Výkyvy počasí v létě obvykle nebývají tak fatální, jako právě v zimě. Tedy s výjimkou, že by vám zahradu zasypala vrstva krup. Za sucha zalijeme a v případě potřeby některé rostliny přistíníme. Zimní výkyvy jsou však o to závažnější, že jde o období vegetačního klidu, které rostliny přečkávají různými způsoby. Jedny se zatáhnou do země (pereny = trvalky), jiné pustí listí, další si listí či jehličí ponechají, hlízy a cibule některých druhů musíme před zimou vyjmout ze země, přičemž teplé zimy lákají to nedělat. A pokud přijde silný holomráz, silná nadílka sněhu, silný vítr a ledová námraza a naopak prudké oteplení, které mnohé rostlinné druhy probouzí do začátku vegetačního období (jara), máme problém.
Od Přemysla Oráče až k dnešním zahrádkářům
Stačí jen vzpomenout, která z uplynulých zim byla opravdu zimou jako takovou, tedy přesněji takovou tou vybájenou, z obrázků Josefa Lady a náladových fotografií, lákajících k zimním turistickým výletům a pobytům. Čím výše se budeme posouvat, tím větší je pravděpodobnost, že zimu potkáme, jenže ono již obvykle nestačí ani 500, 600 či 700 metrů nad mořem. Buď je příliš teplo a nebo se příliš oteplí, nebo náhle udeří holomráz, či naopak začne pršet a lije a lije, načež to opět zmrzne. Zima je prostě poslední roky opravdovým blázincem. A nejvíce to odnášejí právě zahradníci, zahrádkáři, ovocnáři, botanici v arboretech, souhrnně rostlinomilci a zemědělci spolu s ochránci i obchodníky s přírodou. Zima je totiž nutí stále měnit návyky a pružně reagovat, pokud nechtějí splakat nad výdělkem. A co si budeme povídat, jde v naší zemi určitě minimálně o polovinu z nás, jejích občanů. Však již náš první král kdysi přišel z polí, než usedl na královský trůn a od těch dob se mu říká Přemysl Oráč. Lovce a sběrače v té době plně nahradil lid „zemědělný“. Snad v každém z nás je kousek sedláka.
)
Zimy na draka
O Silvestru jsme letos chodili v tričku s krátkým rukávem, na pár dní napadl sníh ihned po Štědrém večeru a brzy zase roztál, zatím se však nekonaly ani žádné holomrazy a sněhová kalamita řádí v úplně jiných částech světa, zatímco my za ni poslední roky považujeme již jen 5 centimetrů sněhu. Zkuste po takovém nočním zasněžení vjet ráno třeba do Českých Budějovic a budete se ve sněhu brodit, protože co auta rozjezdí a lidé rozšlapou, to musí osychat. Kdyby napadlo 10 a více centimetrů, město se zcela zastaví. Nedej bože 20. Ne, opravdu nejde jen o Prahu, jak zpívá Jaromír Nohavica „A v Praze kalamita jak na Sibiři, 3 centimetry sněhu a u muzea čtyři…“. V Budějcích taky.
Ale zpět k zahradám a zahrádkám. V zimě by totiž měly být přikryté sněhem a obleva by v ideálním případě měla přijít až v předjaří, kdy tající sníh přírodu zavlaží. Jak jsme již ale naznačili v názvu článku, ideální zima neexistuje. Jak se proto zachovat za podmínek zcela neideálních, nestandardních?
)
1. Příliš teplá zima
Naše současné teplé počasí v zimě, které je stále obvyklejší, vlastně připomíná teplé anglické zimy, za které může Golfský mořský proud. Jenomže v našich podmínkách dominují rostlinné a živočišné druhy, které mají ve svých genech zakotveny zimy chladné. Odvěký Golfský proud nás neobtéká. Za teplé zimy se navíc rychle množí patogeny a škůdci, jejichž aktivita se zpomaluje až za teplot nižších jak 4 stupně Celsia. Za těchto teplot totiž ustává pohyb vody. Ohromným rizikem je takové počasí pro vysazené cibuloviny, trvalky zatažené do země, ale i jiné druhy rostlin.
)
Ano, i teplá zima může být přínosná. Třeba pro zakořeňující dřeviny, okrasné i ovocné, včetně živých plotů, pokud jsme tyto dřeviny vysadili na podzim. Navíc nám teplá zima umožňuje prořezávat dřeviny a také rýt. Ale proč to, „proboha“, dělat právě v zimě? Ohromným rizikem je naopak předčasné kvetení, které může znamenat i naprostou ztrátu výnosu. A nebo krásy.
A jak na teplou zimu reagovat? Určitě pomůže nátěr kmenů stromů, který zabrání praskání za náhlého ochlazení. Prudké výkyvy teplot jsou pro kmeny dřevin obzvláště nebezpečné. Dále je třeba stále sledovat počasí a jakmile se prudce ochladí, zakrýváme chvojím, netkanou textilií či jinými materiály vše, co je třeba. Za oteplení však musíme zákryv opět odstranit. A znova, znova, pořád dokola. Je to otrava. Stromkové růže a rostliny v mobilních nádobách nesmíme zakrývat dříve, než se opravdu výrazněji ochladí. Ovšem třeba trvalky přečkávající v zemi zasypeme na podzim mulčí a necháme ji být po celou zimu. Vhodné jsou také postřiky proti chorobám a škůdcům, pokud je delší dobu teplo, jiným způsobem již nelze jejich populace regulovat.
)
2. Prudké oteplení uprostřed zimy
Prudkému oteplení uprostřed zimy říkáme obleva. Žádoucí je v době, kdy ji již toužebně očekáváme, ovšem obleva třeba uprostřed února, to je průšvih jako hrom. Kratší obleva trvající nejvýše několik dní zahradám neublíží a rostliny se naopak mohou alespoň trochu napít. Jinak ale tající sníh z větší části odteče, jelikož půda je ještě příliš tvrdá, zmrzlá, tedy její spodní část a kořeny rostlin ještě nejsou aktivní, odpočívají. Když ale teplé počasí vydrží dlouho, je třeba jednat.
Předně musíme být opatrní hlavně na trávníky stejně jako za holomrazů, neměli bychom po nich chodit. Měkký trávník snadno poškodíme stejně jako zmrzlý. Za delší oblevy je dobré na jejím začátku vrstvit tající sníh na záhony včetně těch ve sklenících a pod stromy, naopak sníh odstraňujeme ze skalek a trávníků. Je nasnadě, že v případě skalky použijeme ruce či lopatku a v případě trávníku naopak šornu. Tepelnou izolací chráněné rostliny je vždy třeba osvobodit a k opětovnému zákryvu přistoupíme až zase za ochlazení.
)
3. Holomrazy
Mrazy bez sněhu vlastně přestavují to naprosto nejhorší, co se může stát. Kromě nízkých teplot jsou v tu dobu rostliny ohroženy i nedostatkem vody, je sucho. Voda sice v půdě je, ale je do hloubky zmrzlá a rostliny ji nedovedou získávat. Dalším rizikem je odumírání kořenů, nejen jejich vymrzání a neschopnost přijímat vodu. A odumírání, to je opravdu špatná zpráva, jelikož z těch zdravých nadzemní části rostlin na jaře obrazí, opačně to však není možné, z nezdravých, neřku-li mrtvých kořenů, neobrazí zhola nic. Obzvláště pro stálezelené dřeviny a liány je pak holomráz nejnebezpečnější. A co víc, dokonce i vzhled stálezelených druhů je ohrožen, jelikož poškozené listy regenerují velmi dlouho, neobmění se tak rychle jako u druhů opadavých.
)
Co dělat? Bez dostatečného hnojení draslíkem na podzim holomráz rostliny přečkávají jen obtížně. Draslík = mrazuvzdornost rostlin. Rostliny v mobilních nádobách je třeba pořádně ochránit tepelnou izolací (především jejich kořenovou část, tedy nádoby). Na podzim je též třeba přišlápnout do půdy nově vysazené sazenice a ochránit je mulčí, což ostatně uděláme u všech choulostivějších rostlin, mulč je pro ochranu kořenů a krčků rostlin důležitá, stejně jako pro ochranu do země zatažených trvalek. Platí přitom pravidlo, že mladé rostliny jsou od kořenů na mráz choulostivé všechny. Záhony s listovou zeleninou je třeba překrýt netkanou textilií, bráníme tak úniku tepla z půdy. Rododendrony a jiné choulostivé druhy je třeba ochránit netkanou textilií, jutou a případně ohrádkou a vysypávkou listím. A rozhodně nechoďte za holomrazů po trávnících, ostatně není dobré příliš zatěžovat svou chůzí ani trávníky zasněžené. Z nich bychom měli sníh naopak odstraňovat. Důvodem je plíseň sněžná. Pokud pak přijde po holomrazu obleva, je dobré zalévat, obzvláště dřeviny a čím mladší, tím je tato činnost potřebnější. Počkejte ale nejprve pár dní, než půda trochu povolí, aby se ke kořenům dostalo aspoň trochu vody.
)
4. Silné zimní deště
V zimě nejsou silné deště vítány. Jednoznačně způsobují povodně, jelikož půda je ztvrdlá a voda po ní jen stéká. Zahrady a příroda vůbec přijmou vody jen málo a navíc ji rostliny ani nemohou příliš využít. Pokud máme dostatečně objemné podzemní nádrže, vodu ze střech do nich zachytíme a máme zásobu i pro případné suché jaro, jiné využití se ale nenabízí. A na sudy a jiné nadzemní barely zapomeňte, následný silný mráz by je roztrhal.
Pokud nejsou za silných dešťů všechny záhony holé, k určitému využití zálivky dojde, je ale naopak třeba chránit suchomilné druhy, nejlépe shora. Zároveň je třeba na deště připravit svažité zahrady, aby voda mohla odtékat. A s tím souvisí i výsadba rostlin bránících erozi. Takzvané protierozní druhy zpevní půdu a voda přitom může protéct. Může jít i o obyčejné bylinky, luční kvítí, prostě luční porost místo dokonalého trávníku.
)
A ještě jedna věc je důležitá, pravidelně sypat do krmítek ptactvu nebeskému, ať je již v zimě počasí jakékoli a za mrazů je také třeba udržovat stále dostupnou (nezmrzlou) vodu v pítku. Pokud pak opět nasněží a my budeme někde na pozemku sníh odstraňovat, první cesta, kterou se s ním vydáme, bude ta do skleníku. Jinak zde najdeme na jaře poušť, kterou budeme kompenzovat opravdu dlouho trvající zálivkou (pro fóliovníky a zakrytá pařeniště platí totéž).
)
5. Nadměrná sněhová nadílka
S nadměrnou sněhovou nadílkou je mnoho práce. Je dobré mít ty rostliny, které by sníh mohl polámat, svazované a podpírané, je dobré z některých sníh opatrně otřepávat, stejně jako oprostit skleníky a obzvláště fóliovníky, nemusely by vydržet. Stejně jako pergoly, kolny a nakonec i střechu domu, dvorek, pěšiny atd.. Kam ale se vším tím sněhem? Na prázdných záhonech a pod stromy a keři ho může roztávat nekonečně mnoho, stejně jako ve skleníku a fóliovníku, ostatně zahrádkář rozhodně ocení i na jaře dobře zalitá pařeniště. Také mnohé okrasné výsadby snesou hojnou ochranu sněhem, ovšem za jeho nadměrné nadílky již na rostliny další „tíhu“ nepřidáváme. A pokud jsme v zahradě již vyčerpali všechny možnosti, nezbývá než sníh šetrně vyvážet mimo svůj pozemek. Ovšem na místa, kde to rozhodně nikomu nebude vadit a kde tím nic a nikoho nemůžete poškodit. Jednoduše a prostě řečeno, vyvážet sníh třeba na místní fotbalové hřiště a nebo před vchod na radnici není radno.
)
