Na jedné straně máme vedlejší produkt mlékárenského průmyslu, který je tak všudypřítomný, až je vlastně odpadem. Plýtvat se s ním ale nemusí, protože se z něj dá vyrábět něco, co teď poptávají všichni.
Zapomeňme nyní na predikce katastrofických scénářů, že umělá inteligence ovládne lidský svět, zotročí a částečně vyvraždí lidstvo, nebo že vezme většině lidí práci a ti pak budou živořit na ulicích jako dominantní bezdomovecká masa. Nahlédněme raději pod ruce pragmatickým vědcům i byznysu, jak si představují využití AI v ochraně přírody a jak tím plánují ochranu přírody zlepšit. Ano, na úkor příliš pomalé, zdlouhavé lidské práce.
S odstupem bezmála šedesáti let se dnes na Zelenou revoluci vzpomíná o dost méně pozitivně. Přestala být tím pozitivním, motivujícím příběhem, jako kdysi. Stala se historií novodobého korporačního kolonialismu, historií, kterou by bylo prý lepší neopakovat.
Studie původně pátrala po tom, jak kolik ovoce a zeleniny se nesní a vyhodí. Místo toho zjistila, že velký podíl z domácky vypěstované úrody skončí na talíři, a nikoliv v koši. A taky, že zahradníci dotují zdravou výživou spoustu sousedů ve svém okolí.
Jako dostat ze země pořádný pařez? Pokud máte sekeru, motyku, rýč, krumpáč - a volné odpoledne k tomu – můžete ho zkusit ze země vyrvat vcelku. Rozhodně to ale není nic příjemného nebo snadného, u téhle fušky se skutečně pořádně zapotíte. Kdo si to takhle jednou vyzkoušel, příště už rovnou popřemýšlí nad tím, jak si práci nějak usnadnit. Další možností je použít traktor a pařez vytrhnout. Výsledek? Poškozený trávník a hluboko zrytý kus zahrady. V horším případě poškodí vytrhávané kořeny plot, opěrnou zeď či skleník. V ještě horším případě vám prasklý řetěz vyrazí oko. Další možností je bagr a... ještě větší paseka. Naštěstí existují i mnohem elegantnější řešení.
Oranžové nádheře vydlabaných dýní fandit zrovna nemusíte, ale na podzim se jim zkrátka nevyhnete. Jsou všude. A s nimi se připomínají i bláznivé rekordy z dýňového světa.
Svíčkovec je něžně kvetoucím hostem, který se k nám dostal z amerických prérií, konkrétně z texaské Lousiany. Dlouho kvetoucí trvalka, která vynikne mezi u nás již zevšednělými druhy trvalek svou jemností i odolností. Kvetení svíčkovce zastaví na podzim až mrazy, kdo si tedy svíčkovec již vysadil, může mu letos kvést ještě nyní. Na skalce, v trvalkovém záhonu, i v truhlíku na terase.
Latinsky je znám jako Guaiacum coulteri, česky se mu říká guajak. V San Isidro Llano Grande se mu ale přezdívá spíše KEŘ ŽIVOTA. Endemická nevysoká dřevina s nafialovělými kvítky tu platí za univerzální léčivku. Tedy, platila. Tento druh guajaku ze zdejší krajiny prakticky na přelomu nového tisíciletí vymizel. Prý kvůli nešetrnému hospodaření, kácení a vypalování, klimatickým změnám.
Blíží se Vánoce a mnozí z nás si pěstují živé vánoční stromky v květináčích. Aby ale byly v dobré kondici, na první pohled zdravé a krásně zelené, potřebují dostatek zálivky a živin. Především nedostatek hořčíku, draslíku, ale i vápníku a fosforu způsobují žloutnutí jehličnanů. A to všech, a že jich ve svých okrasných zahradách pěstujeme. Jde o velmi oblíbené okrasné dřeviny.
Každý rok je to stejné, spadané listí z opadavých listnáčů je nezbytnou součástí koloběhu živin v přírodě. A v zahradách je to stejné. Když budeme pozorovat přírodu, uvědomíme si, že listí slouží i jinak než jen jako zdroj živin. A právě těchto předností této cenné hmoty, nad kterou mnozí perfekcionisté každý podzim láteří, bychom měli využít. Je zdarma, všude po ruce a je to hmota naprosto ekologická.
Boj „za soběstačnost“ a „proti nedostatku čerstvých a zdravých potravin“ se vede zřizováním městských zahrádek. Háček je v tom, že to ne úplně funguje. O tom, jaká bude ve městech úroda, totiž stejně jako na venkově velkou měrou rozhodují opylovači. A na ty se při plánování městské produkce zdravých vitaminů a užitečných živin zapomíná. A ne, opravdu to nechce včelí úl na každém paneláku. Rozhodují divoké druhy opylovačů.
To je furt řečí, jak by to bez včel nešlo. Nejenže si tihle bzučící kapři – včela je hospodářské zvíře chované pro užitek – často přivlastňují zásluhy práce tisíců druhů dalších hmyzích opylovačů. Ale díky jejich bezbřehé popularitě se skoro úplně zapomnělo na „druhé nejvýznamnější“ organismy planety. Žížaly. Tedy vlastně první.
Dělá to mnoho z nás, den začínáme s kávou. A není divu. Káva patří mezi nejušlechtilejší kulturní nápoje a mnoho z lidí je na ní doslova závislých. Kromě ranní kávy následuje ta dopolední, káva po obědě, odpolední životabudič a ti nejotrlejší závisláci si kávu dají klidně i večer. Nic proti gustu, káva dovede prospívat, i když jen v míře rozumné, co ale snesou lidé, to nesnesou rostliny. I když i jim káva může pomáhat. Ale jen jednou za čas a v míře malé.
Podzim, to není jen čas uklízení a ukládání zahrádky k zimnímu spánku. Když stromy shodí listí, otevře se prostor pro fantazii. Dlouho odkládané plány rázem dostávají konkrétnější podobu. Trendy podzimu přitom zahrnují jednak to, co je možné udělat teď, i to, co se teprve chystá.
Někteří podnikavci si všimli prostého faktu - lidé rádi lezou po všech možných kopcích s výhledem, zříceninách a rozhlednách, odkud je báječný výhled. Všimli si také, že i běžné myslivecké posedy nenechají jen tak někoho chladným. A i když toho z výšky jen o pár metrů větší o moc víc nevidíme, stejně si za nevole myslivců většina z nás na posed vyleze. O dětech nemluvě, ty strčí hlavu a údy doslova všude. Pro ně stavíme dětské zahradní domky včetně takzvaných tree houses (domcích na stromech). Tak proč ne posed jako vybavený obytný prostor s pěkným výhledem?
Na bambus, nejrychleji rostoucí dřevinu na světě, sice jilm sibiřský čili turkmestánský brest nemá, mezi u nás vysazovanými dřevinami pro živé ploty je však opravdu nejrychlejší. Navíc jej lze právě kvůli rychlým přírůstkům pěstovat i na štěpku, tedy pro potřeby spalování biomasy. Pro srovnání, bambus dovede narůst v ideálních podmínkách až o 1 metr denně, zato jilm sibiřský až o 1,4 metru ročně, obvykle je to však méně. V reklamě marketéři sní až o dvou metrech za rok, to je však iluze.
Za politikou EU, která se chce zasadit o plošné omezení plýtvání s potravinami, není jen snaha ušetřit. Je to malý plán s velkými dopady, který má přispět k ochraně celoplanetárního klimatu.
Právě na keltský svátek Samhain (v noci z 31. 10. na 1. 11.), kdy Keltové snad jako první v našem civilizačním prostoru organizovaně vzpomínali na mrtvé a tento zvyk později převzali i Slované, je dobré si připomenout, jak je to vlastně s tradicí a současností našeho pohřbívání. Bez smrti není života a naopak. A bez nebožtíků by nebylo na koho vzpomínat a co slavit. Od keltských a slovanských stop v české kotlině již uběhlo mnoho času a mnohé se změnilo. Předně církev změnila oficiální datum vzpomínání na mrtvé. Pokud to uděláte, jak se na správného křesťana sluší a patří, právě večer 2. listopadu, tedy na Dušičky, jsou dovoleny i pozůstatky tradic pohanských. A zatvrzelým pohanům nezbývá nic jiného, než slavit Halloween, který má vlastně nejblíže k obřadům slovanským.
Humbuk to byl velký, když se poprvé zjistilo, že divoká prasata na Šumavě jsou kontaminována radioaktivním zářením. Konkrétně bylo prokázáno cesium a za pachatele byla označena havárie Černobylu 26. dubna 1986 spolu s radioaktivními dešti a oblibou divočáků v konzumaci takzvaných jeleních lanýžů. Jenže je to ještě mnohem složitější a radioaktivita prasat se v nejbližších desetiletích bude dokonce zvyšovat.
Říká se, že stačí sníst jedno denně, a přežijete sychravý podzim i zimu bez návštěvy lékaře. Jablko je zkrátka pašák. Určitě v sobě ale nenese tolik vitaminu A, jako třeba mrkev. A ani tolik vitaminu C, jako třeba pomeranč. Takže čím si tu dobrou pověst vlastně zasloužilo?