Cihla, coby tradiční a základní stavební materiál prošla dlouhou evolucí, a ve své původní podobě se už vyžila. Stejně jako znalost základních typů vazeb a k nim navázaných mouder.
Vzpomínáte si ještě na ty doby, kdy mladí jinoši, ve snaze vyučit se zednickému řemeslu, vyráželi do světa na vandr? Kdy se tovaryštvo zednické družilo do cechů, a nikdo z nich nevzal do ruky zednickou lžíci před sv. Josefem, neb tak to kázala jejich regule? Na časy, kdy zedník, dostavivše dům a předávající stavbu musel na komínu udělat stojku, aby vlastním životem potvrdil spolehlivost své práce a mohl dostat zaplaceno? Tak zhruba k takovým časům dnes už prosím patří nauka o základních typech vazeb zdiva. Berte to pochopitelně s jistou nadsázkou: nicméně vazby zdiva se jako složka učiva stavebních průmyslovek zhruba od 80. let minulého století vzdalují realitě současného stavebnictví. Jak to?
Co všechno (ne)odnesl čas?
Stará dobrá pálená cihla se prostě už trochu přežila, usadila se víceméně na stejný hřad, jako vepřovice, a s ní zažité stavební postupy. Místo cihel tu dnes máme přepestré cihelné bloky, a cihly se používají jen víceméně z estetických důvodů. Tam, ke cihla může vystoupit jako pohledové zdivo, a zaujmout. U obezdívek, menších konstrukcí, plotů, opěrných zídek. Je to hezké, když to na nás vykukuje z krbu, venkovního grilu, udírny anebo vstupu do zahradního domku, je to milé a tradiční, když budujete vinný sklípek. Ale už to není něco, z čeho byste v roce 2021 šli stavět celý barák. Ani na příčky v interiéru už to není ono. Byť samozřejmě - každý se rád přidrží toho, z čeho umí stavět a čemu rozumí.
Tip: Nechte si odborně spočítat spotřebu zdiva a dalšího materiálu podle vašeho projektu zdarma.
)
Termín vazba cihel se přímo vztahuje ke způsobu jejich kladení a výsledné pevnosti, s tím, že přeneseně jej používáme u všech dalších zdících prvků, a to včetně pórobetonových tvárnic či keramických bloků. Jenže právě u nich se už ztrácí ona původní pestrost a um, podmíněný práci s klasickou pálenou cihlou. Jsou prostě jiné. Určitě je dobré vědět, že ani dokonalý stavební materiál a dokonalé pojivo nebudou stejně dokonale fungovat, když základní princip vazby cihel nedodržíte. Základem, který přetrval, je tu princip tzv. běhounové vazby. Co to obnáší? Že cihly (přeneseně, jiné zdivo) na sebe v jednotlivých šárech a úrovních kladete v padesátiprocentním přesahu, chcete-li, vždy o polovinu cihly. Tak, aby cihla v horní řadě zakrývala profil cihly pod sebou z jedné poloviny. Abyste těsně nad sebou nikdy neměly dvě svislé spáry.
)
Spáry? U zdiva rozlišujeme spáry dvou typů: ložné (dané výplní pojiva, na které cihla sedí) a svislé, styčné (tam, kde se cihly v jedné řadě dotýkají hranou, respektive další výplní). A svislé spáry na sebe nad sebou ve dvou řadách navazovat nemohou. Jen cihly s patřičným překryvem, přesahem, tedy ve vazbě, mohou fungovat tak, jak požadujeme.
Jedna pálená cihla, čtyři základní vazby
Na základním principu běhounové vazby (dříve užívané třeba u příčkového zdiva) nic nemění ani tzv. vazáková vazba. Je to totiž to samé v bleděmodrém, jen tu cihly nekladete pohledově ven delší, ale užší stranou, a tím vytváříte silnější (300 mm) zeď. A znovu: že cihly v druhé a dalších řadách pokládáme tak, aby vždy celá cihla překryla styčnou spáru cihel v předchozí řadě. Musíme dát pozor, aby nám v jednotlivých řadách cihel kladených na sebe nevznikala průběžná linie styčných spár.
Je to pořád to samé. A vzhledem k tomu, že dnes se u klasických pálených cihel s oběma vazbami setkáváme u pohledového (režného, přiznaného zdiva), je lícování spár a jejich správná vazba důležitá. Pravidlo o 50 % přesahu a překryvu pak platí i pro jiné druhy zdicích materiálů, a tím by se prakticky dala silně zjednodušená kapitolka o vazbách zdiva uzavřít.
)
Bohužel, technicky přežilý materiál pálených cihel se nám vrací jako bumerang při rekonstrukcích a dostavbách starších objektů, třeba rekreačních chat. A tam můžeme narazit i na důmyslnější systémy vazeb. Zatímco běhounová vazba (o síle cca 150 mm) byla dobrá ke zdění příček a vazáková vazba (o síle cca 300 mm) už mohla nést stropní konstrukce, je tu i vazba polokřížová.
Ta kombinuje dvě řady cihel, přičemž vnější může být kladena ve vazbě běhounové a vnitřní ve vazákové. Nebo naopak. Podstatné je, že tím se dostáváme na šířku 450 mm, což už je dostatečné pro vybudování zdi nosné nebo obvodové. A jak asi tušíte, s univerzální pálenou cihlou se dalo ještě trochu přitlačit. Třemi řadami cihel a vytvořením vazby křížové, kterou se doberete síly 600 mm. Je to zase kombinace vazeb běhounová + vazáková + běhounová.
)
Nebudeme si to kazit tím, že historický exkurz nabízí mnohem pestřejší přehlídku vazeb zdiva. Že u křížové vazby se běhouny v líci nad sebou a kryjí se jen ve vrstvě první, páté a deváté; že běhounovou vazbu si můžeme zrychlit tím, že budeme klást cihly v překryvu o čtvrtinu cihly. A že podle regionálních anomálií a stylů můžeme rozlišit (občas synonymické) názvy vazeb polských, pruských, gotických, divokých, na kant… nebo skutečně historické vazby kyklopské, s vloženými věnci, řádkové, z haklíků, kvádříků, tříčtvrtečních cihel, kopákové, klasové- a že se nám pak všude budou lišit rozměry výrobní a skladebné. A také, že pak s vazbou zdiva šíleně zamávalo precizní vyvázání rohů. Opravdu v tom byl kus kumštu, a zedník skutečně musel něco umět.
Každý výrobce má dnes vlastní systém
Svým způsobem můžeme být rádi, že u dnešních cihelných bloků většinou připadá jedna „cihla“ na celou tloušťku stěny a není kromě vazákového/běhounového padesátiprocentního přesahu ve vrstvených liniích třeba řešit nic jiného. Tedy, skoro nic jiného. Například u tvarovek si musíme pohlídat, aby dutinky uvnitř byly delší stranou kolmo na směr tepelného toku. Ale to už vychází z toho, že každý velký producent zdicích materiálů řeší metodicky svůj vlastní propracovaný stavební systém, na který „nastoupíte“ tím, že si jej preferenčně vyberete. Vazbu zdiva tedy prakticky budete řešit u vlastní stavby jen u napojování příčkového na nosnou zeď. A tam se nabízí v zásadě dvě varianty provedení.
)
Buď si už dopředu při výstavbě nosné zdi necháváte „volné místo“ ob jednu vrstvu, do nichž pak „zavážete“ příčkové zdivo, anebo při stavbě příčkové zdi zabudováváte do nosné zdi kotvení (většinou s pomocí páskové oceli nebo jiných napojení L profilů v ložných spárách). Což je i dobrým důvodem pro to, proč se snažit držet stavbu domu „v jedné barvě“, respektive ve zdících materiálech jednoho výrobce. Ten totiž programově s napojením obvodového a příčkového zdiva počítá, a jejich technologicko-stavební postupy nabízí komplexní metodiku pro řešení všech stavebních situací.
S určitou nadsázkou se dá říct, že deset výrobců nabízí deset různých zdicích systémů, ale jejich koncept se přitom výrazně neodlišuje, snad jen v detailech – prvky užívané pro založení vazby rohů (řezání na třetinu/o třetinu, zkracování, specifické vložené prvky), řešení překladů, profil převazby a přesahů zdiva kvůli zateplení. Jsou to ale jen formální rozdíly, se kterými byste si měli, s pomocí projektanta, bez větších obtíží poradit.
