Založte si zahradu podle svých představ

Rozložení zahrady

Rozložení zahrady do jednotlivých zón a plánování chodníků a pěšin je klíčem k dobře založené zahradě. Nejprve musíme zmapovat podmínky lokality – vlastnosti půdy, orientaci vůči světovým stranám, zda je pozemek stinný či slunný a co zde již roste. 
Vycházet lze buďto z pravidelných geometrických útvarů, nebo z členitých tvarů a jak jinak – ideálně s oblouky. Geometrických vzorů je k dispozici nepřeberně, mnohá zahrada však již svou základní geometrii a nějakou tu stálou výsadbu (stromy a keře) má a toho bychom se pak většinou měli držet.

Tvar budoucí zahrady je možné si představit pomocí provázku a kolíků, lana či dostatečně dlouhé zahradní hadice – tyto ohebné materiály pouze tvarujeme po ploše zahrady. Nakonec je tvar vhodné zhodnotit z vyvýšeného místa – balkónu, výše položeného okna či jakéhokoli vyvýšeného místa vedle zahrady. Vytvoříme si tak lepší představu. 
Finální geometrický útvar, na kterém zahradu rozložíme, by nakonec měl nakreslit odborník – zahradní architekt či projektant. Vyjde ze své zkušenosti, profesionálního přístupu a pravidel. Zároveň se rozhodujeme, kde bude umístěna užitková část, relaxační kout s pergolou a třeba prostor na hraní.

V jakém stylu budeme zahradu budovat?

Změť všeho možného není pro zahradu vhodným řešením. Stejně jako řešíme její základní geometrii, měli bychom se držet i předem definovaného stylu. Zahrada tak vyjádří váš názor, přístup k životu a našemu volnému času. Kombinovat představy o orientální (třeba japonské) zahradě, zahradě plné romantických květin a zákoutí, zahradě venkovské či s vodním prvkem, přičemž se po zahradě budou bez dozoru pohybovat malé děti, je utopie. Styl je nutné vymezit a držet se jej.

Konvenční řešení zahrady je založené na přísné geometrii rovných linií. Určitě zde budeme jakékoli dřeviny tvarovat do pravidelných forem, včetně nízkých solitérů a živého plotu. Moderní zahrada zase vyjádří vaše postoje a bude na hony vzdálená přirozenému přírodnímu stylu, navazujícímu na okolní přírodu. V přírodní zahradě kombinujeme listnaté a jehličnaté dřeviny, z větší části pak bude okrasná, avšak jakoby bez zásahu lidské ruky, byť takové prostředí vytvoříme uměle. Romanticky pojatá zahrada by měla po celý rok kromě zimy kvést a vůbec měnit barvy včetně listí a určitě zde bude vhodný kout s přírodním jezírkem a třeba malý altán. Venkovsky pojatá zahrady bude určitě vyžadovat nadvládu tradičních ovocných dřevin a vůbec výsadbu tradičních venkovských rostlin. Její užitná část bude samozřejmě větší než u zahrady rize relaxační.

Zahrada, kde si budou hrát malé děti, by neměla ve své výsadbě zahrnovat jedovaté rostliny, stejně tak se vyvarujeme ostrým hranám a nebezpečným místům, jako jsou například koupací jezírka. Takovou zahradu je nutné postupně přizpůsobovat věku dětí a zpočátku by zde měla převažovat relaxační část s dětským koutkem (pískoviště, houpačka, prolézačka a dostatečně velký kus pravidelně stříhaného trávníku pro hry a sport).

Chce to trochu odvahy

Reflexe je dobrá věc, představujeme si, co jsme již někde viděli a reagujeme na to. Obecně se říká, "že se inspirujeme." Důležité je však nejen kopírovat jiné, ale odvážit se k realizaci vlastních představ. Proč nezvlnit terén, nevyvýšit záhony nebo z nich neudělat ostrůvky, proč okolí stromů neosázet trvalkami kvůli snazší údržbě trávníku, proč i na rovinaté zahradě nevybudovat členitou skalku, proč nenechat některé stromy popnout třeba břečťanem? 
Proč se nakonec nerozhodnout k radikální proměně stávající zahrady včetně chodníčků a pěšin a změny její základní geometrie? Proč nezrušit užitkovou část, když nás pěstování užitkových rostlin vlastně vůbec nebaví a raději si plody kupujeme již vypěstované? Proč si nevybudovat zákoutí pro samotářské chvilky?

Etapy budování zahrady

V zásadě je jich 6. Začínáme terénními úpravami – terén srovnáváme či zvlňujeme, realizujeme výkopy pro základy opěrných zídek pod svahem či výkopy pro budoucí vodní prvek, leckde je naopak třeba zeminu doplnit. Už nyní myslete na plánovaný zavlažovací systém, abyste později nemuseli kopat znova – do již zrealizovaného trávníku. 
Druhým krokem je výstavba zpevňujícíh prvků zahrady, obzvláště zahrady svažité. Je známo, že svahy se posouvají, aniž bychom o to stáli a proto je nutné jejich zpevnění. Mnohdy si vystačíme s půdokryvnými rostlinami, kdy svah zpevní jejich kořenová soustava nebo s geotextilií, případně do podkladu kotveným travním koberecem, často je však nutné svahy zpevnit stavbami. Zároveň zakládáme i případné jezírko.

Dalším krokem je výsadba pomalu rostoucích dřevin, které zahradu postupně svým vzrůstem mění a jsou vlastně jejím základem. Sem patří veškeré stromy okrasné i ovocné, jehličnaté i listnaté, přesně tak, jak je na plochy zahrady rozvrhl projektant s ohledem na jejich podobu v jednotlivých ročních obdobích a s ohledem na jejich funkci. 
Poté zakládáme trávník. Možnosti jsou v zásadě 3 - osetí plochy a zpočátku pravidelné dosévání travním semenem, dovezení travních drnů (málo užívaná možnost), nebo položení předpěstovaného travního koberce. 
Nakonec vysazujeme keře a trvalky, například na skalku a zakládáme živé ploty. 
A až když je vše hotovo a připraveno k pravidelné péči, můžeme se věnovat terase, pergole či altánu, umístění laviček, výstavbě přístřešku nebo boudy na nářadí, krmítkům a ptačím budkám, lávce přes vodní prvek a podobně.

Nezapomeňte, že poměr listnatých a jehličnatých dřevin by měl být na zahradě 3:1. Při výběru rostlin (včetně dřevin) je navíc nutné brát v úvahu oslunění zahrady, vlastnosti půdy a orientaci vůči světovým stranám, případně i vystavení zahrady vůči větru. Důležitá je i budoucí možná výška a rozměry stromů. Do moderní zahrady si určitě nebudete vysazovat dřeviny, které tam svým vzrůstem prostě nepatří. Do přírodní zahrady se zase naopak hodí vše, co roste ve volné přírodě vaší lokality, zase z ní však nebudete dělat „les.“