Klienti zatoužili po bydlení v rodinném domě, který by měl trochu lepší propojení interiéru a nabízel kvalitně fungující sled vnitřních prostor. Přáli si posílit propojení obydlí se zahradou a zlepšit přirozené osvětlení. Bohužel, nebydleli v domě, co by něco z toho nabízel. A tak jim museli pomoci architekti.
Zkrátka k nepoznání. Proměna, kterou rekonstrukce vnesla do rodinného domu, byla totiž skutečně radikální. Z řadového zděného domku, který byl vystavěn v padesátých letech minulého století – jako součást baráků dělnické kolonie v Boitsfortu, bruselském předměstí - se po zásahu architektů stalo velmi ušlechtilé zboží. Rodinný dům, který si teď plně užívá privilegia bujné zeleně za svými okny a přístupu k zahradě.
Původní kompozice přitom zahrnovala trojici fasádních zdí, kostek rozštěpených vnitřními stěnami uzavírajících stísněný a tmavý obytný objem, dosáhla nyní výrazné transformace. Otevřením interiéru se zvýšila propojenost přízemí, a co bylo dříve sérii pokojíčků, stalo se jednou společenskou místností. Která slouží jako světlá kuchyň, jídelna, obývací pokoj. A samozřejmě, prostup na zahradu za domem.
Prostor pro růst
Rekonstrukce dostává z půdorysu původního domu maximum, ale zarovnává užitnou plochu dvou podlaží na hezkých 200 metrů čtverečních. Například nenápadnou rozšiřující přístavbou v přízemí. Chytře přitom posiluje identitu stavby – nepopírá její původ – ale z daných rysů vyzvedává jen ty nejhodnotnější. Ponechány jsou regionu blízké smaltované cihly i stejný typ střešní krytiny.
Vestavba, a také vložené obdélníkové okno, násobí užitný prostor obydlí a rozšiřují jeho praktičnost, coby zázemí pro rodinný život. Byť počínání plánujících architektů bylo poměrně přímočaré, výsledek je jasně čitelný a odráží kvality projektu. Dům, který pamatuje sedmdesát let, se tak aktualizoval na současné funkce a energetický standard.
Zdroj: Bauclub
Foto-kredit: Séverin Malaud