Chata, která se umí vyrovnat i s opravdu pořádnou zimou. Takovou, jakou zažijete na březích jezer u kanadského Wentworthu pravidelně. Přesto ale dostatečně útulná na to, aby v ní nalezla zázemí rodina s početným příbuzenstvem, která tu společně tráví svátky a dovolené.
Architekti byli postaveni před nelehkou situaci. Pozemek sice nebyl nejmenší, ale v drtivé části své plochy se nacházel v hustě zalesněném svahu. K zastavění se přímo hodil jen úzký kus parcely na vrcholu, od nějž terén sestupoval až k břehům jezera. Klient si nepřál stavbou nějakou narušit přírodní vzhled lokality. Stromy byly totiž to jediné, co mohlo chatě dodat trochu soukromí v sousedství okolních stavení.
Takové možnosti předjímaly řešení: dům umístěn rovnoběžně s okraji pozemku, na vrcholu obzvláště strmého úseku odkryté žulové římsy. Ten nerovnovážný přesah pak objem domu dorovnává tím, že stavbě přidává přízemní podlaží. To stavbu fixuje ve stavbu, a umožňuje jí zachovat štíhlý objem. Pro tuto křehkost, kdy hlavní obrys celé konstrukce připomíná odraz před skokem do údolí se chata dočkala i svého jména: Chalet Papillon. Protože připomíná motýla zamrzlého v letu.
U parkoviště a cesty se stavba jen lehce dotýká roviny, a poté míří přímo k okraji svahu. Z té k jezeru přivrácené straně se, v obou podlažích, nabízí překrásné výhledy. A ten dojem ještě posiluje částečně krytý balkon, fakticky shlížející do okolí z výšky 85 metrů. Aby samotná chata nebyla příliš patrná a neupozorňovala na sebe, byl jí architekty zvolen šedavý plášť z před-zvětralého cedrového dřeva.
Úžasná za každého počasí
Odpovídá tak barevným tónům kůry stromů rostoucí okolo. Chatu činí nenápadnou i nízký sedlový profil střechy, se stojatou drážkou. Dům je tak v souladu se svým bezprostředním okolím. Platí to nejen po stránce materiálového řešení, ale jisté hrubosti, masivnosti. Tuhé zimy si žádají poměrně „tvrdou“ skořápku, která něco vydrží. Ten dojem vnější bytelnosti pak zjemňují lehké materiály a minimalistické detaily. Bílé stěny, betonové podlahy a světlé dřevo přispívají ke světlé a vzdušné atmosféře uvnitř.
Je tu také vidět, jak efektivní využití půdorysu přispělo k prostornosti. Šikmý, dřevem obložený strop kopíruje tvar střechy venku a přitahuje pohled k dramatickému výhledu na jezero. Podobný efekt má i dlouhý pás prosklení podél jihozápadní fasády, který v zimních měsících nabízí panoramatický výhled na vodu. Přímo pod těmito okny je také zabudované posezení, které navazuje exteriér na obývací pokoj prohřívaný krbem.
Objekt je navržen tak, aby v něm klidné zázemí během dovolené nalezlo 12 osob. Hlavní ložnice je zastrčená v zadní části hlavního objemu, blízko hlavního vstupu. Pojí se s koupelnou. V přízemí se pak nachází další tři ložnice, všechny s manželskými postelemi a vlastními koupelnami. Komfort je tak maximální.
Dětské pokoje jsou řešeny patrovými postelemi. Obě patra domu mají přístup na kryté, ostíněné verandy, které umožňují venkovní stolování a relaxaci za nepříznivého počasí. To je v regionu bohužel velmi časté a je jistě užitečné, že objekt počítá s tím, že tu lidé budou často muset trávit hodně času pohromadě.
Chata Papillon je jako architektonickým příběhem o dlouhé cestě k cíli. Připomíná, jak důležitý je první krok. Byť v tomto uspořádání vede odvážně dolů ze srázu, ukazuje se, že je to správným směrem.
Zdroj: RobitailleCurtis
Foto: Adrien Williams