Zahrada se vozíčkáři nesmí stát pastí, musí zde být vše přizpůsobeno právě jemu, načež ale samozřejmě budou zahradu užívat i ostatní členové rodiny. Prioritně je to věc tolerance. Přizpůsobit životní prostor hlavně tomu, kdo je jakkoli handicapován.
Zahrada pro vozíčkáře musí být především pravidelně udržovaná
Předně je pravidlem číslo 1 zahrada udržovaná, tedy s vybudovaným systémem dostatečně širokých cest, s posekaným trávníkem a bez schodů. Ve svažité zahradě je takové řešení dosti problematické, ale také není nemožné. Jakákoli strouha či dokonce potůček musí mít přemostění, schodiště nahradíme pozvolnou rampou, do všech důležitých částí zahrady zajistíme pohodlný přístup s vozíkem.
)
Ne každý zpevněný povrch je vhodný
V každém případě platí, že k pojezdu je třeba zpevněný povrch, ovšem například kameny uložené do štěrku a nebo vegetační dlaždice se stanou nepříjemnou překážkou. Je proto třeba rozumně uvažovat o vhodnosti konkrétního tipu zpevněného povrchu. S vozíkem se však dá pohodlně pojíždět i po dobře udržovaném a pravidelně sekaném trávníku, který je v dobré kondici. Problém představují krtiny, díry od hrabošů, kameny a promáčené plochy.
)
I vozíčkář by měl mít možnost se stát zahradníkem
Ovšem překážkou jsou i příliš úzké cesty, terasovité uspořádání zahrady, nemožnost pohybovat se s vozíkem mezi záhony apod. I vozíčkář by měl mít možnost pěstovat si byliny či zeleninu a pokud již nemůže vjet do stávajícího skleníku, proč by nemohl mít pohodlně přístupné vyvýšené záhony? Cesty se doporučují o šířce alespoň metr a půl, ovšem metr zcela postačí. Je ale třeba zajistit místa, kde se může vozík otočit, jakési širší točny (a zde jsme u kruhu o průměru opět 1,5 metru). Ovšem i z architektonického hlediska pak nemusí takto uspořádaná zahrada vypadat vůbec špatně. O to víc, že se kruhy obklopí záhonem kruhového tvaru, kde jsou vysazeny například trvalky, jednoleté květiny či bylinky, že i cesta samotná je lemována květinami, a že jsou zde umožněny v pravidelných rozestupech volné výjezdy na udržovaný trávník.
)
Vyvýšené záhony a stoly
Vraťme se ale k vyvýšeným záhonům. Ohýbat se k zemi je pro vozíčkáře krajně nepohodlné, nepraktické a vysilující, vyvýšené záhony však umožňují mnohem pohodlnější přístup k pěstebním plochám. Naprosto dokonalým řešením jsou však vyvýšené záhony v podobě pěstebních stolů. Ty se nezakládají tak, jako vyvýšené záhony, čili nevrství se zde různý organický materiál, ale pouze se pěstební plocha vysype substrátem, resp. kvalitní zeminou. Vozíčkář má k takové pěstební ploše naprosto dokonalý přístup, jelikož si může pod stůl zajet a rukama pak dosáhne na pěstební ploše co nejdál. A pokud má dokonce možnost přijet si k pěstebnímu stolu ze všech stran, bude pro něj práce při pěstování rostlin doslova pouze radostí. Používá se též výraz vyvýšené stoly.
)
Výška vyvýšeného stolu je limitována výškou opěradel rukou na vozíčku + cca alespoň 15 cm navíc, výška vyvýšeného záhonu by měla být cca 50 cm nad zemí. Vyvýšené stoly budou logicky zřejmě ze dřeva, vyvýšené záhony však mohou být vybudovány z jakéhokoli materiálu. Zajímavým řešením pro vozíčkáře jsou také pěstební spirály. Musí však být založeny tak, aby vozíčkář pokud možno všude dosáhl a aby měl umožněn pohodlný přístup po celém obvodu spirály (půdorys spirály je samozřejmě kruhový). Tyto spirály jsou známé pro potřeby pěstování bylinek, ale třeba i jahod.
Šířka vyvýšených záhonů pro vozíčkáře by měla být maximálně 50 cm, pokud má přístup jen z jedné strany a 1 metr, pokud má přístup z obou stran. Pěstební stůl může být o několik desítek centimetrů širší, pokud je přístupný z obou stran, pokud jen z jedné strany, maximem je 60 až 70 cm. Délka je pak prakticky neomezená. Při přístupu z obou stran a plánu na dlouhé záhony je však praktické jich vybudovat více a s mezerami pro průjezd.
)
Vertikální zahrada je také výborné řešení
Vynikajícím řešením je pro vozíčkáře také vertikální zahrada. Například dřevěná konstrukce, na kterou se zavěsí květináče a truhlíky. Pozor však na výšku takové vertikální zahrady, optimem je 80 až 120 cm. Výše položené výpěstky již bude muset obstarávat jiný člen rodiny. Použít lze také například různé systémy z odpadních trubek včetně kapkové závlahy, ale i systémy hydroponické.
)
Nezapomeňte na posezení a stolování
Nezapomeňte také, že i vozíčkář si rád posedí na pěkné lavičce ve stínu, třeba u jezírka, na křesílku u grilu, že si chce lehnout na lehátko apod. Prostě netráví svůj život na vozíku. Místo k relaxaci pak určitě zastiňte před silným sluncem. Volbu stolu v zahradě také přizpůsobte vozíčkáře, aby pod něj mohl pohodlně zajet a stolovat. Nakonec je důležitý i výběr vhodného tipu grilu.
V zahradě pro vozíčkáře by na sebe vše mělo plynule navazovat tak, aby pro něj byla co nejdostupnější co největší plocha. Teprve pak se zde bude cítit příjemně, volně, svobodně. Teprve pak bude na zahradě trávit s láskou mnoho volného času.
)
