zobrazit 7 fotek
Je třeba si uvědomit i to, že barvy nepřinášejí pouze květy, ale i kůra, listy, výhony, suchá květenství či plody. Využitím všech těchto faktorů lze docílit zajímavých barevných kompozic v každé roční době. Je pak už na každém majiteli zahrady, zda touží po zahradě pestré a tedy záplavě jásavých barev nebo jemné harmonii tvořené podobnými barvami a jejich odstíny.
Barevné spektrum je rozděleno do čtyř kategorií. Rozlišují se barvy základní, sekundární, terciární a neutrální. Základními barvami jsou červená, žlutá a modrá. Sekundární jsou zelená, fialová a oranžová, ty vznikají složením základních barev. Terciární jsou odstíny vytvořené smícháním barev základních a sekundárních. V zahradě budou většinou zastávat funkci barevných přechodů.
Neutrální jsou například bílá a šedá. Orientaci v barevném spektru napomáhá jednoduchý barevný kruh. V něm stojí komplementární barvy naproti sobě a tvoří maximální kontrast. Například červená se zelenou nebo fialová se žlutou. Sousedící odstíny se doplňují a tvoří barevnou harmonii.
Jiným pohledem na barevný kruh zjistíme že se barvy dělí do dvou základních skupin, a to na teplé barvy (červená, oranžová, žlutá) a studené barvy (modrá, zelená, …). Teplé odstíny jsou nápadné až provokativní a dobře se hodí ke zvýraznění místa, kam chceme přitáhnout pozornost. Teplé barvy prostor zútulňují a „oteplují“ zároveň jej ovšem také zmenšují. Nejsou tedy vhodné jako hlavní barevné schéma do malé zahrady.
Studené barvy působí naopak chladně, v zahradě poslouží k vytvoření klidného, relaxačního koutku. Teplou barvu tedy používáme k usměrnění pohledu na konkrétní prvek, zatímco bledé studené barvy jsou méně výrazné a zdají se tak být vzdálenější. Tento efekt můžeme využít k vytvoření iluze vzdálenosti a docílit „delší zahrady“. Nejvýraznější barvy umisťujeme do popředí a postupně světlejší s narůstající vzdáleností. Nápadná barevná skvrna uprostřed narušuje perspektivu.
Každá barevná kompozice vynikne jen za předpokladu správného pozadí a okolí. S ohledem k barvě fasády zahradu můžeme buď vyladit tón v tónu a doplnit třeba bílou, nebo naopak vytvořit kontrast. Barvy volíme i podle intenzity slunečního záření. Tmavý kout lze spolehlivě prosvětlit použitím mnoha světlých květů a panašovaných listů. V místech se silným slunečním svitem se vyplatí použít plné zářivé barvy. Světlejší a jemné odstíny by v plném světle mohly vypadat vybledle.
Všechny barevné celky je nutné v zahradě vzájemně propojit. Základem by měla být barva neutrální, bílá, která je v přírodě vzácná. Proto se používá jako „hranice“ mezi nápadněji zbarvenými rostlinami zelená, jakožto základní přírodní a nejvíce uklidňující barva. Barevné schéma zahrady vynikne mnohem výrazněji, naplánujeme-li větší seskupení rostlin stejné barvy. Jednotlivé květiny totiž snadno zaniknou.
)
Velmi hezky ovšem působí i pouze jednobarevná zahrada, která by se mohla někomu zdát příliš nenápadná. Avšak rostliny, i když vykvetou ve stejné barvě, se liší rozdílnou strukturou listů i květů. Člověk pak vnímá jemné přechody mezi rostlinami mnohem intenzivněji. A právě tyto rozdíly dodají jednobarevnosti překvapivý švih.
Je tedy čistě na fantazii a založení člověka jak si s barvami a proměnlivostí rostlin pohraje a vtiskne tak svému domovu osobní charakter a kouzlo.
)
)
