V Česku, tradičním ráji zahrádkářů, celkem logicky vzrostl zájem o japonské zahrady, respektive alespoň užití některých prvků japonských zahrad na soukromých pozemcích. Co však v zimě, když vše zapadá sněhem? Těšit se můžeme ojedinělými solitéry japonské provenience i v interiéru – obytných místnostech či zimních zahradách. Řešením je slovo bonsai.
Japonské zahrady jsou typické hojným použitím zajímavě tvarovaných dřevin, jezírky propojenými malým potůčkem, vodopády a klenutými můstky přes vodní plochy a drobné propojující vodní toky, ale i pavilony ve stínu typických okrasných dřevin. Výraz japonská zahrada, stejně jako bonsai, je však matoucí, původně se vytváření japonských zahrad s klenutými můstky přes vodní prvky a pěstování bonsají dostalo do Japonska z Číny a Korey společně s filosofickými směry buddhismem a taoismem. Jde tedy o již tisíceletou tradici. Ještě před 12 stoletími se japonské zahrady podobaly těm čínským. Před devíti stoletími pak začaly být zakládané takzvané suché zenové japonské zahrady (karesansui) pouze s několika vhodně umístěnými kmeny a plochou pokrytou uhrabaným pískem a štěrkem – ideální místo pro meditaci bez přebytku vnějších podnětů. A právě v té době začaly vznikat také miniaturní stolní zahrady (saikei) z pečlivě přebraných kamenů výjimečných tvarů, symbolizující hory a jezera. Voda zde byla nahrazena pískem a celá scenérie byla doplňovány bonsajemi. Výhodou takových „miniaturních zahrad“ je možné umístění v bytě, zimní zahradě či na balkóně, ale i na malé ploše malého pozemku.
Dnešních typů japonských zahrad je ale vícero. Například zahrady čajové (rodži), s kamennou studní (tsukubai) a naběračkou z bambusu (hishaku), přes které se po nášlapných kamenech volně prochází do stylové čajovny. Tyto zahrady vyžadují znaky „omšelosti“ (sabi), patiny, věcí přetrvávajících sta a tisíce let – kameny porostlé mechem, ohlazované tisíce let vodním proudem, staré dřevěné předměty a podobně.
V zásadě lze říci, že japonské zahrady v sobě vždy kloubí 2 základní prvky – kámen a vodu. Kámen zde symbolizuje věčnost, neměnnost a voda opak – nestálost, proměnlivost, koloběh. Čili jde o neživý a živý prvek. A právě v případě miniaturních zahrad a aranží s bonsají je voda často nahrazována neživým pískem, případně štěrkem a drobnými oblými oblázky.
Bonsaje, rozkvetlé sakury, můstky přes vodní prvky a altány pagódového typu uchvátily Evropu už před více jak sto lety. Na naše území přinesl módu japonských zahrad spisovatel a cestovatel Joe Hloucha (1881-1957), který svými knihami inspiroval mezi světovými válkami profeisonální zahradníky i amatéry. Pak nastala dlouhá mezera a móda japonských zahrad se k nám vrací právě nyní. Jejich vytvoření přitom není zase až tak obtížné, stejně jako údržba, chce to však trpělivost a tedy čas a cit. Přitom tak vtisknete své zahradě „příběh.“
V zásadě lze říci, že japonské zahrady v sobě vždy kloubí 2 základní prvky – kámen a vodu. Kámen zde symbolizuje věčnost, neměnnost a voda opak – nestálost, proměnlivost, koloběh. Čili jde o neživý a živý prvek. A právě v případě miniaturních zahrad a aranží s bonsají je voda často nahrazována neživým pískem, případně štěrkem a drobnými oblými oblázky.
Bonsaje, rozkvetlé sakury, můstky přes vodní prvky a altány pagódového typu uchvátily Evropu už před více jak sto lety. Na naše území přinesl módu japonských zahrad spisovatel a cestovatel Joe Hloucha (1881-1957), který svými knihami inspiroval mezi světovými válkami profeisonální zahradníky i amatéry. Pak nastala dlouhá mezera a móda japonských zahrad se k nám vrací právě nyní. Jejich vytvoření přitom není zase až tak obtížné, stejně jako údržba, chce to však trpělivost a tedy čas a cit. Přitom tak vtisknete své zahradě „příběh.“
Co je bonsai
Bonsaj (bonsai) znamená v překladu „rostlina v ploché nádobě.“ Byť vzniklo pěstování bonsají v Číně a Korey před zhruba 2 tisíci lety, právě Japonci vylepšili a uspořádali systém jejich pěstování. Cílem pěstování bonsají je pomocí stálého hledání nových forem vytvářet ze zcela obyčejných, ale i exotických dřevin, elegantní, lidskou rukou šlechtěnou formu bytí. Bonsaj lze kromě plochých nádob pěstovat i v přírodních podmínkách. Leckterá pěstěná japonská zahrada vlastně vypadá, jako by byla složena z bonsají.Pořizujeme bonsai
Pěstování bonsají je velice náročné a tomu odpovídá i cena těchto „pokojových, ale i venkovních dřevin.“ Je třeba si pro bonsaje vypěstovat cit a získat určité návyky. Aby se nám podařilo bonsaj vytvarovat podle našich představ, potřebujeme na to alespoň 4 až 5 let, kdy vyroste dostatečně silný kmen, záleží však na druhu dřeviny. Mnoho pěstitelů proto raději sáhne po koupi již vzrostlé bonsaje, téměř „dokončené.“ Můžeme buďto pořídit stromek rostoucí již 2 až 3 roky a ten dále ořezávat a přesazovat do ploché nádoby. Můžeme ale také koupit již hotovou bonsaj včetně nádoby. Při koupi bonsaje však musíme být ostražití. Její koruna musí být velmi pěkná, neřku-li nádherná, zajímavá, kmen silný, výborný kořenový systém a dřevina musí celkově působit zdravým dojmem. Zajímá nás tedy vždy forma a vnější vzhled bonsaje. Abyste se dokázali alespoň základním způsobem orientovat, představujeme vám základní typy bonsají. Jednotlivé druhy bonsají byly klasifikovány právě japonskými designéry podle formy. Používají se proto japonské názvy:
Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com