Substantivum výměnek, vejminek (a další tvary) mají původ ve slově vymínit si, tedy konkrétně právo dožití na určitém místě s rentou a službami. Od slova výměnek (vejminek) jsou pak odvozeny výrazy výměnkář(ka), vejminkář(ka), což jsou označení pro někdejšího hospodáře statku a jeho ženu. Starý venkovský zvyk, právní útvar ve formě smlouvy, který se do našeho právního systému vrátil k 1.1. 2014 po šestašestašedesáti letech.
Hned na úvod článku je třeba zmínit, že šlo dokonce o běžný právní pojem, na jehož základě se podepisovala smlouva. Když totiž hospodář odcházel na odpočinek a předával své hospodářství svému nástupci (nejčastěji synovi), vymínil si ve smlouvě zpravidla doživotní užívání části domu, zaopatření a další práva. Kromě právního aktu byl též vejminek (výměnek) označením pro obydlí vejminkáře (výměnkáře).
Ovšem v českých zemích byl institut vejminku (výměnku) zrušen v roce 1948 uzákoněním národního pojištění, kterým byl vynuceně nahrazen. Poté bylo zřízeno právo věcného břemene, které též často zahrnovalo právo doživotního užívání (pokoje, bytu, části domu, zahrady apod.). K dnešním dnům již pojem věcné břemeno existuje jen jako pojem zastřešující, který zahrnuje služebnosti a břemena reálná.
)
Rozdíl mezi služebnostmi a reálnými břemeny spočívá v obsahu věcného břemene. Pokud věcné břemeno postihuje vlastníka věci tak, že je povinen ve prospěch jiného něco strpět či se něčeho zdržet, pak jde o služebnost. Pokud věcné břemeno postihuje vlastníka věci tak, že je povinen ve prospěch jiného něco aktivně konat, pak jde o reálné břemeno. Služebností je tedy například právo cesty (jejího užívání), kdy je vlastník služebného pozemku povinen strpět přechod přes svůj pozemek vlastníkem sousedního (panujícího) pozemku, případně služebnost bytu či domu (možnost dožití v bytě či domě). Reálným břemenem pak může být například povinnost vlastníka lesního pozemku dodávat určitý objem dřeva do místní mateřské školky či povinnost vlastníka bytu chodit určité osobě nakupovat a vozit ji k lékaři.
Ale zpět k vejminkům (výměnkům) a veminkářům (výměnkářům). Na výminku (na výměnku) žili nejčastěji rodiče, když dětem předali hospodaření na chalupě či statku. Nejčastěji se syn musel zavázat, že svým rodičům poskytne po dobu jejich života (odpočinku) naturálie, peníze, bydlení a postará se o ně.
Výměnek (latinsky reservatum rusticum) byla též smlouva, která patřila k tradičním občanskoprávním typům smluv. Šlo o převedení nemovitého majetku současně se zřízením služebností nebo reálných břemen ve prospěch převodce. Samotná slova vejminek a výměnek přitom pochází od slovesa vymínit si (právo dožití na určitém místě s rentou a službami).
Zastaralejší výrazy jsou výminek, vejměnek, vejmínek, vejminěk a vejmenek. Používaly se také výrazy výměna, výměnka, výminka a výměnice. V každém případě šlo vždy o venkovský zvykový právní útvar (viz výše), jehož prostřednictvím se na statek nově nastupující hospodář zavazoval k tomu, že někdejšímu hospodáři, který mu statek předával do užívání a odcházel na odpočinek, bude doživotně zaručovat ubytování a určité množství nejčastěji naturálních dávek (výjimečně dávek finančních nebo služeb). Odstupujícím hospodářem býval nejčastěji otec, který statek předával do užívání svému synovi a sám odcházel na vejminek.
Tento starý zvyk pak byl znovu zaveden novým občanským zákoníkem s účinností od 1. ledna 2014. Zde je výměnek zahrnut v ustanoveních § 2707 až 2715. Smlouvou o výměnku si vlastník nemovité věci vymiňuje v souvislosti s jejím převodem pro sebe nebo třetí osobu požitky, úkony nebo práva sloužící k opatření na dobu života nebo na dobu určitou. Nabyvatel nemovité věci se přitom zavazuje toto zaopatření poskytnout.
Nový občanský zákoník, který nabyl účinnosti 1. ledna 2014, a kterým nabyl účinnosti zákon 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, je poslední právní úpravou občanských vztahů. Od roku 1948 se volalo po razantnější úpravě až do roku 1964, kdy nabyl platnosti nový předpis. Ten byl však již po roce 2000 velmi neaktuální. Cílem občanského zákoníku účinného od roku 2014 bylo sjednocení všech úprav občanskoprávních vztahů do jediného právního předpisu. Minulostí se tak v tomto okamžiku stal například obchodní zákoník (513/1991 Sb.).
Nový občanský zákoník je tematicky rozdělen do pěti částí – Obecná část, Rodinné právo, Absolutní majetková práva, Relativní majetková práva a Ustanovení společná, přechodná a závěrečná. V obecné části jsou vymezeny pojmy, se kterými text občanského zákoníku pracuje. Část Rodinné právo v sobě zahrnuje dnešní zákon o rodině a dotýká se institutu manželství i vztahů mezi příbuznými. Část Absolutní majetková práva v sobě skrývá definici vlastnictví, práva k cizím věcem a problematiku dědění. Čtvrtá část nazvaná Relativní majetková práva je pak nejobsáhlejší. Zahrnuje různé druhy smluv, stejně tak jako závazky z deliktního jednání (tedy i odpovědnost za škodu). Poslední část se zabývá především legislativně technickou problematikou, mimo jiné tím, které dosavadní zákony byly novým zákonem zrušeny.
Konkrétně výměnek obvykle zahrnuje různá dílčí plnění, typicky zajištění bydlení (služebnost bytu), naturální dávky (reálná břemena) a případné různé služby, úkony např. pomoc s úklidem, nákupy, dřevem, dělení o výpěstky na zahradě, zajištění teplé stravy, ale i stálá asistence, ošetřovatelská péče, pravidelné odvozy apod., anebo ve formě nějaké peněžní dávky (důchod). Co vše přesně obsahuje je vždy předmětem smlouvy. Výměnek pamatuje i na pomoc při nemoci, úrazu nebo podobné nouzi, a to i tehdy, pokud to nebylo ve smlouvě zakotveno. Jednotlivá práva výměnkáře pak mohou být s ohledem na právní jistotu zapsána jako věcná práva do katastru nemovitostí.
Změní-li se poměry, soud může naturální výměnek zčásti a nebo zcela přeměnit na peněžitý důchod, ale nesmí dojít k ohrožení zaopatření výměnkáře. Závazek nemůže zaniknout pro nemožnost plnění, protože tím by byl jeho účel zmařen. V případě zkázy stavby, ve které bylo obydlí vyhrazeno, opatří osoba zavázaná z výměnku výměnkáři na vlastní náklad vhodné náhradní bydlení.
Výměnek, který je vyhrazen manželům, se pak nezkracuje smrtí jednoho z nich. Právo výměnku nelze postoupit – představuje osobní právo výměnkáře (výměnkářů). Postoupit je možné jen právo na splatné dávky. Právo výměnku se považuje za právo nezcizitelné a neděditelné, čili nemůže přecházet na výměnkářovy dědice. Při jakékoliv změně smlouvy je uplatňována zásada jednat ve shodě s dobrými mravy a místními zvyklostmi.
Vejminek (výměnek) se tedy do našeho právního systému vrátil po 66 letech.
Zdroj: penize.cz, ucetni-portal.cz, wikipedia.org, finance.cz, zakonyprolidi.cz
