Jedlý ibišek je zeleninou, kterou mnoho z nás nezná. Přitom právě tato zelenina se může stát příjemným zpestřením našich jídelníčků. Jedlý ibišek, přesněji ibiškovec jedlý (Hibiscus esculentus), nebo též okra, bamia, gombo, je okrasná rostlina, která má stejně nádherné květy jako jiné ibišky. Ovšem plody jedlého ibišku jsou výtečnou zeleninou.
Ibišky jsou u nás pěstovány jako rostliny dekorativní, krásně kvetoucí. Jako rostliny pokojové, některé však i jako trvalky v zahradách.
Jedlý ibišek
Ibiškovec jedlý (Hibiscus esculentus) je velmi stará kulturní rostlina. V Egyptě byl pěstován již 2000 let před naším letopočtem, přičemž pochází z Indie. Ibiškovec jedlý miluje sluníčko a teplo, proto se rostliny předpěstovávají (především v chladnějších oblastech), stejně jako sazenice jiných druhů zeleniny. V teplých nížinách však můžeme v druhé polovině května vysévat tuto plodinu přímo na finální stanoviště. A jelikož tento druh ibišku nesnáší přesazování, jde o ideální řešení. Pokud přesazujeme, nesmíme v žádném případě poškodit kořenový bal. Nejlépe se ibiškovci jedlému u nás daří v teplých, vinorodých oblastech, případně pod ochranou skleníku či fólie.
Ibiškovec jedlý má střídavé, velké, dlanité listy, s pěti nepravidelnými cípy. Jeho květy jsou krásné, výrazné, sírově žluté, s výrazným červeným okem, vyrůstající v úžlabí listů. Jedlým plodem je kuželovitá, podélně brázditá tobolka, která může být dlouhá až 15 cm, ovšem plody sklízíme mladé, o délce ideálně 5 cm, čili cca 5 dní po odkvětu, kdy jsou křehké, slizovité, porostlé jemnými chloupky a uvnitř bez semen, případně se semeny ještě měkkými. Tobolky obsahují mnoho látek působících příznivě na zažívací trakt, mnoho vitamínů, a mají malou energetickou hodnotu. Hodí se proto například pro redukční diety.
Podmínky pro pěstování
Pro ibiškovec jedlý volíme dobře propustnou zeminu, kterou je třeba dobře pohnojit a poté hnojíme i během pěstování. Zálivku vyžaduje pravidelnou, ale nikdy ne nadměrnou, jinak by plody a květy začaly zahnívat. Jedlý ibišek je též doporučován k pěstování jako zelenina v květináčích na balkóně, jiné zdroje však toto pěstování nedoporučují.Plodit začíná poměrně brzy, přičemž plody se sklízí o délce cca 5 cm. V tu dobu jsou šťavnaté a jejich semena jsou měkká. Plody možné konzumovat čerstvé, nakládané jako okurky, případně v jiném nálevu, lze je přidat do polévky, masových směsí, jako součást dušené zeleniny, můžeme je restovat spolu s masem, připravovat jako fazole apod. Tobolky lze též sušit a zamrazit. Ibiškovec jedlý je charakteristický především v kuchyni indické a turecké.
Abychom s jistotou dosáhli dobré úrody, vyséváme semena na konci února až začátku března (např. spolu s paprikami) do kelímků či menších plastových květináčů (z plastových nádob snadno vyjmeme sazenice i s kořenovým balem). Až v květnu po „zmrzlých mužích,“ kdy pomine nebezpečí mrazů, sazeničky vysazujeme na slunné stanoviště. Ideálně však ještě pod fóliové kryty nebo do polyetylénových pytlů se substrátem, případně do skleníků. Ve vinorodých oblastech na volné záhony. Mají v podstatě stejné nároky jako skleníkové okurky. Vzdálenost mezi rostlinami by měla být nejméně 60 cm. Rostliny ibiškovce jedlého jsou mohutné, proto je musíme vyvazovat k tyčkám.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, chatar-chalupar.cz
Léčebné účinky plodů jedlého ibišku
Ibišky jsou slézovité rostliny, z čehož plynou i jejich léčebné účinky. Je jimi prevence před nachlazením a zmírnění příznaků viróz. Pokud jíme plody čerstvé, je třeba počítat se značnou produkcí slizu. Tu ucítíme v ústech velice brzy.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, chatar-chalupar.cz