Nechte se inspirovat při tvorbě nebo úpravách své okrasné zahrady. Přečtěte si naše rady a prohlédněte si naše fotografie.
Jaro letos přišlo dřív, tráva sice zatím pořád trochu nesměle vykukuje z trávníků, to ale neznamená, že by se v dílnách, garážích a kůlnách zaspalo. Fandové malých praktických dvoutaktů i výkonných čtyřtaktových mašin už netrpělivě brousí nože sekaček do ostrosti, která si nezadá s čepelemi samurajských mečů. Je to ale dobře?
Jaro je dobou výsevů a výsadeb v zahradách, když to ale nebudeme dělat s rozumem, zahradu si doslova zaplevelíme okrasnými rostlinami. Vznikne spletitý kýč, kde jedno vytlačuje druhé, nic se navzájem nedoplňuje, nepodporuje, prostě zahrada začne vypadat jako okrasná kýčovitá divočina. Co ale hůř, když si nedáte pozor obzvláště na invazní druhy šířící se především oddenky či samovýsevy, nastane pohroma.
S titulkem článku samozřejmě nebude spousta lidí souhlasit. Někdo si nedovede představit své každoroční snažení v zahradě bez pravidelného řezu dokonale střiženého živého plotu. Pozemek bez oplocení je sice také fajn, ale v našich končinách nejde o věc obvyklou. Přece jen když vezmeme v úvahu úroveň civilizace vůči poctivosti a dodržování psaných i nepsaných pravidel, nevyjde z takových čísel významná část naší populace vůbec dobře. Plot je u nás prostě zvykem, normou, obvyklým řešením. Chrání naše soukromí i majetek. Mnoho lidí však touží po takovém plotu, o který se nebudou muset starat.
Vitálka poléhavá, které se také říká aztécké zlato, patří mezi bohatě kvetoucí letničky. Rozrůstá se přitom spíše do šířky, ne do výšky, využít ji proto lze i jako letničku půdokryvnou. A proč právě aztécké zlato? Stačí se podívat na tu záplavu žlutých květů a vezmeme-li ještě v úvahu, že pochází ze středu Ameriky včetně Mexika, je jasno.
Ovíjivé rostliny a liány, kterými zkrášlíte exteriér svého domu, jsou sice chtěnou, nicméně ne jedinou stranou mince. Jsou totiž i takové, kterými si dům naopak znehodnotíte. A zdaleka ne všechny ty oplétající a vinoucí se krásky si vystačí bez opory anebo pořádné porce vaší péče.
Kdo se do hortenzií zamiluje, je ztracen. Provázet ho mohou celým životem. Od narození třeba jako do vázy řezaná výzdoba při oslavě křtu, přes hry v zahradě okolo nádherně kvetoucích keřů, až po vázanou svatební kytici a podzimní sušené květinové aranže. Kdo chce, aby mu hortenzie kvetly krásně modře, najde na internetu spoustu rad a návodů, některé pravdivé, jiné spíše šarlatánské. Jedno je však jisté, jde o výjimečnou, neobvyklou vlastnost rodu. Nevěříte?
K tomu, abyste se stali nadšenými pěstiteli vodních a vzplývavých rostlin, nepotřebujete rybník nebo jezírko. Tůňku jako z pohádky si doma vytvoříte i z velmi skromných zdrojů.
Vaše terasa a zahrada jsou rozšířeným obytným prostorem, který zve k odpočinku v uvolněné atmosféře, ať již při posezení s přáteli a rodinou nebo k načerpání nových sil. Jestliže se chystáte do zcela nového projektu nebo rekonstrukce venkovních zpevněných ploch, máme pro vás skvělou nabídku. U výrobce venkovní dlažby Semmelrock právě probíhá soutěž o zahradní party v hodnotě 50 000 Kč. Podmínky a bližší informace k soutěži naleznete zde.
Řeknete si: „Slunečnice a v dubnu. Co je to za nesmysl?“ Jenže není, právě od konce března je totiž vhodná doba na výsev semínek a rychlení sazenic, které přesadíme ven až po půlce května, kdy bude větší jistota teplého počasí a hlavně by již neměly hrozit mrazíky.
Obyčejný dřevní popel, který získáte zadarmo spalováním dřeva, a který je vlastně odpadem, poslouží jako skvělé hnojivo. Ne všem rostlinám, ale mnoha. Hlavní předností popela za spalování dřeva je vysoký obsah minerálů, především fosfor, draslík, sodík a vápník. Je však třeba si dát pozor na druh spalovaného dřeva a tomu odpovídající pH. Vyloženě nevhodný je popel k přihnojování kyselomilných rostlin, třeba borůvek, vřesů a rododendronů.
Buk lesní je známá dřevina, která v minulosti sloužila v mnoha směrech. Skvělé palivo, vynikající i na uzení, skvělý stavební materiál a surovina pro truhláře, z bukvic, které jsou jedlé, si chudina dokonce připravovala mouku. Málo lidí však ví, že jde také o skvělou volbu pro živé ploty.
Snaha postarat se o hladký vstup rostlinek do života od samého počátku, tomu rozumíme. Péčí je chceme zaplavovat už od semínka. Čemu se ale rozumět nedá, to jsou vyhřívací podložky a rohože, využívané při klíčení. Ne že by nefungovaly. Jen jsou zbytečné.
Výsledky testu životaschopnosti semen vodou trochu připomínají ordály (ordálie), tedy boží soudy s údajnými čarodějnicemi. Také totiž odsuzuje nevinné. Celá metoda má nejspíš nějaký praktický základ v historii, ale správný postup provedení si už nikdo dávno nepamatuje.
Zahrada by měla spíše připomínat nedbalou eleganci tuláka okolní přírodou, neměla by se stydět za druhy typické pro dané místo, naopak by je měla vyzdvihnout a citlivě zapojit. S tuláckou holí v ruce, šátkem okolo krku, kloboukem a fotoaparátem vymyslíte mnohem lepší koncepci zahrady, než když si nakoupíte tuny moudrých knih.
Některé staré živé ploty už vůbec nemusí vypadat dobře. A ne všechny je možné zachránit, respektive radikálně zmladit právě hlubokým řezem. Každá dřevina to nesnese a není nic horšího, než když radikálně zmlazený živý plot vypadá jako měsíční krajina, kde se tu a tam něco jen zazelená. Na druhou stranu jsou živé ploty téměř bezúdržbové, když je necháme růst volně, jenže i to neplatí pro každou dřevinu a ne vždy je možné, aby živý plot rostl třeba až 2 metry do šířky a více jak 2 metry do výšky. Volba druhu keřů a stromů pro živé ploty je zásadně důležitá, když ale zvolíte správně, váš živý plot poroste do krásy i po radikálním zásahu.
Na první poslech to zní jako hodně pohádkový úkol. Podobně jako cesta za lízátkovým pokladem anebo výprava s jedním prstenem k Hoře osudu. Ve skutečnosti je to navýsost praktická záležitost, které obětujete pár minut jeden jediný den, a bude vám pomáhat už napořád.
Dobré nápady nestárnou. A když se omrzí, stejně se k vám po čase vrátí jako bumerang. To je také přesně případ pařezových zahrádek. Ze zahradnické módy už vyšly nejméně třikrát, ale už jsou zase zpátky. Protože oplývají tajemnou krásou, jsou nenáročné, odolné. A dají se vytvořit na minimální ploše.
Prověřit životaschopnost semen, která se vám za léta nastřádala v krabici od bot, není nic těžkého. Spolehlivou metodou, kterou můžete bez obtíží vyzkoušet doma, je test klíčivosti. Stačí na to ubrousek a uzavíratelný sáček. Tenhle experiment má svůj význam pokaždé, když chcete otestovat své osivo. Budete mít jistotu, že stihnete vysít včas, a jaká semínka je třeba raději dokoupit.
Nenápadný kociánek dvoudomý vystřídal v roce 2024 výrazný krasavec. Rostlina roku 2024, kosatec sibiřský, je u nás původním druhem, byť nese ve svém jménu slovo sibiřský. Teritoriem jeho přirozeného výskytu je ohromná eurasijská plocha od střední Evropy až po jezero Bajkal na Sibiři.
Tvarem své koruny a zdobnými listy radermachera hravě strčí do kapsy jiné tropické a subtropické druhy, které v bytech běžně pěstujeme jako pokojové rostliny. Pěstovat ji lze dokonce i jako bonsaj. Rozšiřte svou sbírku pokojovek, respektive pokojových miniatur dřevin.