Červenec v zahradě je hlavně o zálivce, čili o spoustě vody

V běžném červenci nám sice bouřky přináší vláhu, přesto ale máme v zahradě nejvíce práce právě se zálivkou. A také s výživou rostlin. Bez nich se květů a bohaté úrody nedočkáme. Nejvhodnější dobou pro zalévání je časné ráno, případně i podvečer a nejvhodnější vodou mana dešťová.

Již Karel Čapek psal ve svém zahradníkově roku o červenci, že hlavní červencová starost je zalévání a kropení zahrady. Zabýval se však také velmi vtipně vyráběním zářezů do palců, složením kulturní půdy a prachobyčejným vyšším faktem, že by mělo zapršet. 

Pro zpestření se podívejme, z čeho se dle spisovatele kulturní půda, zvaná též humus nebo prsť, skládá. Pozůstává vůbec z určitých ingrediencí, jež jsou: hlína, mrva, zetlelé listí, rašelina, kamení, střepy z půllitrových sklenic, rozbité mísy, hřebíky, dráty, kosti, husitské šípy, staniol z čokolády, cihly, staré mince, staré dýmky, tabulové sklo, zrcátka, staré jmenovky, plechové nádoby, provázky, knoflíky, podešve, psí trus, uhlí, ucha od hrnců, umyvadla, utěrky, lahvičky, pražce, bandasky, přezky, podkovy, plechovky od konzerv, izolátory, kusy novin a nesčetné jiné součásti, které překvapený zahradník vydobývá při každém kypření ze svých záhonků. Snad jednou vyhrabe pod svými tulipány americká kamna, Attilův hrob nebo Sibyliny knihy; v kulturní půdě je možno nalézt všechno.

Nezbytnost červencové zálivky a hnojení podtrhuje skutečnost, že červenec je časem dovolených a v takovém případě přibydou nejednomu zahrádkáři vrásky na čele. Žena chce k móři, ale kdo se mi postará o zahradu? Je třeba to nějak vyřešit. Požádáme souseda, příbuzné, známé, prostě musíme najít někoho, kdo na sebe vezme tíhu rostlinných společenstev. Můžeme též v zahradní boudě ubytovat na 14 dní tuláka se svolením, že může v rozumné míře konzumovat, co zahrada nabízí, s výjimkou domácího zvířectva. Pomohou nám však také kapkovače a jiné zavlažovací systémy, které musí někdo pouze pravidelně kontrolovat. A pokud před odjezdem na dovolenou pořádně pohnojíme, až 14 dní to rostliny bez dalších hnojiv určitě vydrží. 

Navíc si lze pomoci i velmi praktickým krokem. Dostatečné množství koncentrované kopřivové (respektive bylinné) jíchy přidáme do nádrže s vodou, ze které zálivku zavlažovací systém čerpá (pozor, je třeba jíchu pořádně přecedit, aby nám zbytky kopřiv i jiných bylinek zavlažovací systém neucpávaly). Vždy přitom platí pravidlo, že je lepší méně než více, abychom rostliny nepopálili. S každou zálivkou pak i mírně hnojíme. Sice jícha sousedům nebude příliš vonět, ale řešení je to praktické a účinné. A co s pokojovkami a balkónovými rostlinami v truhlících a květináčích? Rozhodně se vyplatí samozavlažovací nádoby, které vám vydrží dlouhé roky. A zruční kutilové si vlastní zavlažovací systém vyrobí třeba pomocí PET lahví a hadiček. Nebude to sice možná vypadat hezky, ale účel taková zařízení splní. Dokonce si lze na koleně vyrobit i systémy kapkovací.

Již jsem zmínil, že nejlepší je zálivka ranní, případně ještě podvečerní. Proč? Pokud budeme v horku zalévat přes den, budou kapky vody na rostlinách fungovat jako zvětšovací sklíčka. Pamatujete, jak jste jako děti zkoušeli lupou něco zapálit? Ti nejlepší z výtečníků pak dokázali pomocí lupy zapálit i stoh slámy a nebo dědečkovu stodolu. Jenže kapky vody na rostlinách popálí právě rostliny. Sluníčko se do nich opře a dojde ke stejnému efektu, jaký dovede způsobit lupa s kouskem papíru, suché slámy a nebo sena.

Vůbec nejideálnější je pak zálivka ranní. Ta večerní totiž zvyšuje riziko plísní. A ještě jedno pravidlo platí, pokud možno zaléváme především ke kořenům, obzvláště pak zeleninu náchylnou na plísně, čili rajčata, okurky anebo také lilky. Nikdy rostliny nesprchujeme. Ostatně zmíněný kapkovací systém funguje stejným způsobem po celý den, aniž by mohl rostlinám jakkoli ublížit. Vodu opravdu volíme nejlépe měkkou dešťovou a to ještě odstátou, tedy ohřátou. Déšť je pro rostliny přirozený a ideální.

Zdroj: Zahradníkův rok, ČESKÉSTAVBY.cz