Vše o ochraně přírody a ekologii v souvislosti s bydlením, stavbou a zahradou. Jak se chovat šetrně k životnímu prostředí, jak minimalizovat svůj dopad, jak bojovat se změnou klimatu?
Výroba betonu vytváří ohromné množství emisí oxidu uhličitého. Beton je ale nadějným materiálem i pro jeho vázání, dokonce to pomáhá i jeho kvalitě. Princip je poměrně jednoduchý a zdá se, že i komerčně životaschopný.
Jak předcházet škodám z přívalových dešťů a dalších extrémů počasí, které na nás dopadají stále častěji? Také na to hledali odpovědi autoři osmnácti projektů, které se letos probojovaly do finále soutěže Adapterra Awards pořádané Nadací Partnerství.
Tato ovíjivá liána je dnes jedním z pokladů filipínských deštných pralesů a bohužel je považována za poklad mizející. O to více se stala oblíbenou atrakcí botanických zahrad.
Finance na letošní nové výsadby a ošetření stromů, které míří do nejpostiženějších regionů, mají putovat od státu, firem i soukromých zdrojů. Ministerstvo životního prostředí uvolnilo na obnovu zeleně a malých vodních prvků 100 milionů korun. Veřejné zdroje doplní i soukromé sbírky.
Zahradničení není jen hobby, ale také do praxe aplikovaná ukázka soběstačnosti, udržitelnosti. Můžeme jej také chápat i jako určitou osobní životní filozofii, definici osobního vztahu k přírodě. A regenerativní zahradničení to posouvá na vyšší úroveň.
Léto je pro spoustu z nás příležitostí, kdy z prázdnin a dovolených konečně vytlouct nějaký zážitek. Stihnout, co se nestihlo; nesedět jen tak doma a aspoň nějaký čas strávit u vody. Zrovna v létě nás však tato snaha může přijít draze. Na riviéře v Makarske vás možná nesundal neopatrný jachtař a při potápění za korály v Rudém moři se vám možná žralok vyhnul obloukem, ale sinice z českého rybníku už ustát nemusíte.
Všech 27 v Česku vyskytujících druhů netopýrů patří mezi ohrožené. Vypadá to s nimi bledě, a na rozdíl od jiných roztomilých zvířátek nikdo nepospíchá s tím, nějak jim pomoci. Můžete to změnit. Třeba úplnou maličkostí. Tím, že svou zahradu nebo nemovitost „otevřete“ i netopýrům.
Nelegální ukládání odpadů, tzv. černé nebo divoké skládky, jsou prazvláštním výsledkem univerzálního spojení lidské hlouposti a lenosti. I když se tenhle fenomén může zdát zločinem bez oběti, neškodné rozhodně nejsou. Co dělat, když na takovou někde venku narazíte? Nebo když taková vzniká na vašem pozemku?
I v uzavřených prostorách bytů (a to i těch menších) můžeme kompostovat kuchyňský rostlinný odpad. Pokud budete do kompostéru ukládat správné hmoty a pořídíte si dostatečné množství žížal, není třeba se bát zápachu a jiných „nepředložeností“ spojených s kompostováním.
Medonosným rostlinám se také říká včelařské a mnozí včelaři za nimi dokonce putují se svými „úly na kolečkách“. Jde tedy o ty rostliny, které poskytují včelám dostatečné množství pylu (výživa včel), nektaru a nebo medovice (tvorba medu) a pryskyřice (tvorba propolisu). Zároveň jsou však včely pro rostliny, které jim poskytují prostřený stůl, velmi užitečné, jelikož zajišťují opylování a tedy generativní rozmnožování rostlin (tvorbu plodů se semeny).
Paletový kompostér toho kromě palet ve své nejjednodušší podobě mnoho nepotřebuje. Nějaké velké hřebíky, 4 sloupky (ocelové či dřevěné hranoly, případně kulatiny) a to je téměř vše. A vlastně ani ty sloupky nemusí být třeba. Řešení však existuje více a někdo chce kompost zaklapovat i shora atd.
Problém, který si zaslouží nemilosrdné řešení v podobě likvidace? Ne, do takové škatulky náš krtek skutečně nepatří. Jistě, je to tvor, který umí lidem vysazeným na krásu svých pěstěných trávníků pořádně hnout žlučí, ale v zásadě nikomu neškodí. Vlastně, s jeho přítomností na zahradě se pojí víc užitečnosti, než závadnosti. A vy z něj můžete mít prospěch.
V případě motýlů vědci vypozorovali, že spíše než k úbytku druhů dochází rychleji k úbytku počtu jedinců jednotlivých druhů motýlů v krajině. A tento jev je často velmi nenápadný. Na vině je především automobilová doprava, průmysl a zemědělství. Nejmarkantnější je pak tento jev v městských a průmyslových aglomeracích a v lokalitách s intenzivně využívanou zemědělskou krajinou. Všichni motýli jako celek tak vykazují markantní úbytek (za posledních 100 let cca 30%).
Představte si, že jste rostlinou, a že ke svým sexuálním hrátkám přizvete kdekoho z okolí bez ohledu na druh, rasu, náboženství, pohlaví, různé orientace, názory a vzhled. A nejen hominidy, vlastně ty nejméně. Představa devianta? A co víc, že je váš pohlavní život natolik bohatý, že poeticky přizvete i vítr. Komunistické vyhrožování „Kdo seje vítr, sklízí bouři“ v rostlinné říši neplatí, platí zde, že kdo seje vítr, příští rok zaseje. A některé rostliny dokonce nepotřebují vůbec nic, vystačí si tak nějak samovolně a přesto počnou. Ponořme se do nádhery i bizarnosti rostlinného kvetení, čili pohlavního rozmnošování v říši, která zde byla již dávno před lidmi.
Kdy začíná jaro? Oficiálně prvním jarním dnem, který je určen astronomickým kalendářem. Každý rok to může být trochu jindy, zvláště svým osmnáctihodinovým rozdílem tu mohou v přesném stanovení zamávat roky přestupné. Ve výsledku se zima láme v jaro někdy 20., a jindy zase 21. března. Než se trápit touhle početní anomálií, je lepší soustředit se na neklamná a neměnná znamení. Příchod poslů jara, kteří si z rozmarů lidského kalendáře nic nedělají. Příletu prvních ptáků z teplých krajin.
Bývaly doby, kdy byli motýli všudypřítomní a především jejich larvy páchaly škody na našich výpěstcích. A proto na ně byly pořádány chemické a nebo mechanické (sběr housenek) hony. Co bychom za to však dnes dali. Přesto existuje způsob, jak docílit, aby se motýli na naše zahrady vraceli a rádi. A prostředkem není nic jiného než rostliny. I kdybychom uměli třeba až nebesky krásně hrát na harfu, nebude to nic platné, motýly nalákáme pouze na to, co jim voní a chutná. A začínáme již právě od housenek.
Květinové louky mizí z přírody a s nimi i hmyzí společenství, a že je úbytek hmyzu doslova alarmující. Přitom si může každý s nás vytvořit ve své zahradě alespoň kousek květinové louky.