Vstávej semínko holala aneb jak urychlit klíčení rostlin

Je to magie zrození nového života, když ze semene začne vyrůstat klíček, zárodek nové rostliny. Aby k tomuhle kouzlu došlo, musí se ve správném poměru, pořadí a požadované intenzitě sejít hned několik faktorů. Vlhkost umožňující nabobtnání, kyslík z provzdušněné půdy, ideální teplota, přítomnost světa či tmy… a je to ještě mnohem víc, podle toho, zda semeno bude klíčit na povrchu anebo pod povrchem. A hlavně je k tomu všemu zapotřebí čas. Zázraky se nedějí přes noc, proces klíčení se většinou přidržuje přesného harmonogramu. Vonnému rozmarýnu, papričkám nebo mini-rajčátkům to může trvat od vysetého semínka ke klíčku i dva týdny. Salátu to trvá 10-14 dní, u okrasných rostlin nebo petržele klidně i 25 dní. A některé choulostivé druhy si dávají na čas ještě déle.

Je to naprosto přirozené a v pořádku. Problém je ale v tom, že teprve vyklíčením se začne odpočítávat rostlinám čas, který musí uběhnout do vyzrálosti, dospělosti a sklizňové zralosti. V našich klimatických podmínkách se pak může snadno stát, že nebude zajištěna ona předpokládaná délka vegetační sezóny, jednoduše proto, že rostlinám to klíčení trvá. Vegetační sezónu si pochopitelně můžeme prodloužit tím, že zahájíme výsev o nějaký ten pátek dřív, hezky doma, a rostlinky pak budeme přesazovat a adaptovat na venkovní klima, až už bude počasí pro růst snesitelnější. Ale určitými způsoby můžeme u konkrétních druhů urychlit i to, kdy začnou klíčit a jak dlouho to bude trvat. Může to znamenat další týden nebo dva k dobru a zdaru zahradnické práce. Jak na to?

Drtivá většina semen se bez vláhy nenastartuje. A vody kolem sebe potřebuje spíš víc, než míň, aby vlhkost nahlodala a změkčila vnější tuhý obal semene, které může i trochu nabobtnat. Při výsevu na hlínu to chce víc než jen jednu dávku z rozprašovače, a u semen v podzemí to zase chce trefit tu správnou míru vláhy, která bude mírně zamokřenou zeminou povrch semene opracovávat. Trvat to může celé dny, týdny. Anebo jen pár hodin. To když semínka připravená na výsev, vysypaná do misky, namočíte do vody. Vodu, ideálně odstátou, je přitom třeba co 4 hodiny měnit, protože se do ní ze semen mohou uvolňovat látky blokující klíčení, inhibitory růstu.

Teprve až když dojde k jejich vyplavení, probudí se semínko k akci. Jak dlouho to může trvat? Každý druh si žádá své. U salátu stačí jen jedna čtyřhodinová lázeň, košťáloviny si říkají třikrát tolik. Papriky a rajčata nespěchají, mohou si ve vodní lázni poležet 1-2 dny. A nejdéle to trvá kořenové zelenině, petrželi, mrkvi, klidně i tři dny. Hodí se přitom zmínit, že semena by měla být ve vodě cele ponořená, a že se vyplatí (v opačném čtyřhodinovém taktu) s nimi ve vodě citlivě zamíchat. Aby se prokysličila, a voda třeba nezačala kvasit. Důležité je nezapomenout, že jednou vymáčená semena už nesmí znovu vyschnout, takže s nimi musíte „do země“ hned poté.

Každé pro má své proti, a urychlující krok – máčení semen – má i své stinné stránky. Činí semena drobet náchylnější vůči plísním, houbám, patogenům. I to se ale dá řešit, nejrůznějšími recepty. Když totiž místo obyčejné vody využijete bylinkovou lázeň, zajistíte semenům přírodní ochranu, hezky bez chemie. Otázkou zůstává, jaký recept přesně zvolíte. Každý správný zahradník si totiž drží ten „svůj“. Nálev z přesličky chrání semena zeleniny, heřmánek je dobrý na fazole a hrách, z kopřiv se dá udělat výluh, který bude chránit rajčata a papriky, dubová kůra dezinfikuje a změkčuje obaly tuhých semen, lektvar z kozlíku lékařského podporuje u semen odolnost proti chladu. Skuteční mazáci pak volí kombinace výluhů takové bylinné lázně. Chtě to ale otestovat a najít si den vlastní, ideální.

Stejně intenzivně, jako na tu správnou míru vlhkosti, reagují semena na teplotu. S ní se ale musí opatrně. Užitečná je jen tam, kde ji můžeme měřit a kontrolovat. O co přesně jde? Vyšší teplota obvykle znamená to prospěšné, tedy rychlejší nastartování klíčení. Ale začíná být na obtíž tehdy, když už klíček vyrazil za světlem. Pokud tedy chcete podpořit rychlejší klíčení, nebojte se investovat třeba do vyhřívací podložky. Stojí to pár korun, a šetří to dlouhé dny čekání. Jen ji nezapomeňte včas vypnout. Vyloženou chybou mohou být klíčící semena usazená a zapomenutá na topení, potažmo vystavená na vnitřním parapetu, do kterého se opírá slunce. A ještě jednu věc si u vyšší a urychlující teploty musíte pohlídat. To, aby netrvala příliš dlouho.

Vlhká semena a vlhký výsadbový substrát by totiž mohl při delším přehřívání zareagovat tím jediným očekávatelným způsobem, plísní. Optimum teploty pro klíčení se přitom liší podle jednotlivých druhů, a bývá výrazně vyšší, než teplota vzduchu. Přeci jen, země se jarním sluníčkem vyhřívá a teplo akumuluje. Teplotou mezi 20-30°C toho většinou moc nepokazíte, ale je lepší, když to víte přesně. Saláty dosahují maximální klíčivosti při 24 °C, koriandr 21°C, kopr potřebuje naopak chlad 12°C, chilli-papričky, uvyklé z tropů, si říkají o dvaatřicet. Poté, co semena začnou klíčit, se vyplatí ubrat na teple, a o to víc dopřát mladým rostlinkám světlo.

I světlem se dá urychlit klíčení, neboť i ono (v kombinaci s vlhkostí a teplem) biochemicky odbourává inhibitory růstu. Klíčení urychlující zákrok je ale v tomhle případě více o technice, než přírodě. Potřebujete totiž „prosvítit“ substrát, aby zbytkové světlo začalo semínka probouzet k životu. Ideálem průměru může být 40 W žárovka, s bílým (studeným nebo krémově teplým) světlem, zavěšená 30-40 centimetrů nad v substrátu vysetými semeny. Světlo navíc dopřávejte semenům 14-16 hodin denně. I tady se ale studium předem vyplatí. Jsou semena, která chtějí přemýšlet o růstu v úplné tmě, a světlo by se zbytečně stresovalo.

K rychlení klíčení můžeme uvést ještě dva příklady, které jsou skutečně doménou znalců a profesionálů (a u běžných druhů se nepoužívají). Tím prvním je tzv. skarifikace, tedy zjizvení/zbrázdění tuhého povrchu semene s tlustým povrchem. Většinou se dělá přebroušením semene na jemné smirkovém papíře, anebo s pomocí pilníku na nehty. Druhá takové metoda, která je žádána u některých semen okrasných stromů, je stratifikace. Tato semena potřebují „projít“ studenou - vlhkou – tmavou fází, aby pro ně nastala ta správný moment pro klíčení. V praxi to znamená nastěhovat tyhle exempláře ve vlhkém písku do ledničky, kde si chvilku pobudu. Je to ale podobná exotika jako dřeviny, jejichž semena nevyklíčí bez vystavení žáru plamenu požárů. Nic, na co by se u nás dalo běžně narazit.

Neplánované změny podmínek. Náhlý pokles teploty, proměna doby oslunění, ztráta vlhkosti. I to je jeden z dobrých důvodů, proč vysetá semena překrýt folií nebo sklem. Brání to odparu vlhkosti, vyfoukávání tepla, zbytečnému průvanu. I tady platí, že moc všeho dobrého škodí. V konstantě neodvětrávaném klimatu se totiž daří plísním, a ty jsou jedněmi z největších hrozeb všech čerstvě na svět vyrážejících rostlin.

Pokud se rozhodnete vyzkoušet jednu nebo vícero metod urychlení, můžete potřebný čas ke klíčení zkrátit až o dvě třetiny.