Podle četnosti výskytu konkrétních druhů dravých ptáků na našem území prý vidíme na obloze nejčastěji káně lesní, poštolku obecnou, jestřába lesního a krahujce obecného. Jenže… Co když je ten pták, který nás v popředí modravé oblohy právě zaujal, třeba sokolem? Nebo včelojedem, či luňákem? Vyzkoušejte si v našem kvízu, jestli je od sebe rozeznáte.
Šestý ročník soutěže Adapterra Awards pořádala Nadace Partnerství a Integra Constulting. Oceněny byly projekty, které významně přispívají k adaptaci na změnu klimatu v české krajině a také městech. Vítěze vybírala odborná porota i veřejnost z celkových dvaceti finalistů a vyhlášeni byli v rámci konference Voda a veřejný prostor 6. listopadu v Praze.
Areál rozšíření ne zrovna příjemných zvířecích spolubydlících se v Evropě rozšiřuje. I do Česka tak mohou (dříve či později) dorazit a zabydlet se jedovaté druhy pavouků. Co pak s nimi dál? Nepropadat panice.
Přiblížit místa produkce potravin místům spotřeby je ušlechtilý záměr, který může hodně pomoci životnímu prostředí. Ale ne nutně lidem. Praktické důvody, proč se ve městech obvykle nenachází hospodářská zvířata, sahají až do dávnověku.
Národní technická knihovna hostí od 17. října do 17. listopadu unikátní výstavu zaměřenou na fascinující cestu podhoubí z lesa až do podoby reálného stavebního materiálu. A skutečných domů. Zážitková výstava byla pojmenována “Do hloubi houby“ a vlastně se stala jedním z hlavních milníků projektu SAMOROST.
Ta otázka je prastará a hledání odpovědi na ni souží lidstvo, nu, téměř od nepaměti. Je možná ještě více zásadní, než třeba odpověď na to, zda kečup a jiná dochucovadla patří doma do ledničky či nikoli. Jak tedy ta zpropadená otázka zní? Prostě. „Mají pánové na toaletě močit ve stoje, nebo vsedě?“
Vyzkoušejte si v našem kvízu, jestli poznáte stromy podle jejich kůry. „My lidé máme po celém těle kůži,“ řekla by paní učitelka na základní škole, „zatímco stromy mají místo kůže kůru. Tedy vlastně správně se má říkat borku.“ Borka je již neživá část stromu, respektive každé dřeviny. Je to povrchová vrstva druhotně ztloustlého stonku (kmene a větví) nebo kořene, která je tvořena odumřelými buňkami. A proč je pro dřeviny borka tak důležitá? Chrání je, pravda o borce je však ještě o dost složitější.
To je pořád řečí o udržitelnosti, ekologii, recyklaci. Ale jak si to vlastně ti „ekologisté“ představují v praxi? Z čeho se má stavět, aby konečně byli aspoň trochu spokojení a líbilo se to i nám? Pokud vám takové myšlenky občas krouží hlavou, je projekt Schindel Studio přesně to pravé pro vás.
V roce 2023 se v ČR vytřídilo zhruba o 6,5 tisíce tun skla méně než v roce 2022. A to je rozhodně škoda. Ne že bychom my Češi netřídili jako diví, vlastně v tom patříme v Evropě k nejlepším, jenže právě sklo patří při třídění k nejdůležitějším surovinám. Sklo se totiž jako obalový materiál dá používat opakovaně, zachovává chuť i nutriční vlastnosti potravin a je možné ho recyklovat na 100 %. Nové skleněné obaly přitom mohou obsahovat až 90 % použitého (recyklovaného) skla.
Hned od titulku to vypadá na nějakou boudu. Jenže není. I houby, které považujeme za běžně jedlé, chutné a často výtečné, totiž mohou být jedovaté. Abychom to shrnuli do formátu hodně krátké odpovědi a ušetřili vám čas, i jedlým hřibem se nejspíše můžete otrávit. Jestli vás to zaujalo, čtěte dál. Zrovna teď, když lidé naváží domů celé valníky sesbíraných hub, si to zaslouží určité vysvětlení.
Od ledna 2026 by se měl zásadně změnit způsob nakládání s plastovým odpadem v Česku, ale i s plechovkami od nápojů. Místo do popelnic budeme nosit PET lahve a plechovky zpátky do obchodů. Vláda schválila ve čtvrtek 10. října novelu tzv. obalového zákona.
Stará pověra skutečně říká, že když roste hodně hub, bude válka. Vzhledem k válce na Ukrajině a válce, kterou právě vede Izrael s Hamásem, vzhledem k napětí ve světě, zbrojení, diplomatickému vyhrožování, lhaní, šíření nenávisti, změnám klimatu, hurikánům, záplavám a naopak suchu a nedostatku vody, by právě tato pověra mohla dnes u některých lidí zvyšovat úzkost a strach z budoucnosti. I slza by mohla ukápnout. Nebo rovnou přijít pořádná deprese.
Má na podzim smysl používat v zahradách chemii, tedy chemické postřiky? Poznatky odborníků naznačují, že je to plýtvání penězi, nejen zbytečné zamořování půdy, přírody a podzemních vod. Různé prodávané přípravky totiž účinkují (nebo naopak neúčinkují) při různých teplotách. A vesměs jsou problematické teploty příliš nízké.
Farmáři z Beskyd si postavili krásnou a jednoduchou obytnou glampingovou stodolu. Tedy vlastně chatičku ve stylu dřevěných stodol. V turistické sezóně slouží k rekreaci a mimo ni k zemědělským účelům při péči o farmu. Svým umístěním a vzhledem se vymyká běžným stavbám podobného typu. A vymyká se i tím, že byla postavena svépomocí, pouze s podporou přátel, dokonce z materiálů takzvaně z druhé ruky.
Kromě toho, že nějaká ta hromádka listí se bude v zahradě přes zimu hodit jako útočiště živočichům, jde o zajímavý mulčovací materiál, tepelný izolant a také budoucí hnojivo, pokud necháme listí rozložit na takzvanou listovku, nebo je jednoduše budeme přidávat do běžného kompostu. Rozhodně se nevyplatí listí spalovat, nebo vyvážet ze zahrady. Tento materiál máme zdarma a může nám posloužit stejně, jako slouží v přírodě. Příroda listí nehrabe.
Netkaná textilie, mulčovací fólie, geotextilie, respektive zbytečný černý hadr v zahradě, ze kterého se ve finále uvolňují i všudypřítomné mikroplasty. Mor, který před zhruba dvaceti lety dobyl naše veřejná prostranství i zahrady a dnes se ukazuje, že vlastně po všech stránkách jenom škodí. Proč?
Že se velká věda dá dělat jenom s diplomem, bílým pláštěm a hodně tlustými brýlemi? Kdepak. Pomáhat se solidním výzkumem můžete, aniž byste se kvůli museli zavírat do laboratoře. Třeba tím, že na občanské (a občasné) bázi budete sbírat potřebná data. Že to zní pracně? Kdepak! Právě teď se třeba můžete zapojit do sběru informací o výskytu vrtule ořechové.
Experimentující zahradník z královéhradeckého kraje představil dle svých slov “totální pecku“, kterou dosud neviděl, neokoukal, a o které tvrdí, že jde o jeho vynález. Je to sice kopřivová jícha, kterou samozřejmě nevymyslel, jenže tvrdí, že ji upgradoval do takového stavu, že nesmrdí. Tvrdí o ní také, že jde o “TURBOJÍCHU“, respektive “HULK JÍCHU BEZ SMRADU“. Soudí tak podle zelené barvy tekutiny a absence charakteristického zápachu, přitom však vynikajících účinků na blaho rostlinstva. Jde jen o šíleného milovníka superhrdinských filmů kříženého se zahrádkářem mičurinského typu, nebo na jeho náhodném objevu opravdu něco je?
Společnost AKIRE® byla založena v roce 2017 s vizí přinést nové technologie v oblasti úspor energií. Od vzniku společnosti je vývoj zaměřený na zařízení, které bude majiteli šetřit náklady, bude pracovat s vysokou účinností a svým provozem nebude nijak zatěžovat uživatele. Každá úspora energie přináší také ve svém důsledku ochranu ovzduší. Musíme konstatovat, že náš záměr se podařilo zrealizovat a jsme průkopníky v oboru získávání tepla z odpadních vod unifikovaným zařízením.
Nejmenší problém mohou pro zahrady představovat přívalové deště, pokud voda pouze spadne na plochu vaší zahrady, nebo rychle steče z nejbližší okolní nekontaminované přírody. Povodeň s nánosy toxického bahna v zahradě je však problémem vážným. Navíc toho po ní v zahradě často mnoho nezůstane a z těch rostlin, co zbydou, je třeba mnohé zničit dodatečně. V každém případě dovede napáchat velké škody jak přívalový déšť, tak povodeň. Jak sanovat postiženou zahradu?