Nechte se inspirovat při tvorbě nebo úpravách své okrasné zahrady. Přečtěte si naše rady a prohlédněte si naše fotografie.
Také se již těšíte na jaro a na první kvítky ve svých zahrádkách? Prvosenky, lidově petrklíče, určitě zná každý z nás, ovšem čeleď prvosenkovité ukrývá i mnohá překvapení. A jedním z nich je právě prvosenka orchideokvětá. Vykvete vám však na rozdíl od našich známých primulek až v létě.
Opuncie jsou zjednodušeně řečeno kaktusy, které přežijí i mráz. Zatím u nás nejsou příliš rozšířené, ale je to tak trochu škoda. Třeba v Maroku na ně narazíte i ve vyšších polohách pohoří Atlas, kde v zimě pravidelně mrzne. Přitom jsou zcela nenáročné, stačí jim půdy chudé na živiny a suché, péči nevyžadují prakticky žádnou. A jako bonus poskytují chutné plody. Ne však v našich podmínkách.
Stálezelená mahónie, chlouba zahrad, která se bude na vhodně zvoleném stanovišti rozrůstat mnoho desítek let, některé zdroje uvádějí až 60 a více. Znám konkrétní keř, který roste na svém místě již více jak 60 let a nezdá se, že by chtěl končit svou existenci.
Mýty a omyly se mezi lidmi šíří rychleji než zaručeně nejnovější vyzkoumaná a ověřená fakta. Kdyby šlo jen o snahu udržet za každou cenu tradice, ale mnohdy cesty mýtů a jejich šíření hraničí s pověstnou zabedněností, byť lidsky úsměvnou. Přitom stačí tak málo: otevřít oči a hlavu, přiznat si, co nevíme a stále se učit nové. Zkusme začít nejsnadnější možnou cestou, představme si některé z nejčastějších mýtů a omylů a řekněme si, proč to tak vůbec není a nebo alespoň částečně.
Zimní výkyvy počasí jsou o to závažnější, že jde o období vegetačního klidu, které rostliny přečkávají různými způsoby. A pokud přijde silný holomráz, silná nadílka sněhu, silný vítr a ledová námraza a naopak prudké oteplení, které mnohé rostlinné druhy probouzí do začátku vegetačního období (jara), máme problém.
Je to vlastně velmi jednoduché, výraz pereny je počeštěné latinské slovo perennae, což znamená vytrvalý. Logicky jsou proto pereny vlastně dobře známými trvalkami, čili víceletými nedřevnatými rostlinami. Některé z nich jsou krátkodobé (dožívají se méně jak 4 nebo 5 let), běžně se trvalky dožívají 5 až 8 let, některé však mohou být vyloženě dlouhověké, dožívající se až desítek let.
Stejně jako se nedá nalepit cenovka na lásku (tedy alespoň na její nefyzické projevy) je skoro nemožné postihnout krásy divoké přírody strohou geometrií. Při práci s živým materiálem, rostlinami v okrasné zahradě, se proto při úpravě pozemku vyplatí vycházet nikoliv z linií, ale z křivek. Prospěje to vegetaci, i vám.
Když se řekne orchidej, většina lidí si představí tropické deštné lesy a na stromech epifytně rostoucí krasavce, orchideje ale rostou dokonce i v naší přírodě a najdeme je také výše v Himalájích, rozšířené jsou vlastně po celém světě. A v chladnějším (mírném) klimatickém pásmu najdeme dokonce až 52 druhů střevíčníků, čili pozemních orchidejí.
Datlovník kanárský, neopadavý dvoudomý listnatý strom, který může výjimečně dorůst výšky až 20 metrů (běžně dorůstá cca šesti metrů), pochází z Kanárských ostrovů. V našich klimatických podmínkách by sice nepřežil, o to se však stal oblíbenější pokojovou rostlinou. A co víc, ze všech u nás pěstovaných pokojových palem se nejsnáze množí. Stačí si o Vánocích schovat pár pecek z datlí.
Přemýšlíte o nové terase? Realizace se v zimně provádí špatně, ale o to více času máte na plánování. Cestičky vyšlapané ve sněhu nebo v blátě vám napoví, kde se bude hodit chodník i zpevněná plocha pro auto. Při výběru dlažby se řiďte několika pravidly. Důležitá je výška dlažby, velikost kamenů i samotná povrchová úprava.
Letničky můžeme začít předpěstovávat výsevem již v lednu, například gazánie, begonie, pantoflíčky, lobelky, otočníky, petúnie, nestařce, balzamina, iberky, laskavce, hvozdíky, ostálky, šalvěje a verbeny. Díky včasnému výsevu se můžeme těšit z jejich květů již na konci jara až začátku léta. Výsev samozřejmě provádíme v teple, pokud nám to podmínky dovolí. A pokud ne, nezbude nám nic jiného, než si později včas zakoupit sazenice. Výsevem však ušetříme mnoho peněz.
Okrasné aktinidie jsou krásné rostliny obsypané po odkvětu pohlednými okrasnými plody, které jsou oproti velkoplodým druhům aktinidií o poznání menší. Něco jako okrasná jablíčka a nebo hrušky. A skutečně jsou z okrasného hlediska dropnoplodé druhy aktinidií zajímavější. A nejen to. Květy (někdy i listy) omamně voní a plody jsou dokonce chutnější a sladší než u nejznámějších produkčních druhů a jejich kultivarů.
Abélie rozhodně dovede oživit zahrady, obzvláště když vykvete. A přitom je dosti podobná vajgéliím, se kterými se výborně doplňuje. Oba druhy keřů mají květy trubkovitého tvaru a barev bílé, růžové a načervenalé, jež jsou uspořádány v koncových svazcích. Navíc lze tyto keře tvarovat do podoby živých plotů, krásně však vypadají i solitérně a ve skupinách.
Záplevák podzimní vypadá báječně v zahradě i ve váze, rozzáří trvalkový záhon i stůl s vázou a výborně vypadá v kombinaci s jinými druhy trvalek, kterým se také daří na plném slunci. Na druhou stranu však může tvořit i solitérní seskupení různých barev květů.
Panašování rostlin je bezesporu velmi atraktivní, dekorativní, nejčastěji jde o bílou až krémovou a nebo žlutou barvu, která doplňuje zelené listy. Šlechtěny jsou přitom jak panašované odrůdy určené do zahrad, tak odrůdy rostlin pokojových. A dlužno říci, že rostliny mají panašování ve své přirozenosti, již jsme je tak našli v přírodě.
Voděnka (Tradescantia) je latinsky pojmenována po anglické zahradníkovi, Johnu Tradescantovi staršímu, který tak byl poctěn, Ovšem do Evropy přivezl mnoho různých rostlinných druhů a dlužno říci, že mnohem významnějších. A také kuriozit, z nichž založil muzeum. Navíc měl neméně významného syna, který se prosadil ve stejném oboru. Oba přivezli do Evropy více významných rostlin, které by si zasloužily nést jejich jméno.
Udržet estetickou hodnotu zahrady na výši, i když už se o slovo přihlásil zima a sníh, není úplně snadné. I v lednu ale může být zahrada plná barev, a dokonce i vůní, plodů a květů. Nevěříte?
Dříny bývaly ceněné pro své dřevo, které se používalo při výrobě zbraní (kopí, oštěpů a šípů). V dnešní době má především funkci okrasnou, často je najdeme v parkové výsadbě, ovšem dřínky, čili plody dřínu, jsou jedlé a zdravé. Na druhou stranu je však s klidem můžeme nechat ptactvu, především kosům.
Aka jedlá je sice okrasnou rostlinou, ale také užitkovou, jelikož plodí chutné ovoce. A vypěstovat si je můžeme i my. Ovšem musíme svou aku pěstovat jedině jako konktejnerovanou a přenosnou, čili letněnou.
Pochází z východní Afriky a vyšlechtěna byla v Kostarice, o Turcích ani zmínka. Netýkavka turecká je oblíbenou letničkou, kterou si můžete naplánovat na příští sezónu. Ohřejte se pohledem na tuto kvetoucí krásku právě nyní, na začátku zimy.