Když začnete včas, vyzbrojíte se přírodními chemickými prostředky v podobě různých lektvarovitých roztoků, svoláte na pomoc boží armádu mšicožravého hmyzu a vytrváte stejně jako vždy lační hmyzí spolubojovníci, máte šanci, že vám toho mšice v zahradě tolik nezničí. Když navíc ještě vytáhnete i proti mravencům a nuceně je přesídlíte, aby si mšice nechovali právě na vašem rostlinstvu ve vaší zahradě, zbavíte se dalšího problému. Ale vyhrát? To nikdy. Každý rok to začne zase znova. Vaši spravedlivou válku každoročně přeruší jen příchod zimy, to se však často stane, že najdete armádu mšic na svých pokojových rostlinách. V čem tkví tajemství úspěchu mšic? V sexu, tedy nekontrolovatelném množení.
Základem boje je prevence
Prevence vlastně není v případě mšic o plánu, ale o štěstí. Mšice totiž využívají některé rostlinstvo jako své primární zimní hostitele a podchytit start jejich množení včas, to je opravdu jen náhoda. Většinou již řešíme pouze invazi. Sice ještě není pozdě, ale bude to válka se vším všudy. Začít bychom vlastně měli již na podzim, totiž odstraněním listí ze zahrady, odkud se to bude na jaře zaručeně líhnout. A také natřením kůry stromů vápnem. Pokračujeme pak brzy na jaře, kdy včas zryjeme záhony (na podzim samozřejmě také). Vajíčka mšic jsou prostě všudypřítomná. A právě rytím ještě předtím, než zcela skončí mrazy, narušíme úkryty a budoucí mšičí generaci necháme pořádně vymrznout. I tak se ale mšice zaručeně objeví.
)
Další generace mšic, kam se podíváš
Kde mšice sají, tam také před zimou kladou vajíčka a v sezóně plodí živé potomstvo. Čili základem úspěchu ve válce s nimi je pořádek a důslednost. Sbírejte i průběžně v sezóně opadané a uschlé listy, které už byly mšicemi vysáty. Sbíráme i větvičky a likvidujeme masivně napadené rostlinstvo, které již natolik zchřadlo, že z něj již stejně nic nebude. Pouze se stalo tajným kasárenským areálem přímo na vašem území. Když rostliny prohlížíte a stříkáte třeba přípravkem na bázi rostlinných olejů či kopřivovou jíchou, obracejte listy a konejte tak především na rubu, kde je mšic i jejich vajíček nejvíc. Povrchní postřik rostlinných líců je k ničemu.
)
Někdy si můžeme dát tu práci, že mšice poničíme i mechanicky, obří prsty proti titěrným Davidům (je to však pověstný boj s větrnými mlýny), jindy je lepší odstřihat celé listy a spálit, někdy celé rostliny. Nemilosrdně jako zaryté kacíře či výrobkyně čarodějných lektvarů. Zajímavou poučkou je, že když odstraníme nejmasivněji napadené listy, rostlinám tak pomůžeme, jelikož nebudou muset vyživovat své nejvysávanější části. Pokud budete ve své svaté válce opravdu neústupní, často zjistíte, že mšice napadnou masivně nejprve konkrétní rostliny a na jiných jich najdete jen pomálu. Obvykle mšice využívají právě některé rostliny jako základny pro svou budoucí expanzi. Takže když zlikvidujete celé nejnapadenější rostlinné jedince, expanzi oddálíte minimálně na další mšičí pokus. Další generaci. Výjimky však potvrzují pravidlo a často pak třeba ještě před vypuknutím sezóny přijdeme o celou sadbu paprik. Co se dá dělat…
)
Ochranná bariéra z rostlin, které mšicím smrdí, odpuzují je
Vysadit okolo zahrady a poblíž nejčastěji napadeného rostlinstva takové rostliny, které mšicím vůbec nevoní, je skvělá součást boje. Kde to jen jde, a kde odpudivé rostliny nezabírají jiným mnoho místa, tam určitě patří. A přitom nejde o druhy odpudivé pro nás samé. Naopak. Však si přečtěte jejich útlý výčet: máta, bazalka, levandule, heřmánek, kopr, povijnice, česnek, saturejka, pažitka, šalvěj, afrikány. A je jich mnohem víc. Afrikány krásně kvetou a zároveň léčí půdu, tedy chrání především před kořenovými háďátky, česnek je vynikající a v celosvětových kuchyních nezastupitelná pochutina, zelenina, bylinky pak využijeme mnoha způsoby. Bazalku na pizzy a třeba provensálské pochutiny, kopr do různých nálevů, ale i do omáčky či okurkového salátu, levandule provoní zahradu sama o sobě a třeba poblíž mšicemi často napadaných růží je vyloženě skvostem. A tak dále. Bylinky vysazujeme do záhonů, bylinkové spirály, i rozmisťujeme volně v květináčích.
Záludná strategie protřelých vojevůdců: nalákat a zlikvidovat!
Ne, na bez černý mšice nelákejte, ten jimi může být zcela obalen a stejně zrovna tento specializovaný druh mšic zbytku zahrady neublíží. Třeba však taková lichořeřišnice, ta bujně rostoucí, bujně kvetoucí a silně antibakteriální květina, kterou můžeme i my lidé konzumovat celou, mšice vyloženě láká. Stane se doslova lapačem mšic z celé zahrady. Musíme však najít ten pravý okamžik, kdy přistoupíme k likvidaci lapavého porostu, aby se naopak nestal zdrojem další expanze. Dále mšice vyloženě lákají žlutě kvetoucí rostliny. Zkuste se projít po zahradě masivně napadené mšicemi ve žlutém triku. Nebudete se stačit divit. Stejně ale fungují i všude možně rozmístěné žluté lepové desky. A nejen na mšice. Třeba i na molice a další druhy. A pokud zrovna ze zeleniny nemilujete košťáloviny, opět je tu a tam vysaďte jen kvůli mšicím a pak včas zlikvidujte.
)
Ochrana rostlin v první linii
Nejnapadenějším druhům a jedincům nepomůžeme jen postřiky kopřivovou jíchou či roztoky na bázi rostlinných olejů. Vyloženě jim prospěje dostatečná výživa a optimální zálivka. Dobrá zdravotní kondice je totiž základem jejich schopnosti se bránit. Mohou pak pro mšice například zhořknout, ano, právě chemický boj je při přisedlém způsobu rostlinného života běžný. Zároveň si však dovedou chemicky i přivolat hmyz, který pomůže armádu mšic eliminovat.
)
)
)
)
Hmyzí armáda ve zbrani
Hmyzí armáda. Dravými slunéčky sedmitečnými počínaje a konče škvory, pestřenkami a zlatoočky. Tito výtečníci mšice nejen zabíjí, ale jejich životy jsou jim zároveň žoldem. Prostě je žerou, jak dospělci, tak larvy. Nesmíte však zahradu stříkat průmyslovou chemií. Základem zdravého konkurenčního prostředí je zdravá příroda. A pokud se bez této chemie obejdeme, můžeme hmyz lákat různými hmyzími domečky, škvorníky, hromádkami biologického materiálu, které se stanou základem pro jejich vývoj atd. Obrovským problémem se však ukážou být mravenci. Ti si totiž mšice chovají jako farmáři dobytek, hovoříme o takzvaných trofobiontech, tedy o mšicích. Lidé prostě chovají dobytek, mravenci trofobionty. Mravence je nejlepší nějak chytře a šikovně přesídlit. Ne až někam na Sibiř, ale co nejdál od svého rostlinstva. Bohužel se tak ale vzdáváme jejich užitečných schopností. Takže, jak se lidově říká, babo raď.
)
Chemická bitva v podobě domácích přípravků
Zaručeně pomáhá kopřivová jícha, která se navíc stane vynikajícím listovým hnojivem. A neodpuzuje mšice jen chemicky, prostě jim nejen nechutná, ale vyloženě nepěkně zapáchá. Bohužel však i nám lidem. To třeba různé přípravky na bázi přírodních olejů, tedy olejnaté emulze, nezapáchají. A mšice likvidují tak, že jim zabrání v dýchání. Použít však lze i postřik mlékem, česnekovou a koprovou vodou, bylinné nálevy, vývar z tabákových listů, rajčatový nálev, octový roztok, ale i roztok mýdlový apod.. Ve výsledku však může být i tento způsob boje marný.
)
Než začnete plánovat, je třeba poznat nepřítele!
Nadopujte králíky steroidy, zmenšete je na několik milimetrů a máte armádu mšic. Za jedinou sezónu mšice dovedou vytvořit 6 až 22 nových generací. Jednoduše a prostě řečeno, každá jednotlivá mšice se může stát původcem budoucí invaze. Za 1 až 3 týdny přivede na svět dalších až 120 mšic a ty se nadále a vytrvale množí. Najednou jsou jich tisíce, statisíce, milióny. Navíc vlastně nepotřebují sex, jak jsme v úvodu článku úmyslně mystifikovali, rozmnožují se nepohlavně, tedy partenogeneticky. Alespoň po většinu roku. Vlastně jde vesměs o živorodé samičky. Matriarchát jako vystřižený. Až teprve na konci sezóny se objeví i nějaký ten sameček a dojde k sexu. Po spáření samičky nakladou vajíčka a ta přežijí zimu, tedy ne všechna, ale mnoho. A na jaře pak opět začne invaze živorodých samiček.
)
Další záludností mšic je, že najdeme jejich přezimující vajíčka tam, kde pak od jara neškodí. Obzvláště záludné a úskočné hulvátství! Zároveň však odpověď na otázku, jak je možné, že mám mšic zase plné sazenice paprik a rajčat, když jsem odplozené rostlinstvo před zimou zlikvidoval? Tak! Přezimovalo to jinde. A třeba rovnou v bytě na pokojovkách. Navíc mšice jednoduše rozlišují rostliny primárně a sekundárně hostitelské, najdou se však mezi nimi i specialistky, které zůstávají věrné jedinému rostlinnému druhu. Blázinec. V Evropě navíc žije cca 850 druhů mšic a ve světě cca 4500. Mšice jsou přitom titěrné, velké jen 4 až 6 mm, přičemž nejdůležitější součástí jejich mikrotělíček je bodavosavé ústrojí. Podle chvostku na konci těla pak poznáme pohlaví. Nejčastěji se mšice vyskytují bez křídel, pokud však dojde k masivnímu napadení rostlin, začne se ojbevovat čím dál tím více jedinců s křídly. Jednoduše proto, že je třeba se přesunout na jinou rostlinu. A co víc, mšice neškodí jen na nadzemních, ale i na podzemních částech rostlin, zároveň přenáší virózy a na medovici, kterou vytváří (sladké šťávě) se množí houbové choroby. Nad mšicemi prostě zvítězit nemůžete, lze jen redukovat jejich stavy a to ještě s proměnlivým úspěchem. Chce to pevné nervy a srdce jako kníže Rohan. Příroda vám prostě každoročně vezme svůj díl a někdy je opravdu velký.
Zdroj: Radomír Dohnal, Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
)
