Zatímco řada klientů architektonických ateliérů touží po tom, dobrat se k bydlení „na klíč“ a s co nejmenší námahou, mladý pár z Tasmánie na to šel jinak. Neměli praktické zkušenosti se stavbou obydlí, a tak si ochotně nechali poradit od profesionálů. Ale jinak si svůj společný dům snů postavili vlastníma rukama.
Jednoduše koncipovaná stavba rodinného domu, která ale umí být ve svých detailech i velmi chytrá. To proto, že se na jejím vývoji a stavbě od počátku do konce podíleli sami majitelé. Mladý pár (s dvěma malými dětmi a velkým psem), který se nebál práce a toužil po bydlení otevřeném do přírody. Té ostatně tasmánské údolí Tamar nabízí vrchovatou měrou: skalními výchozy zbrázděná krajina porostlá slanomilnými travinami, háje věkovitých eukalyptů a makrokarpů, výhledy na moře a oblázkové pláže bez turistů. Zdejší ekvivalent samoty u lesa neměl scenérii narušovat přílišnou osobitostí. A proto se halí do nenápadně šedivého pláště kovové fasády. Tedy, většinou.
)
)
)
)
Stromy? Ty jsou součástí stavby
Dům, který trochu nadneseně nese honosnější název Darkwood residence, je ve své podstatě dřevostavbou s betonovým základem, z nějž vyrůstá nosná rámová konstrukce. Je usazen do dvou úrovní, kterými kopíruje terén. Fasáda je v neexponovaných úsecích ze dřeva, ale jinak využívá zákrytu kovového (hliníkového) opláštění. Přeci jen, zdejší počasí umí nepřipravené potrápit, takže se zvýšená odolnost počítá. „Hliník je lehký, přitom vytváří robustní dojem, je nenáročný na údržbu a nákladově efektivní,“ vypočítává klady opláštění Matt, který obydlí vytvářel podle návodu architektů se svou ženou, Eloise.
Ta si zase zakládá na tom, že jejich dům vyrostl ze dřeva, vytěženého na lokalitě. „Není to jen demonstrace udržitelnosti, libí se nám, že stromy vlastně neopustily místo, na kterém rostly,“ říká. Ostatně, přírodní materiály s místem původu v lokalitě, se prolínají celým interiérem. V kusech nábytku i podlaze je tak zachováno mnoho z původního místa, přesně tak, jak se stavělo dřív. Není to vždy ukázka té nejdokonalejší truhlařiny, ale to obyvatelům nevadí. Jejich dům je přitom rozlohou malý, ale široce otevřený do okolí. Vnější prostor mu kompenzuje skromnější rozlohu, a mládí si nežádá tolik pohodlí.
)
)
Energie i vytápění těží přímo z místa
Bydlení v relativně izolované lokalitě je dnes o to snazší, že si jej mohou zpříjemnit moderními technologiemi. Nechybí tu střešní solární panely (podmínky pro fotovoltaiku jsou tu velmi lichotivé), kvalitní izolace efektivně snižující nároky na vytápění a „mokré“ podlahové vytápění. Dodatečným zdrojem tepla, vhodným zvlášť pro chladná období, je vybetonovaný krb zastavěný do stěnového bloku, a kotel na dřevo. Toho je všude okolo dostatek, a každý příliv připlaví na pobřeží další várku. O palivo se tedy mladí starat příliš nemusí. Obslužné prvky jsou minimalistické, moderní. Provedení kuchyně si nezadá s městskými apartmány, ale je to proto, že dobré jídlo mají rádi všichni obyvatelé „rezidence“.
)
)
Pozice domu a jednotlivých místností je podřízena výhledům. Ložnice, obývací pokoj a jídelna nabízí rozhled dvěma směry, na severovýchod k moři a na jihovýchod, k řece. Jinak se ale stavba snaží spíše kopírovat terén a příliš nevyčnívat. Větry vanoucí od moře umí být nepříjemné. Tehdy je lepší přesunout se na částečně lemem střechy krytou terasu na odvrácené straně, a pobývat tam. A když se k větru přidá i zima? Dům disponuje sympatickými bezrámovými rohovými okny, s vnořeným posezením. Odtud mohou obdivovat okolní krajinu, pěkně v pohodlí.
Dům svou skladbou odráží aktuální nároky mladého páru, ale nese v sobě potenciál pro další rozšíření. A dům, který může růst s vámi, to je přeci splněný sen.
Materiály: Cumulus Studio
Foto-kredit: Anjie Blair
)
)
