Zelené stěny narušují šeď účelové zástavby

Patric Blanc, le Corbusier, Roberto Burle Max

Setkáme se také s pojmy vegetační stěny (le mur végétal) či vertikální zahrady (vertical garden). Patrick Blanc stojí spolu s renomovanými architekty za realizacemi nejen venkovních zelených stěn (např. Musée du quai Branly v Paříži), ale i stěn interiérových (např. Hotel Pershing Hall).

Pozor však, samotný Patric Blanc není vynálezcem vertikálních zahrad. Za prvé je jím příroda sama a za druhé vytvořili první vertikální zahradu pánové Le Corbusier (slavný architekt) a Roberto Burle Max (brazilský zahradní architekt) ve 30. letech 20. století v Rio de Janeiru.
Smysl vertikálních zahradZeleň se stane nejen zajímavým architektonickým prvkem budovy, ale zároveň ochrání fasádu, zlepší klima lokality (rostliny absorbují nečistoty a čistí tak vzduch, zvyšují vlhkost vzduchu, vyrábějí kyslík a prodýchávají CO₂), regulují teplotu budovy (mají dobré izolační schopnosti) a zabrání vandalskému poškozování stěn. Dosud není znám případ vážného poškození zelené fasády domu, vandalové se jim prostě vyhnou a jdou si „zařádit“ o dům dál. Obzvláště v rušných městech, kde není dostatek místa pro zeleň parků, jsou zelené fasády a interiérové stěny vítanou pastvou pro oči, místem, kde se zdržíme, které přitáhne naši pozornost. Na druhou stranu jsou vhodné také do rozlehlých vnitřních otevřených prostor hotelů, atrií či nákupních středisek.

Vertikální zahrady versus popínavky

Nepleťme si ale zelené zahrady s popínavkami, zasazenými v půdě u paty domu. V případě popínavek se používá jeden dominantní, případně 2 až 3 druhy rostlin. Vertikální „zahrady“ však mohou být tvořeny až stovkami různých rostlin, vyžadujícími minimální množství substrátu, případně žádný. Ze vzdušné vlhkosti však tyto rostliny nežijí, rostliny se upevňují na plstěné desky, jimiž protéká živný roztok, zajišťující kořenům rostlin přísun živin a vláhy. Víceméně právě i popínavky mají svůj smysl. Odebírají svými kořeny vodu ze základové spáry a vysušují tak půdu kolem základů. Do zdiva pak v důsledku odebírání vody rostlinami neproniká vlhkost. V konečném důsledku je funkce popínavek na zdech podobná funkci vertikálních zahrad, zásadní rozdíl je přitom v pořizovací ceně. Popnutí stěny stálezelenými rostlinami nemusí stát vůbec nic, pouze si musíme počkat, obrnit se obrovskou trpělivostí.

Konstrukce vertikálních zahrad a výživa rostlin

Základ vertikální stěny tvoří kovová konstrukce, kotvená na stěnu či samostatně stojící, která je podkladem pro plachtu z PVC (10 mm silnou). Mezi konstrukcí nesoucí plstěné desky s rostlinami a fasádou musí být alespoň 10 cm mezera – fungující jako zvukový a tepelný izolant. Na PVC plachtu, sloužící jako hydroizolace stěny, se upevňují vrstvy třímilimetrové polyamidové zahradnické plsti, která napodobí mech. Plsť slouží jako umělá opora pro kořeny rostlin. Do plsti se buďto sázejí již odrostlé rostliny, nebo vysévají semínka.

Výživu k rostlinám přivádí společně s vodou síť trubic, dávkování je řízené elektronicky. Polyamidová plsť nasákne vodu se živinami, předá rostlinám a přebytečné množství tekutiny se zachytí v odtokovém kanálu konstrukce a vrací zpět do systému. Je tak vytvořen uzavřený okruh, který zamezuje plýtvání.

Vertikální zahrada neváží víc jak 30 kg na 1 m² a může stát až 20.000 korun/m². Proto jsou stále více preferované popínavky, zasazené u paty domu. Jejich nevýhodou je však pomalý růst a proto si mnoho let počkáme, než stěny obrostou.

Přednosti rostlin na zelených stěnách

1. Za prvé zvyšují trvanlivost omítky, jelikož zajistí minimální tepelné rozdíly na povrchu stěny, odvětrávaná mezera (alespoň 10 cm) přitom působí jako zvukový a tepelný izolant, nejen samotná konstrukce vertikální zahrady, osázená rostlinami.
2. Problém je sice s volbou stálezelených druhů rostlin, je jich k dispozici jen málo, pro názornost ale musíme uvést, že stálezelený a hustý porost břečťanu má izolační schopnosti odpovídající 10 cm silné cihelné stěně. V létě pak rostliny fungují naopak jako výborná klimatizace a chrání budovy před přehřátím – k fasádě nepronikne víc jak 30% sluneční energie, často ale i o řád méně.
3. Dešťové a sněhové srážky se ke stěnám vůbec nedostanou, prostě nemají šanci, voda steče po listech, menší množství sněhu se na vertikální zelené stěně uchytí a při oblevě roztaje.
4. Další výhodou je zvlhčování vzduchu v lokalitě transpirací a zároveň jeho čištění – rostliny na sebe vážou nečistoty. Lépe se nám pak dýchá. Osvěžujícím dojmem navíc působí zelené stěny už na první pohled. Zároveň se zvyšuje produkce kyslíku.
5. Zeleň zakryje nevzhledné prvky fasády, ta se stává bezúdržbovou a ani po dlouhé řadě let není třeba do fasády jakkoli zasahovat a naopak to ani není možné. Vytvořený ekosystém vertikální zahrady je natolik cenný, že nemá jeho demontáž absolutně žádný smysl, nemluvě o ceně. Ve vytvořeném biotopu dokonce začne po určité době fungovat přirozený potravní řetězec, který si sám reguluje rozmnožování obtížného hmyzu.
6. Na vertikální zahradě můžeme vytvářet dynamické rostlinné obrazy, kdy se během roku mění tvar, struktura, hustota i barvy vysázených rostlin. Záleží pouze na pečlivosti při výběru rostlin a vychází se samozřejmě z podrobně propracovaného osazovacího plánu. Vlastně tak vznikne stále se měnící výtvarné dílo, stále originální obraz, který se navíc neustále vyvíjí.
7. Vertikální zahrady lze využít pro jakékoli nevzhledné monolitní stěny, nejen fasády domů.

Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com