Vila Tugendhat je „ikonou“ moderní architektury, dílem architekta Ludwiga Miese van der Rohe. Ikonou se ovšem nestala hned – i když diskuze se kolem ní otevřely bezprostředně po dokončení. Tou se stala až později, až si lidé všimli, že slouží jako zdroj pro další vývoj architektury, že je zhmotněním myšlenky celého uměleckého hnutí.
Aby nedošlo u takto důležitého zdroje autentických informací k jejich pokřivení a úbytku, volili autoři a další zainteresovaní odborníci při obnově vily cestu maximálního zachování a prezentace originálu – jeho autentické podoby. To znamená, že obnovená vila není prezentována jako zbrusu nová, ale jako architektonicky celistvý soubor restaurovaných originálů.
Jedním z takových restaurovaných originálů je komplet vnějších omítek stěn a stropů, který je zároveň nejvíce viditelný na první pohled. Jedná se o restaurovaný originál, z cca osmdesáti procent dochovanou omítku z roku 1930 i s jejími vadami a stopami po utrpěných šrámech. Že nevypadá jako nová, neunikne při detailním ohledání nikomu. Návštěvník si tedy může rukou „pohladit“ stejný líc omítky, který hladil Fritz Tugendhat a jeho rodina. Je to líc omítky, který již tehdy nesl stopy ruční práce několika různých zedníků, každého s trochu jiným rukopisem a jiným vztahem k pečlivosti. Pozorným okem lze vyčíst i stopy dalších desetiletí života domu, všechny zásahy – ať již prováděné bez respektu nebo ty, které se snažily domu pomoci.
Uliční průčelí, pohled z ulice Černopolní
Zahradní průčelí, 1985, foto: Archiv města Brna
Zahradní průčelí vily Tugendhat po rekonstrukci
Pohled na boční zahradní průčelí vily se schodištěm na zahradní terasu
Detail jihovýchodního průčelí se zimní zahradou, 30. léta
Takové stopy v podobě tušených instalačních drážek, prasklin, švů po přestavbách nalezneme na domě všude tam, kde stav dovolil restaurovat a prezentovat původní líc omítky jen s lehkým sjednocujícím zátěrem. Na zbylé přibližně třetině ploch byl stav originálu příliš útržkovitý, proto byl restaurován a pietně překryt tenkou vrstvou nové omítky.
Celkový výsledek je možno do jisté míry posoudit již nyní, i když chybí ještě jeden vápenný nátěr, který je potřeba provádět po naprostém vyzrání celého díla někdy v sezóně 2012. Jde o výsledek práce projektanta, restaurátora dodavatele, restaurátora poradce, památkářů a dalších odborníků, včetně zahraničních. Společným základem se stalo vědomí, že se pracuje s původním hmatatelným originálem i s jeho pozdějším vývojem. V rámci Miesovy koncepce návrhu vily nebyly na omítku kladeny zvláštní požadavky, nebyla určena jako nositel výtvarné hodnoty, ale jako její součást. Nebyla také pominuta ochranná funkce omítek a její udržitelnost do budoucna. Na pomyslném rozhraní mezi těmito fakty se pohybuje zvolená metoda obnovy. Zdroj: Ing. arch. Marek Tichý, spoluautor obnovy vily, www.tugendhat.eu
