zastoupena i na našem území. Ze zemědělského hlediska jde o čeleď velice významnou. Katrán přímořský však u nás mnoho lidí nezná, přesto se mu bude dařit i v našich zeleninových zahrádkách.
Mavuň červená, sličná trvalka, která se v sezóně rozrůstá až v keře a kvete dlouho, od května do září, respektive až do zámrazu. Přitahuje přitom včely a motýly, čímž ještě více nabývá na půvabu.
Je to vlastně velmi jednoduché, výraz pereny je počeštěné latinské slovo perennae, což znamená vytrvalý. Logicky jsou proto pereny vlastně dobře známými trvalkami, čili víceletými nedřevnatými rostlinami. Některé z nich jsou krátkodobé (dožívají se méně jak 4 nebo 5 let), běžně se trvalky dožívají 5 až 8 let, některé však mohou být vyloženě dlouhověké, dožívající se až desítek let.
Záplevák podzimní vypadá báječně v zahradě i ve váze, rozzáří trvalkový záhon i stůl s vázou a výborně vypadá v kombinaci s jinými druhy trvalek, kterým se také daří na plném slunci. Na druhou stranu však může tvořit i solitérní seskupení různých barev květů.
Pochází z východní Afriky a vyšlechtěna byla v Kostarice, o Turcích ani zmínka. Netýkavka turecká je oblíbenou letničkou, kterou si můžete naplánovat na příští sezónu. Ohřejte se pohledem na tuto kvetoucí krásku právě nyní, na začátku zimy.
Jestli vysadíte čemeřici na podzim a nebo až na jaře je důležité pouze z jednoho důvodu. Při podzimní výsadbě se již v zimě můžeme dočkat květů, a kdo půjde okolo a čemeřici nezná, bude si myslet, že se zbláznil, až spatří uprostřed zimy tu rozkvetlou krásu. Doslova ze sněhu. Ovšem záleží na stáří sazenic a rostliny množené vegetativně kvetou první roky málo a nebo vůbec.