Jak si kdo ustele, tak si taky lehne. Rozporovat tohle úsloví nemá cenu. Ale popřemýšleli jste někdy nad tím, proč si leháte zrovna tak, jak si leháte? Z jakých důvodů si udržujete odstup od dveří? A proč se nejlépe cítíte jen na jedné straně postele?
Nejpoužívanější kus nábytku v každé domácnosti? Postel! Odpověď není zase tak překvapivá, když vezmete do úvahy, že v průměru dospělý člověk prospí 7-8 hodin denně (novorozenci pak šestnáct a důchodci kolem šesti). Spánku se věnujeme všichni, opakovaně, často a rádi. Je to jedna z mála věcí, na kterou se bez rozdílu těšíme. Proto také spánek a vůbec celé lidské spaní patří k vědecky velmi podchyceným oblastem.
Poruchy spánku, spánková apnoe, fáze spánku a vše potřebné pro zdravý spánek, optimální výška postele, skladba lůžkovin, roztoči v peřinách. A také doporučené osvětlení ložnice, větrání, velikost spací místnosti. Nad tím vším bádají bystré mozky vědců. Tedy, když zrovna bdí.
Poněkud stranou ale stojí odborný zájem o to, kde přesně vlastně spíme. To, jakým způsobem vybíráme prostor pro umístění postele a jak si na postel leháme.
Proč? Ne že by to byla vyloženě záhada. Všichni podvědomě „tak nějak“ předem tušíme, kde to bude. A empirická data to také opakovaně potvrzují. Háček je v tom, že ono „tak nějak“, tu až podezřelou shodu, není úplně snadné racionálně vysvětlit.
)
Teorie z pravěké jeskyně
Souvisí totiž s naším pravěkým dědictvím a možná i evoluční biologií. Tedy, nejspíš. Je to zatím pořád jen teorie. A pliocenních hominidů, našich opravdu vzdálených prapředků, se na to zeptat už bohužel nemůžeme.
V krátkosti by ale mělo jít o to, že zrovna tihle naši prapředci začali jako první - v souladu s předpokládaným selekčním tlakem - spát orientováni tím směrem, odkud předvídali útok predátorů. Zkrátka tak, aby měli krytá záda a výhled na vstup do jeskyně, odkud se mohla připlížit nějaká zubatá hrozba. V případě potřeby se pak dokázali pohotověji připravit k obraně, a byli v ní úspěšnější.
)
Strach našich prapředků nebyl primitivní, ale naopak velmi opodstatněný.
Rozdíl v tom, že se proberete až tehdy, kdy bude jeskynní medvěd přežvykovat hlavu – kterou jste neopatrně položili směrem k východu – anebo zda svým křikem včas probudíte ostatní spící (když vás medvěd potáhne za nohu ven), byl opravdu dost zásadní.
Správně si lehnout rozhodovalo o přežití rodu. Lehnout si špatně znamenalo, že už se třeba nikdy neprobudíte, a své geny do další generace nepřenesete. A tohle po tisíciletí opakované rozumné preventivní opatření vedlo k tomu, že v nás ta „jediná správná“ pozice pro ležení hluboce zakořenila.
Šance, že by vás v ložnici navštívil šavlozubý tygr nebo jeskynní lev, je skutečně nepatrná. Ale víceméně všichni volíme poležení orientované tak, jako bychom k večernímu šlofíku očekávali jejich příchod.
Pravěká taktika se vydatně osvědčila, když šelmy zvířecí v našem okolí nahradily šelmy lidské. Ať už si ustýláte v chýši, jurtě, zemnici, týpí nebo srubu, je rozumné ležet tak, abyste se nenechali hned od dveří propíchnout oštěpem nějakého nájezdníka. Proto dnes spíme tak, abychom z postele viděli na dveře a okna, a měli je hezky pod dohledem.
Čí je levá strana postele?
Proto také, když se stěhujete do nového bydlení a dosud prázdný pokoj prohlásíte ložnicí, dojdete s partnerem snadno shody nad tím, kde bude stát postel.
Shoda se ale nutně nemusí dostavit, když si budete ve společné posteli rozdělovat strany.
I přitom – nejspíš - hrají svou roli instinkty, ale jejich role není vždy tak zřetelná.
Vlastní preference „spát co nejdál od dveří“ může být vyvážena instinktem vystrčit nebo naopak chránit partnera před potenciální hrozbou, přicházející ode dveří. Někdo si dobrovolně volí spíš místo na posteli blíže k oknu, protože má rád ranní úsvit anebo pohasínající světla usínajícího města. Druhý by naopak nedal dopustit na tmavší kout postele, kde jej nic neruší od klidného spaní. Někomu se líbí víc ta strana postele, odkud je to v noci na toaletu anebo k ledničce blíž.
Z dosavadních průzkumů ale vyplývá, že 60 procent dotázaných – mužů i žen – preferuje v manželském loži levou stranu postele. To znamená, že minimálně 10 procent lidí musí spát na straně, která jim dle osobních preferencí ne úplně sedí.
Ale nikdo neříkal, že sdílená postel bude jen o zábavě, ne?
Mnohem zajímavější je, že dotázaní lidé shodně potvrzují vytrvalost své preference. Jinými slovy, mají na posteli své místo. A to místo zůstává stejné, ať se změní postel, matrace, ložnice nebo celý dům.
Podobně, jako v sobě máme „tak nějak“ zafixováno, že kvůli obavám z predátorů je lepší spát s krytými zády a výhledem na vstup do jeskyně, máme v sobě otištěno i to, kde je na loži naše místo. Proč a z jakých pohnutek?
Na to zatím věda nemá odpověď, ani přesvědčivou teorii.
Zdroj: TreeHugger.com, Evolutionary Psychology, WebWire.com
