V souvislosti se sruby se setkáváme ještě s jedním pojmem – roubenky. V obou případech jde o jednovrstvé konstrukce, které jsou složené z kulatých (sruby) nebo hraněných (roubenky) dřevěných klád bez kůry. Klády jsou na sebe skládány v obou případech vodorovně, ovšem v rozích jsou spojené odlišně.
Kulaté klády srubů jsou v rozích spojené typickým sedlovým spojem, přes který částečně přečnívají, zatímco roubenky mají hraněné klády v rozích spojené rybinovým spojem bez přesahů. Roubenka navíc většinou nemá v interiéru pohledové dřevo obvodových stěn. Jinak ale lze říci, že principiálně jde o shodné konstrukce. Ale právě v Čechách a na Moravě mají roubenky bohatou tradici, zatímco sruby teprve objevujeme.
V některých zemích patří sruby či roubenky k základnímu typu staveb (např. Kanada, Skandinávie, …).
Sruby i roubenky se vyrábí průmyslově (jednotlivé prvky jsou po technické stránce téměř identické a stavby tak získají moderní vzhled) a nebo řemeslně, kdy je každý konstrukční prvek vlastně originálem. Běžně se přitom provádí sestavení domu ve výrobní hale, jeho rozebrání a opětovné sestavení na pozemku stavebníka. Zajistí se tak rychlá a přesná finální výstavba.
Typický sedlový spoj srubů
Ovšem sruby a roubenky jsou výraznými nositeli svého stylu a právě ten nemusí být vhodný do mnoha lokalit a skutečně jejich výstavbu v některých obytných zónách stavební úřad nepovolí. Pokud však máte pozemek na vhodném místě, jde o velmi zajímavé řešení a autentický, jinak neopakovatelný způsob bydlení.
Mnoho lidí nedůvěřuje dřevostavbám z hlediska jejich životnosti a požární odolnosti. Pokud se ale porozhlédneme po Čechách, najdeme řadu historicky vzácných dřevostaveb, kdy mnohé stojí již stovky let. Stejně tak se setkáváme s dřevěnými konstrukčními prvky budov, které nás snadno vyvedou z omylu. Vedle odolnosti dřevěných konstrukcí stojí využití moderních technologií v dřevěných budovách, ale i velmi působivý vzhled interiérů. Tedy především v případě srubů, roubené domy mívají vnitřní povrchy stěn tradičně omítané či obkládané dřevěnými palubkami, případně sádrokartonem, kamenem apod.
Důležitá je však především vnější ochrana dřeva, ale samozřejmě i ochrana vnitřních dřevěných povrchů. V interiérech se používají zdravotně nezávadné nátěry hlavně z dřevitých olejů a včelích vosků, které zvýrazní kresbu dřeva a zachovají jeho přirozený vzhled. Pro venkovní nátěry dřeva jsou používané slabovrstvé a nebo silnovrstvé lazury v různých odstínech, které dřevu zajistí dlouhou životnost.
Bydlení ve srubu
Bydlení ve srubu
Krb ve srubu
Koupelna ve srubu
Srub
A oheň? Konkrétně v případě srubů bylo provedenými testy doloženo, že požární odolnost jejich dřevěných stěn překračuje platnou normu několikanásobně. Čili například dřevěná konstrukce odolá požáru lépe než konstrukce ze železobetonu (tepelně namáhaný železobeton ztrácí pevnost a deformuje se, zatímco dřevo odolává déle).
I ze zdravotního hlediska poskytují dřevostavby za určitých podmínek lepší prostředí než stavby zděné. Především musíme použít bezpečné nátěry z přírodních materiálů (oleje, vosky), které navíc zajistí dýchání dřeva, což ovlivní kvalitu vzduchu v interiéru. Pokud jsou navíc použity i izolace přírodního původu (např. ovčí vlna, dřevitá vlákna, či konopí), získáme zcela přírodní stavbu.
Zcela samostatnou kapitolou je výjimečný pocit z pobytu v dřevěném domě. Dokonce i v koupelně se díváte na dřevěnou kulatinu, což jinak není pro koupelny obvyklý materiál – dobrovolně si dá dřevo do koupelny ve zděném domě opravdu málokdo. Co se týká obytných místností, atmosféra dřevěného obývacího pokoje s krbem je též zcela neopakovatelná, stejně jako ložnice s pěkným výhledem.
