Pochvatce čili africké kopřivy nabízí cca 120 druhů pocházejících z Afriky, velmi se přitom podobají našim hluchavkám. Pěstovány jsou především pro krásu svých panašovaných a různě zbarvených listů, ale i kvůli minimálním nárokům na pěstování.
Pochvatce (Coleus) patří mezi nejvděčnější a neodolnější pokojové rostliny. Nejsou schopné odolat mrazům, proto je můžeme v zahradách, na balkónech a terasách pouze letnit. V zemích svého původu jsou přitom některé druhy pěstovány i jako bylinky a koření, jelikož obsahují éterické oleje. Ovšem hybridů vyšlechtěných právě pro pěstování v bytech je neskutečně mnoho a barvy listů jsou až těžko popsatelné. Kromě různých odstínů zelené a bílé najdeme i barvy krémové, odstíny barvy růžové, červené a fialové, ale i oranžové, žluté a dalších. Často najdeme na listech i výraznou žilnatinu a pestré lemy.
Listy afrických kopřiv jsou podlouhle vejčité se zoubkováním. Jako keř rostou tyto rostliny v přírodě do výšky až 60 cm a stejné výšky mohou dosáhnout při správné péči i v květináči. Často též kvetou nevýraznými, drobnými květenstvími. Ta však při pokojovém pěstování odstraňujeme, protože rostlinu vysilují.
U nás nejznámějšími odrůdami africké kopřivy jsou Coleus jsou Coleus blumei (nabízí nepřeberné kombinace barev, roste jako 30 až 60 cm vysoký keř), Coleus thyrsoideus (nádherné zelené listy a modrá klasnatá květenství) a Coleus pumilus (nabízí převislé stonky).
Africké kopřivy pochází z tropické Afriky a Asie, v našich podmínkách kvetou od června do září. Nejčastěji se tato rostlina pěstuje jako jednoletá, jelikož s přibývajícími měsíci a roky ztrácí svou krásu. I během tohoto roku je však vhodné udržovat její tvar, proto ji pravidelně zaštipujeme.
Africké kopřivy vyžadují velmi světlé stanoviště, ovšem nikoli přímé sluneční paprsky, které by listy popálily. Jak intenzivně budou listy kopřiv probarvené, je závislé právě na světlém stanovišti. Na příliš tmavém stanovišti budou listy zelenat a určitě nemohou dosáhnout svého krásného zbarvení.
Africké kopřivy sázíme do běžného rašelinového substrátu a rostliny držíme při běžných pokojových teplotách. V zimě pak teploty nemohou klesnout pod 10 °C. V létě rostliny vyžadují vydatnou zálivku odstátou vodou a substrát nenecháváme nikdy zcela vyschnout. Na druhou stranu ale nesmíme rostliny ani přelívat, jinak by jim uhnívaly kořeny a rostliny by uhynuly. Africké kopřivy mají též rády zvýšenou vlhkost vzduchu, což zajistíme rosením. V létě je také důležité dostatečné hnojení, čili zajištění dostatku živin. Nejlepší je použít standardní tekuté hnojivo jednou za 14 dní, přes zimu ale nehnojíme vůbec.
Jestliže chceme své africké kopřivy pěstovat déle než rok, pravidelně je přesazujeme do větších nádob v době, kdy již kořeny vyplnily květináč. Snadno si však namnožíme nové rostliny pomocí vrcholových řízků. Ty nám rychle zakoření ve vodě i substrátu. Rostliny též můžeme množit výsevem od jara do léta. Co se týká škůdců, v příliš suchém prostředí jsou rostliny napadány sviluškami, jinak ale nejsou na škůdce háklivé. Listy afrických kopřiv žloutnou při nadbytku vody.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
