Zalévat o polovinu méně, ušetřit si dřinu s pletím plevelů a ještě si moci v hlavní sezóně dovolit dovolenou, aniž byste se museli bát, že vaše zahrada zajde suchem. To všechno je možné, když se inspirujete zahradníky v Austrálii.
Klokani, koaly a kasuáři. A taky země hemžící se těmi nejjedovatějšími plazy, pobřeží plné žraloků a žahavých medúz, extravagantní opera v Sydney, eukalypty, pitelné pivo, nekonečně dlouhé a rovné silnice v pustinách, požáry buše. A horko, opravdu pořádné horko. To je zhruba to, co si lidé představí, když se řekne Austrálie. K tomu poslednímu příspěvku, o opravdu pořádném horku, se pak vztahuje i následující návod.
)
Australští zahradníci, kteří doma přes léto hospodaří - tedy tehdy, když my máme zimu - by se totiž nejspíš museli uzalévat, aby to celé se závlahou utáhli. Průměrné teploty v sezóně tam totiž neklesají pod 29 stupňů Celsia, a ukázat se umí vlny veder s vražednými čtyřicítkami. Vodní zdroje tam přitom moc hojné nejsou, s vodou se každý tamní zemědělec musí naučit šetřit.
Právě proto u Protinožců před lety vznikl velmi inspirativní trend. Vychytávka, které se říká Wicking bed.
)
My bychom to asi přeložili do češtiny jako odvodňovací lůžko, což zní opravdu podivně. Podivně i vypadá. Ta věc ovšem v podmínkách australského klimatu dává perfektní smysl. Co to je? Záležitost, která funguje na podobném principu, jako nám dobře známý samo-zavlažovací květináč. Jen tedy roznásobená do měřítek velikosti celého jednoho vyvýšeného záhonku či pěstebního boxu.
)
Zahrádka, co se zavlažuje sama
Pokud právě přemýšlíte o tom, že si vyvýšený záhonek, pěstební box anebo pěstební stůl pořídíte, dejte tomu ještě chvilku. Popřemýšlejte, jestli to plánované dílo nerozšířit právě o tuhle australskou vychytávku. Zapracovat totiž prvky onoho odvodňovacího lůžka pro vás znamená jen o trochu práce navíc, a ohromnou úlevu od práce do budoucna. Zvlášť když přijde na zalévání.
Anebo naopak, na přemíru vlhkosti z deště. Hned se k tomu dostaneme.
Nejprve ale, jaké jsou ty hlavní důvody, proč si ono tajemně znějící Wicking bed vůbec pořídit?
Předně, utáhnete spotřebu vody na zalévání. A to opravdu významně, skoro o 50 procent ve srovnání s konvenčními záhonky. To je ohromný rozdíl proti normálu, který vám umožní efektivně pěstovat i na opravdu proschlých místech, kde ve vegetační sezóně běžně nezaprší.
Tenhle zázrak s nízkou spotřebou se pochopitelně nestane sám od sebe. Je to díky tomu, že uspořádání odvodňovacího lůžka významně odbourává evaporaci, odpařování vláhy z půdy. A přitom se stará o zálivku, vláhu, přesně v těch místech, kde ji rostliny potřebují. U kořenů. Celé to odvodňovací lůžko se přitom stará o to, aby vláhy u kořenů bylo pořád dost, a horko na povrchu půdy mu přitom vlastně pomáhá.
)
Potěšující přitom je, že s pěstováním na tenhle způsob vám ubude starostí s plevely. Těm se totiž zpravidla v té svrchní prohřáté a proschlé vrstvě půdy usazuje a vzchází o dost hůř. Australská inspirace je dobrým řešením tam, kde se vám třeba do zahrady nepříjemně tlačí nějaké plevele nebo invazní rostlinky. Z boxů vytvoříte neproniknutelnou fyzickou bariéru.
Odvodňovací lůžko také nabízí odpověď pro zahradníky, kteří by parné léto přeci jen raději – alespoň na chvilku – strávili někde na dovolené. Ale nemohou, protože musí zalévat (a kdo by se jim o to postaral?). S vychytávkou Wicking bed dovolenou s přehledem stihnou. Záhon totiž přežije, i v poměrně extrémním horku, jeden až dva týdny bez zalévání.
Pokud má tedy dostatečnou zásobu vláhy. Ale o to se postaráte sami, tím že zalijete do zásoby.
)
Rostliny, které nepřelijete
Což nás dostává k poslednímu bodu: Box odvodňovacího lůžka si ponechává výhody klasického vyvýšeného záhonku, ale netrpí jejich nejvýznamnějším neduhem. Nelze ho přelít, a ani za hrubé průtrže mračen se nevyplaví. S vodou totiž pracuje chytře a nepojme jí víc, než kolik skutečně zužitkuje.
Jak si tedy takový zázrak vytvořit? Při sestavování se fantazii meze téměř nekladou, ale důležité je dodržet základní principy.
Tím prvním je uzavřený objem pěstebního boxu či vyvýšeného záhonku. Tím druhým je rozdělení objemu/obsahu na dvě přibližně stejně velké části. Ta spodní je o drenáži, a slouží současně jako vodní rezervoár. Ta druhá, nad ní, oddělení geotextilií, je pak vlastním pěstebním substrátem. Třetím prvkem té perfektní funkčnosti je přepad, vývod přebytečné vody na rozhraní mezi rezervoárem a substrátem.
A čtvrtá, poslední část? Ta je o zahnuté PVC trubce, která je vyvedena na povrch a vede do té nižší části s rezervoárem. Dole je perforovaná, takže z ní může voda procházet do drenáže. Odtam pak může vzlínat vzhůru, přes geotextilii půdou až ke kořenům rostlin. Bez zbytečných ztrát odparu. A v opačném gardu, když je té vody při dešti prosakující z povrchu dolů moc? Pak ji perforacemi trubka pojímá a vypouští bočním přepadem ven.
To, co nasadíte dovnitř, je už na vás. Ale odvodňovací lůžko Wicking bed se už postará o to, aby to neuschlo a/nebo se to nevyplavilo, nepřelilo. Voda v rezervoáru slouží jako dlouhodobá zásoba, pojistka proti vyschnutí.
Od klasického samo-zavlažovacího truhlíku se to skutečně moc neliší, rozdílné jsou především parametry. Ty ale garantují, že i v horkém létě ušetříte polovinu vody a můžete si odskočit na dovolenou, aniž byste se o svou zahrádku museli bát.
Zdroj: ABC.net, gaiasorganicgarden.com.au, botanicgardens.org.au, deepgreenpermaculture.com, gardeningwithpope.au, leafrootfruit.com.au
