Vydat se do vrcholků And, to je velký cíl a dlouhá cesta. Při náročném treku proto jistě na trase doceníte turistickou útulnu, která se po rezervaci nabízí na jedné ze stezek, vedoucích vzhůru k zasněženým masivům, jen den cesty od chilského městečka San Esteban.
Zadání bylo prosté: vytvořit nízko-údržbový a kompaktní model horské chaty, která dokáže zajistit svým dočasným obyvatelům pod jednou střechou všechny základní potřeby v trochu lepším komfortu. Uvnitř by se měla nacházet kuchyně, koupelna, ložnice. Skoro to vypadá, že si architekty ze zadání zapamatovali především spojení „pod jednou střechou“. Protože objekt Mountaineer's Refuge, Útočiště horolezců a horalů, je svou střechou doslova obalené.
)
)
)
)
Nenáročné a praktické
Přitom se nedá říct, že by stavba byla vyloženě lekcí ve skromnosti. Nabízí slušnou užitnou plochu 60 metrů čtverečních, a za příznivého počasí je schopna ji ještě notně rozšířit o vnější terasu, která je ke stavbě připojena, stejně jako přístupový pás. Dřevěná plocha, usnadňující vstup dovnitř. Architekti si přitom vyhráli se skladbou rovin a úhlů, které vytvořily vnější obal, jednolitou střechu i fasádu současně.
Je to praktické řešení, které eliminuje problémy se sněhem, deštěm i mrazem. Jednotlivé výřezy okenních ploch, vykukující do světa zpod cípů přesahující střechy, přitom odhalují nevšední výhledy do dálek. Vrcholky jsou ještě daleko, ale tohle je dobrá mentální průprava na náročný výstup. Cíl je stále ještě na obzoru, silami je třeba šetřit.
)
)
Pohodlí, ale ne za cenu rozmařilosti
Interiér je – na rozdíl od většiny horských chat – příjemně světlý, vzdušný a nestísněný. Do středu objemu je instalováno koupelnové jádro, k němuž se pak ze stran připojují jednotlivé „místnosti“. Prostor je přitom s výjimkou ložnice otevřený, ale členění klem jádra vytváří iluzi oddělených částí. V jednom výběžku chaty je ložnice spolu, spolu s úložným prostorem běžné turistické vybavení. A naproti pak „sklad“ pro horolezecké vybavení. Vnitřní a vnější dřevník, kamna.
)
)
Na druhém konci se nachází posezení, kde blízká hora přitahuje pohled k panoramatickému výhledu. Nepočítá se s tím, že by se tu lidé zdrželi příliš dlouho. Je to místo na jedno přespání. A minimalisticky laděná výbava interiéru tomu odpovídá.
)
O klimatizaci se starají vzdušné proudy
Exteriér stavby je plně vedený v dřevě borovice, doplněné o kovové jistící prvky, stavební ocel a rámy oken, plnících konstrukční i objemovou funkci. Srub je mírně vyvýšen nad úroveň terénu, usazen na pilotech. Budova je pomocí odvětrávané fasády klimatizována ze všech stran; přičemž stoupavý proud vzduchu z hory zajišťuje proudění vzduchu řadou vyhrazených otvorů. Je to klimatizace, která nic nestojí.
)
Podobně nenáročně je vyřešeno i jímání vody ze srážek, do retenční nádrže za chatou. Jednou za čas je třeba jen načerpat odtud vodu do cisterny, pro její použití v koupelně a v kuchyni, na omývání nádobí. Lidské odpady pak pobírá další jímka, a i tu je jednou za čas třeba vyčerpat. Chata si nenárokuje to, aby nějak výrazněji vstupovala do okolní přírody. Je jen místem k zastavení a nabrání sil na dlouhé cestě.
)
Architekti v popisu dodávají, že to není jen rozhledna a přístřešek, ale zvláštní místo pro rozjímání a odpočinek. Prostě jako skutečné útočiště.
Materiály: Gonzalo Iturriaga Arquitectos
Foto-kredit: Federico Cairoli
