Kromě letniček (rostlin, které u nás pěstujeme obvykle jako jednoleté) a trvalek (rostlin vytrvalých, někdy i dlouhověkých) zdobí naše zahrádky, balkóny, okenní parapety a terasy také dvouletky (jinak též bieny). Čím se od ostatních rostlin liší?
Nejednoznačná dvouletost, striktně dvouletých druhů není mnoho
Rostliny jednoleté (takzvané letničky) to mají jednoduché. V jednom roce vytvoří vše a uhynou. Často přitom pěstujeme jako letničky i některé cizokrajné druhy, které sice jednoleté nejsou, ale nepřežily by u nás zimu. Zato rostliny dvouleté mají složitější vývoj. První jaro totiž vyklíčí a vytvoří si vegetativní orgány. V druhém roce pak po obvyklé stimulaci růstového vrcholu mrazem vyprodukují semena a uhynou. Jde tedy o rostliny takzvaně monokarpické, čili jednou plodící. Ovšem dvouletost je u nich často nejednoznačná, jelikož mnohé plodí až po načerpání dostatečných zásob. Třeba mrkev plodí na nepříznivém stanovišti i později, může se tedy dožít i vyššího věku jak dva roky.
)
Tvorba přízemní listové růžice v prvním roce
Typickým rysem dvouletek je tvorba přízemní listové růžice v prvním roce, načež se před zimou „zatáhnou“ do půdy, čili si uloží zásobní látky ze své nadzemní části do podzemního zásobního orgánu. Jím může být kořen, oddenek, hlíza a nebo cibule. Na jaře ve druhém roce pak rostlina využije zásobní látky ke své rychlé mobilizaci. A právě díky tomu předstihne svým růstem konkurenty ve svém okolí. Je to tedy vlastně strategie přežití a získání konkurenční výhody v boji o zdroje. Rostliny si tak rychle vytvoří vyšší nať a později vykvetou.
)
Dvouletky versus rostliny víceleté
A pozor, existuje ještě pojem „rostliny víceleté“, které však nemají nic společného s trvalkami. Trvalky totiž kvetou každoročně, ovšem víceleté rostliny se chovají podobně jako dvouletky, akorát jim trvá více jak 2 roky vytvoření generativních orgánů, načež uhynou. Typickým příkladem je třeba sukulentní netřesk. Ne nadarmo se říká, že netřesk uhyne, když vykvete. Ovšem velmi rychle se vyprázdněné místo doplní o novou rostlinu. Oproti tomu rostliny vytrvalé (trvalky) jsou takzvaně polykarpické, čili plodí obvykle každoročně. Nemusí však v jejich případě plodit i mnoho let ještě mladé rostlinky. Typickým příkladem jsou ovocné dřeviny. A pozor, některé trvalky jsou pěstované ve dvouletých cyklech a pak jsou také označovány jako dvouletky (např. okrasné kultivary sedmikrásek).
)
Typickými zástupci dvouletých rostlin jsou ze zeleniny mrkev, petržel a locika salátová, dále cukrová řepa, fiala letní, divizna velkokvětá, pšenice setá, ozimý ječmen, hadinec, užanka, kejklířka a měsíčnice. A například takový hořeček nahořklý je vlastně jednou z mála „striktně dvouletých“ rostlin. Prostě „to“ do dvou let stihne za jakýchkoli podmínek.
Výsev dvouletých rostlin
Výsev dvouletých rostlin je přitom stejný jako jakékoli jiné výsevy. Prostě musíme dodržet, co je uvedeno na obalu semínek. Najdeme zde dobu výsevu, hloubku a vzdálenost rostlin, případně i další informace. Vždy záleží na druhu. Například fialy, náprstníky, hvozdíky, zvonky a topolovku vyséváme v květnu a červnu, v červenci pak oblíbené macešky, sedmikrásky a pomněnky (schopnost samovýsevu je u pomněnek neuvěřitelná, nakonec je začnete plít).
)
Některé druhy se dokonce předpěstovávají výsevem do pařeniště, jiné naopak preferují finální stanoviště (hvozdíky, zvonky apod.). Pokud však nemáme možnost přípravy vlastní sadby, vyplatí se nakoupit sazenice. Zahradníci se předhánějí v nabídkách a proto si zakoupíte v hojném počtu rostliny, na jejichž květ byste jinak museli více jak rok a čtvrt čekat.
Oblíbenou vlastností některých dvouletek je též samovýsev, kdy se ochotně vysemení na stanovišti a semínka na jaře ochotně vyklíčí, čímž je zahájen život další generace. Stanoviště však nesmí být nijak narušováno a podmínky pro klíčení a následný růst musí být dobré. Obvykle se však nevyplácí na samovýsev čekat a je prostě třeba každé dva roky provádět výsev nový.
)
U dvouletých rostlin je pak v okrasných záhonech vhodné kombinovat druhy a kultivary kvetoucí v různou dobu, navíc je můžeme úspěšně kombinovat i s rostlinami jednoletými a též některými trvalkami. Obecně platí, že jednoleté i dvouleté rostliny bývají vhodným podrostem v popředí.
)
Jinak platí, že dvouletky mají téměř stejné nároky na půdu i stanoviště jako letničky (rostliny jednoleté), nejlépe se jim obvykle daří na slunných a teplých stanovištích, půda může být i středně těžká, ovšem měla by být humózní. Vyloženě ideální jsou tyto rostliny pro bezúdržbové a přírodní zahrady. Mnohé dvouletky navíc kvetou v pozdním jaru, což je doba, která není na květy příliš příznivá. Kvetoucích rostlin je prostě v zahradách ještě nedostatek.
)
