Medonosným rostlinám se také říká včelařské a mnozí včelaři za nimi dokonce putují se svými „úly na kolečkách“. Jde tedy o ty rostliny, které poskytují včelám dostatečné množství pylu (výživa včel), nektaru a nebo medovice (tvorba medu) a pryskyřice (tvorba propolisu). Zároveň jsou však včely pro rostliny, které jim poskytují prostřený stůl, velmi užitečné, jelikož zajišťují opylování a tedy generativní rozmnožování rostlin (tvorbu plodů se semeny). Dokonce platí, že samotná hodnota včelích produktů je naprosto nesrovnatelná s hodnotnou ostatních činností včel, především opylování. Včely navíc přispívají k ochraně a rozvoji životního prostředí a zachování biodiverzity.
Mnohé medonosné rostliny řadíme mezi polní plodiny, například jetel (zelené hnojení a krmivo), řepku, vojtěšku, pohanku, slunečnici a třeba i kmín, jiné mezi květiny luční (pampeliška, chrpa, hluchavkovité, třezalka apod.), další mezi dřeviny (většina ovocných stromů, ale i keřů, borovice, lípy, buky, vrby, akáty apod.) a mnohé dokonce i mezi okrasné rostliny - letničky, trvalky a keře.
)
Již z prvního odstavce je tedy patrno, že medonosné rostliny jsou členěny a to podle druhu a také příčiny, čili poskytovaných „lákadel“. Základní skupiny jsou 3:
1. Rostliny, které poskytují pyl či nektar a někdy i obojí
Jde o rostliny krytosemenné a hmyzosnubné (entomofilní), které nabízí hmyzu ve svých květech jako návnadu právě nektar. Vábí tedy hmyz svou vůní a přebytkem nektaru a pylu. Rostliny tak dosahují přenosu svého pylu na svou bliznu (samosprašné, autogamní) a nebo cizího pylu na svou bliznu (cizosprašné, allogamní).
2. Rostliny, které poskytující výhradně medovici
Medovice je vedlejším produktem rostlin a o její vznik se přičiňují jiní živočichové. Medovice tedy není na květech jakkoli závislá. Medovici proto mohou nabízet jak rostliny krytosemenné s pravým květem, tak nahosemenné s květem nepravým.
3. Rostliny, které poskytují nektar, pyl a medovici
Nektar, pyl i medovici mohou poskytovat zároveň pouze rostliny krytosemenné s pravým květem.
)
Platí přitom, že vlastně není možné stanovit pořadí významnosti jednotlivých rostlinných druhů co do medonosnosti. Třeba rostliny, které kvetou brzy na jaře sice nemají významný podíl pylu a nektaru, ale jsou pro včely zásadně důležité. Nic jiného prostě v tu dobu není. A to samé platí pro pozdě kvetoucí druhy, tedy ty rostliny, které kvetou v době, kdy již většina odkvetla. Proto také včelaři své „pojízdné příbytky včel“ stále přesouvají. Klíčová je tedy v dané lokalitě především druhová pestrost rostlin a jejich postupné nakvétání.
)
Přesto je však možné označit některé druhy jako nejdůležitější medonosné rostliny, tedy ty středoevropské. O afrických a jiných se zde nemá smysl zmiňovat. Z dřevin mezi ně patří akáty, jírovce (kaštany koňské), lípy, ovocné dřeviny prakticky všechny, borovice, smrky, topoly, modříny, jedle, javory, jeřáby, jilmy, vrby, pámelníky, zimolezy, jasany a pajasany, břízy, buky a duby, olše a svídy. Z ovocných keřů pak například maliníky a z ostatních rostlin ohromná čeleď hluchavkovité včetně samotných hluchavek, jetel, vojtěška, pohanka, vikev, vičenec, hořčice, máky, kmín, bob, slunečnice, řepka, ředkve, dobromysl, okurky, pampelišky, zlatobýl, fazole, tabák, kukuřice, konopice, komonice a další.
Navíc si je třeba uvědomit, že existuje i ohromná řada rostlin tvořících mnoho nektaru, pylu a medovice, které však nejsou opylovány živočichy tvořícími med, nýbrž především dalšími druhy blanokřídlého hmyzu (hlavně vosami, vosičkami a čmeláky), motýlů a brouků. Dokonce existují i vazby mezi rostlinami a některými obratlovci. Například jde o kolibříky (Jižní Amerika) a letouny (Austrálie).
Čili čím větší paletu medonosných rostlin budete v zahradě mít, tím častěji se k u vás budou opylovači držet. A prospěje to všem včetně vás samých a vůbec nemusíte být včelaři. Obzvláště pak bez včel se prostě nedočkáte pořádné úrody především ovoce a zeleniny. A jakmile odkvetou medonosné ovocné dřeviny, následují další medonosné druhy.
V praxi se pak často třeba zemědělci a sadaři domlouvají s včelaři na umístění úlů, nebo si zemědělci kupují či pronajímají farmy čmeláků. A není výjimkou, že je samotný zemědělec či sadař včelařem.
)
Však ony jsou právě včely velice důležité a ne nadarmo se říká, že jejich vyhynutí nemůžeme přežít. Vždyť včelí produkty tvoří jen procenta užitku, jaký nám včely přináší, byť ostatní důsledky svého konání nevnímají. Včely jsou dokonce po dobu snůšky nektaru „věrné“ konkrétnímu druhu rostliny a až po jejím odkvětu se přesouvají jinam. Navštěvují květy a při sběru nektaru sbírají z květů pylová zrna na rousky zadních párů svých nožiček. Přenáší tak na svém těle pyl z květu na květ a z prašníku na pestík. Dochází tím k opylení druhů hmyzosnubných, které jsou na opylovačích vyloženě závislé. A právě včely tvoří z opylovačů cca 80%. Jsou proto zcela nezastupitelné. Dobré opylení pak má za následek zvýšení výnosů a tedy větší kvantitu i kvalitu plodů.
)
Bez včel by prostě převládly rostliny větrosnubné, což by mělo za následek vyhynutí mnoha živočišných druhů. Bez včel by se tedy narušil potravní řetězec a biodiverzita v přírodě. Včely jsou navíc také využívány jako bioindikátor kvality životního prostředí. Jsou totiž velice citlivé na škodlivé látky. Pomocí včel lze dokonce určit místa s výskytem některých kovů (Pb, Mn, Zu a Cu), včely se však využívají i při vyhledávání výbušnin a drog. Výcvikem si na konkrétní látku zvyknou a ve spojení s odměnou ji ve své blízkosti aktivně vyhledávají. Čili například vyhledávají miny v dřívějších válečných zónách.
Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
)
