Místo vyhrazené pro klidný spánek, ložnice, to je taková neměnná jistota každé domácnosti. A právě proto se spolu s návrhem toho, jak by správná ložnice měla vypadat, nese pár mýtů. Přežitých pravidel, která už neplatí.
Manželé, kteří si nakonec po letech peripetií postavili dům se žlutými okny uzpůsobený především potřebám dětí, měli specifické požadavky. Tak specifické, že je většina architektonických studií, architektů a projektantů, nedovedla pochopit a ani akceptovat.
Mořidla a lazury jsou skvělými nástroji, jak oživit dřevo a dát trochu víc vyniknout jeho struktuře. Kromě těchto estetických motivů se využívají coby ochrana proti nenechavému hmyzu, plísním, houbám a vlhkosti. Není to klasické natírání, mořidlo či lazura se skutečně musí vpít do hloubky. A to chce čas. Kolik? To záleží na několika faktorech.
Polštář, to je takové načechrané štěstí. A není nic krásnějšího, než když se do něj po náročném dni večer zaboříte. Pro samou pohodu ale občas zapomínáme na to, že ani polštáře nám neslouží na věčnost, a občas je třeba vyměnit staré za nové.
Železobeton je možná na pohled surovým materiálem, ale nese v sobě čistotu a přiznanou jednoduchost. I to byl jeden z důvodů, proč si jej architekti vyvolili pro stavbu netradičního „zenového“ domu.
Pojištění českých chat a chalup je doslova tragické. Nejenže je z nich až 90 % podpojištěno, ale 40 % dokonce není pojištěno vůbec. A jestli se něco opravdu nevyplatí, pak je to absence pojištění nemovitosti a jejího vybavení. Přijít můžeme opravdu o hodně a řádit může nejen zloděj, ale i živly. Vítr, mráz, kroupy, oheň, nadměrná sněhová nadílka, povodeň...
Z dvaapadesáti víkendů, které se do roka nabízí, jich čtvrtina leží v zimních měsících. A pokud máte k práci na stavbě čas vymezený sobotou a nedělí, nechcete pochopitelně o tu čtvrtinu přijít. Jenže některé stavební práce se dělat za mrazu vážně nevyplácí...
Dobré sousedské vztahy je dobré budovat a udržovat. Piplat jako křehkou rostlinu. Myslíte si, že si můžete na balkoně klidně zapálit cigaretu, nebo třeba grilovat? Nemůžete, pokud by to vadilo vašim sousedům. Podle platné legislativy je váš domnělý balkon ve skutečnosti společnou částí domu, kterou máte pouze ve výlučném užívání. Tedy pokud je přístup na konkrétní balkon možný jen z vašeho bytu.
Blízkost letiště nepovažoval klient architektů za zápor, ale klad. Práce jej totiž často nutí cestovat po světě. Rodinný dům, řadovka, která se nacházela téměř v dohledu ranveje, tedy problémem nebyla. Horší už to bylo s jejím vnitřním uspořádáním.
Pozemek, stavební parcela s poněkud atypickým průběhem. Rozložení objemu novostavby tak, aby respektovala místní měřítka. A k tomu ještě požadavek na soukromí obyvatel. To vše se počítá k výzvám, s nimiž se museli architekti při řešení projektu rodinného domu v Berouně popasovat.
Protože žádný běžný domácí elektrospotřebič nebude fungovat bez elektřiny, zapojíme ho do zásuvky. Zlidověle se též říká zástrčky, to je však ve skutečnosti pravý opak zásuvky (samice), čili samec. Zapojení spotřebiče do elektrické sítě je tak automatické, že nad tím ani nepřemýšlíme. Prostě to tak děláme. Kde se toho sejde víc, si vypomůžeme rozdvojkou. A když náhodou nestačí délka kabelu, připojíme k tomu ještě prodlužovačku (prodlužovací kabel s jednou i více zásuvkami). Ta směs kabelů skrytá někde za stolem, linkou nebo skříní vidět stejně není. A co oči nevidí, to srdce nebolí. Ale fungovat to nemusí.
Proč přesazovat pokojové rostliny již na konci zimy a nečekat s tím až na jaro? Vždyť jde o typickou jarní práci. A pokojovky přece v zimě ještě odpočívají, spí. Jenže právě to je hlavní důvod předjarního přesazení, kterým rostlinám prospějeme nejvíce.
Inspirujte se interiéry, ve kterých schodiště přesahují svou základní funkci a stávají se středobodem designu. Spirálové kaskády, stupně levitující ve vzduchu. Kam až se dá zajít? Podívejte se na fotografie.
Na první pohled tak trochu zbytečné mosty, vždyť vlastně nic skutečně účelného nepřemosťují a na místech svých instalací jsou vlastně spíše překážkami. Pokud se však do problematiky ponoříme hlouběji, zjistíme, že nosné dílce těchto mostů byly vyrobené 3D tiskem, že byly dokonce vyrobené z recyklovaných materiálů, že nemají žádné výztuže, a přesto mosty fungují jako samonosné. Navíc se dají opět rozebrat a zase složit.
Chcete mít v místnosti vyšší strop? Mohlo by se zdát, že jinak než bez bouracího kladiva to nepůjde. Návrháři interiérů ale mají finty, jak dosáhnout vizuálně stejného efektu. A bez demolice. Nahlédněte do knihy jejich kouzel.
Hasič vám řekne, že při rozmrazování zamrzlého topení je třeba především zabránit požáru. A doporučí lít na topení horkou vodu. Ano, vodní či pěnová spoušť, to je to, co po hasičích při záchraně hořícího majetku obvykle zůstává, ale promáčet si dům vodou kvůli topení? Navíc horká voda může způsobit ještě další praskliny. Instalatér by naopak kontroval, že nejdůležitější je nemrznoucí směs v topném systému. Drahé, ale jistota! A bude mít pravdu! Prevence je jako vždy na prvním místě.
Jsou rekreační objekty, u nichž netřeba dlouho přemýšlet, zda jsou určené spíše pro zimní nebo letní sezónu. Jenže takhle prosté to majitelé pozemku ležícího v okrese Grey - dvě hodiny severozápadně od Toronta – zkrátka neměli. Chtěli obydlí, které si budou moci užívat tehdy, kdy se jim bude zrovna chtít. Bez ohledu na počasí anebo sezónu. A proto jejich „chalupa“ reaguje na obě zde převládající roční období.
Útlocitní čeští pejskaři a ochránci zvířat mohou “bouchnout šampaňské“, Jižní Korea právě zakázala chov psů na maso a konzumaci psího masa. Jenže je to jen vítězství Pyrrhy, tedy správně Pyrrhovo vítězství, jak zaznělo v cimrmanovském filmu Nejistá sezóna. V Evropě totiž dosud holdují konzumaci psího masa ve dvou švýcarských kantonech a v Asii pak psi nemají dosud vůbec na růžích ustláno. Spíše na oleji. A pozor, také u nás. Zabít si totiž doma svého psa a sníst není vysloveně zakázáno. I když, kdo by to dělal, že...
Princip zůstává stejný, materiály a technologie se mění. To proto, že tepelná izolace budov provází lidstvo zhruba tak dlouho, jako existence budov samotných.
Že lesy vůbec nejsou jedním celkem dokazují vlastnická práva. Kromě větších vlastníků vlastní přibližně 300 tisíc lidí jako fyzické osoby (drobní vlastníci) kus lesa o výměře do 50 hektarů. Celkem jde o přibližně 350 tisíc hektarů lesů, jejichž majitelé se na své lesní pozemky dívají vlastní optikou. Anebo se často vlastně vůbec nedívají, případně jen trochu. Jak dopadl aktuální průzkum “Les očima drobných soukromých vlastníků“?