Těch největších chyb se obvykle dopouštíme, když si myslíme, že pácháme dobro. Platí to i tehdy, když na naší zahradě chceme pomoci divoké přírodě tím, že ji „vylepšíme“ o nějakou vychytávku, produkt zakoupený z internetu.
Zahrady - ty okrasné o produkční - ale též parky, travnaté lemy, zeleň v okolí dětských hřišť, květnaté louky a ozeleněné zasakovací pruhy, jsou fajn. Protože když už nic jiného, znovu vpouští přírodu tam, odkud jsme ji předtím nehezky vyprovodili. Taková zahrada může být docela fantastický biotop, kde nejrůznější drobní živočichové znovu naleznou potravu, vodu, úkryt. Zkrátka prostor pro život.
Stačí jen trocha rozumného plánování – občas vysázet něco kvetoucího navíc, ponechat stát kmen starého stromu, zpřístupnit zdroj vody - a můžete vytvořit perfektní malé území podporující biologickou rozmanitost. Jsou to otevřená zadní vrátka pro přírodu, které je kolem nás trestuhodně málo. Říká se tomu „zahradničení přátelské k divoké přírodě“ a v poslední době je to velký trend.
)
V čem je háček? Jakmile se z něčeho stane velký trend, vždycky nějaký vykuk zavětří velký byznys. I do zahradničení, které je přátelské k divoké přírodě, tak začaly pronikat komerční výrobky a nástroje, které často slibují nesplnitelné. Ne zrovna levné krámy, které vám někdo chce prodat, abyste „jako“ pomohli přírodě. Byť tedy často vůbec nefungují, přehání svůj efekt anebo fungují přesně opačně.
)
Případ nespokojeného kolibříka
Vlastní chyby se dobře ukazují na sousedech. A tak si první takový příklad demonstrujeme Američanech skupujících ptačí budky pro kolibříky. V krátkosti, ve Státech se zahradníci, puzeni pomáhat přírodě, zhlédli v nakupování zavěšených košíků a uzavřených budek, které jen stačí zavěsit na větev, a… a nic se nestane.
Protože kolibříci, ti, co poměrně hojně žijí na území USA, na nějaké košíky a pestrobarevné budky zakoupené přes internet a vyrobené v Číně naprosto kašlou. Kolibříci si totiž staví drobná hnízda sami, vysoko v korunách listnatých stromů, a tomuhle komerčnímu výmyslu vůbec nerozumí.
)
Počet kolibříků, kteří by zahnízdili v nějaké takové zakoupené budce, se limitně blíží nule. Ale počet zahradníků, kteří si takovou budku zakoupili? Ten jde do statisíců. V přepočtu za více než pár stovek korun si pořídili něco, co je naprostou ztrátou času, energie a peněz.
Už jste trochu v obraze? Takhle to totiž – říká se tomu greenwashing, něco jako „zelené vymývání“ – celé většinou funguje. Vy chcete pomoci přírodě, necháte se okouzlit sliby nějakého komerčního produktu, zaplatíte. A zapláčete.
Krmička pro motýly
Naletět je snadné, protože reklama vás masíruje na každém kroku a vy skutečně chcete nějak přispět k té udržitelnosti, rozmanitosti, přírodě. Příkladem - teď už z našich luhů a hájů (a zahrad) - mohou být třeba umělé květiny, do nichž z tubičky uměle doplňujete „nektar“, abyste přilákali na zahradu motýle. Jenže i když vaše zahrada bude vypadat jako pouť na Matějské, v tomhle formátu ty motýle lákat nebude. Na zahradu vstřícnou motýlům musíte jinak.
)
Podobné je to s umělými hnízdy, které jsou díky internetu k dostání i u nás. Ptáci většinou preferují vlastní, a tyhle „produkty“ se budou líbit nanejvýš tak škvorům. Kapesní tůňka nejspíš nepřivolá pestrobarevné vážky – i když to tak výrobce v popisku uvádí – ale zato se bude tuze líbit komářím larvám. Že mají ptáci za letního sucha žízeň? Jistě. Ale k tomu, abyste je napojili, stačí obyčejný talířek nebo plná miska s vodou. Nepotřebujete stylizované pítko za tisíce.
Někdy taková snaha „pomáhat“ může paradoxně škodit. Příkladem jsou třeba násypníky pro ptáky, do kterých zasypáváme i na jaře a v létě (protože nás k tomu ponouká návod), a tím činíme z opeřenců v okolí nesamostatné závisláky, trochu jiné krmené slepice.
)
Louka je fajn, ale z regionálních květin
Zapeklité to může být i s výsevem květnaté louky. Ano, jako ekologičtější a mnohem méně žíznivou alternativu sestříhaných trávníků jsme květnatou louku doporučili už mnohokrát. Jenže když je ta louka složená ze semen nepůvodních druhů? V dobrém rozmaru a s chutí pomáhat přírodě tak můžete do krajiny zanášet rostlinky, se kterými by bylo lepší se nepotkat.
Stranou raději ponechejme i kampaně na předraženou znovu-výsadbu smrčin do lesů, to by bylo na dlouho. Je to zelené vymývání, ale od zahrádek se naštěstí drží dál. Zato až posedlosti dosahují praktiky greenwashingu na zahradách u opylovačů. Tedy, opylovačů – včel medonosných.
Ano, s hmyzem a opylovači je teď ouvej po celém světě, ale z nějakého neznámého důvodu se veškerá pozornost soustředí jen na včely medonosné. Které jsou ale v podstatě běžně chovaným hospodářským zvířetem, jehož zásadním nedostatkem určitě teď netrpíme.
)
Je to podobné, jako byste chtěli reagovat na problémy kvality vody a úbytků vodních biotopů v přírodě budováním rybochovných rybníků. Včela medonosná totiž není o moc víc, než takový bzučící kapr. Finančně podporovat úly a včelaře není úplně tou ideální cestou, jak zrovna pomoci přírodě jako celku.
Tedy, nic proti včelařům, ale akce typu „Pronajmi své zahradě úl“ jsou docela obskurnost, protože jim dodáváte prostor i stravu, a ještě za to někomu platíte.
)
Zapeklité hmyzí hotely
Jen u nás přitom žije dalších asi 600 druhů samotářských včel (a v Evropě pak přes 2000 druhů), pár desítek druhů čmeláků a přes tři tisíce motýlů, vosiček a pestřenek – a ti všichni se na opylování podílejí též (často opylují ty druhy rostlin, na které včely medonosné kašlou) – a nikdo se jim nepomáhá tak, jako včelám medonosným.
I když nepomáhá … o včelích hotelech a včelích domečcích jste už asi taky slyšeli, že? Roztomilé domečky, vyplněné dutinami, suchými travinami a kousky dřeva, jsou dnes k vidění na řadě školních zahrad, v parcích, u hřišť. Teorie je jasná – z toho domečku, který na internetu pořídíte od tří stovek do šesti tisíc korun – se má stát nové útočiště včel samotářek.
)
)
Zádrhel je v tom, že vlastně nikdo pořádně neví, jestli fungují. V krátkosti – tyhle domečky se sice líbí některým druhům včel, ale většinou ne úplně těm původním druhům. Bydlí v nich spíš vosy. A jestli má někdo z těchto domečků opravdu radost, tak to jsou nejrůznější parazitoidi, kteří se sem slétají, aby do obsazených dutinek a vyvíjejících se vajíček/larev nakladli své vlastní dravé potomstvo.
Včelí domečky a hotely pro samotářky tak dost možná přispívají spíš ke snižování populace včel-samotářek. Jsou pro ně – za vaši ochotu a peníze – zákeřnou pastí. Zase se musí nechat, že prospívají těm parazitoidům, což je taky fajn, ale asi to není úplně to, co bylo úplně v plánu. Podobně pak čmelákovníky mohou přispívat k šíření patogenů, hubících čmeláky.
)
)
Greenwashing – jež nás nabádá k utrácení a pomáhání přírodě na naší zahradě – tak může být pro tu přírodu docela dost škodlivý. Co s tím dělat? Určitě nelámat hůl nad zahradničením, které je přátelské k divoké přírodě. Jen to je třeba dělat rozumně.
Většina z těch drobných živočichů, kteří by se u vás rádi na zahradě zabydleli, totiž vystačí s málem. S trochou přirozeného nepořádku – starého dřeva, velkého košatého stromu, odhaleného jílovitého svahu, obyčejných lučních květin, dostupné vody – a pak budou mnohem spokojenější, než s „hračkami“ zakoupenými na internetu.
Zdroj: CWF-FCF.org, Phys.org, BirdsAndBlooms.com, Ecosystemgardening.com, ČeskéStavby.cz, Journals.Plos.org
