Jednotlivá česká města se před Vánoci navzájem trumfují výškou a dalšími parametry svých vánočních stromů. Jenomže ty je většinou třeba pokácet a přepravit. Pouze málokde roste na náměstí dominantní jehličnan, který stačí každý rok ozdobit. Jsou ale stromy, co nepokácíme. Za prvé proto, že nesmíme a za druhé i proto, že by je vlastně ani nebylo možné přepravit. A jsou mezi nimi i unikáty, kvůli nimž lidé cestují přes celou republiku, aby je spatřili. Právě jedním z nich je douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) rostoucí v arboretu jménem Americká zahrada u západočeských Chudenic na pomezí okresů Domažlice a Klatovy.
)
Srdeční záležitost
Chudenice a Americká zahrada jsou pro mě, přiznám se bez mučení, srdeční záležitostí. Vlastně je to trocha předvánoční nostalgie. I kroupa by ukápla, kdyby mrzlo. Trávil jsem zde v době dospívání mnoho času, pracoval jsem se svou babičkou brigádně v okolních lesích a vydělal jsem si tím i svoje první peníze, které padly na riflovou bundu Lee Cooper. Dříve jsme v pubertě říkávali "džísku". V Americké zahradě jsem si potají sbíral artefakty místních dřevin, hlavně listy, lisoval je mezi stránkami starých knih a dělal si herbář. Nikdy jsem ale nemohl minout jeden místní strom, který je vyhlášený, totiž právě pověstnou douglasku tisolistou.
)
)
Druhá americká sestřička žije v Německu
V Americké zahradě roste unikátní douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) od roku 1842, kdy byla přivezena jako čtyřletá sazenice ze školkařské firmy James Both a synové ve Flottbecku u Hamburku. Ze semínka zde byla tenkrát vypěstována spolu s dalšími třemi jedinci. A z nich přežívají dosud jen dva stromy – ten chudenický a pak ještě jeden v přírodní rezervaci u německého Oldenburgu. Jelikož jméno douglaska je ženského rodu, jsou to vlastně sestry a dnes jsou zcela právem považovány za nejstarší douglasky v Evropě.
Unikátní čísla
Ta Chudenická je mohutným stromem, který je zavětvený až k zemi, a jehož kůra je hluboce rozpraskaná. Z nejnovějšího měření, které bylo provedeno v roce 2010, je strom vysoký 34,8 metru, jeho kmen měří po obvodu ve výšce 1,3 metru nad zemí 572 cm a obvod koruny je 68 m. Strom prostě není možné přehlédnout, není možné se u něj nezastavit, stejně jako není možné nezkusit ve větším počtu lidí obejmout jeho kmen. 5 by mohlo stačit, 6 to zvládne určitě. Kdybyste chtěli takový ve své zahradě, nedožijí se toho zřejmě ani vaše vnoučata. Proto nezbývá nic jiného, než se na něj zajet podívat.
)
)
Mnoho důvodů k návštěvě a neopakovatelnému zážitku
A pozor, když si už takovou cestu naplánujete, douglaska vlastně vypadá po celý rok téměř stejně, proto bych doporučil například dobu, kdy zde vykvétá místní slavný liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera). To je totiž také tak neuvěřitelná podívaná, že litovat rozhodně nebudete. Mimochodem, kvést jsem jej viděl jinde a tomu chudenickému svou návštěvu v době květu stále dlužím. Zajeďte si proto do Chudenic a místního arboreta někdy ke konci června, to byste o květy místního tulipánokvětého pokladu neměli rozhodně přijít.
)
Navíc najdete v chudenickém arboretu mnohem více skvostů, třeba zeravinec japonský (Thujopsis dolabrata), který se v našem klimatu uchytí jen ojediněle, nebo skvostný exemplář dřínu květnatého (Cornus florida), ceněné exempláře jalovce viržinského (Juniperus virginiana) a mohutný vícekmenný zerav obrovský (Thuja plicata, syn. Thuja gigantea), rostoucí v arboretu od roku 1842. Dřevin zde roste na ploše 1,89 hektarů celkem více jak 200 druhů a okolo 300 jedinců. Navíc si uděláte docela pěkný přehled o stromech a keřích severu Ameriky.
Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, sokujiciplaneta.cz, chudenice.eu, kudyznudy.cz, Wikipedia
)
)
