Jak nabídnout uprchlíkům z Ukrajiny střechu nad hlavou, ale i jinou pomoc

V souvislosti s probíhající ruskou vojenskou invazí na Ukrajině a masami před válkou prchajících obyvatel, kteří hledají útočiště v České republice, se vyplatí napnout svou energii k určitým oblastem aktivit. Prvním krokem je zvážit, co vlastně chcete nabídnout a co opravdu smysluplně nabídnout můžete. Druhým je koordinace vaší individuální nabídky s organizacemi, které tuto pomoc přímo poskytují. Třetím a neméně podstatným krokem je pak dostát svým slibům, a skutečně začít pomáhat.

Asi nejaktuálnější je nyní nabídka ubytování, protože možnosti řady hlavních krajských center pro uprchlíky z Ukrajiny jsou už za hranicí kapacity. Je třeba uprchlíky posunout z hal, sokoloven a tělocvičen někam dál. Do důstojnějšího zázemí, tam, kde budou moci v bezpečí pár dalších týdnů či měsíců žít. A taky proto, aby do těchto center mohli přijít další. Válka na Ukrajině ještě zdaleka neskončila, klepe na naše dveře a nemá cenu se tvářit, že nejsme doma. Jinak vyrazí dveře i s futry. Že nemáte volný dům, prázdný byt ani pokoj pro hosty, nevyužívanou obyvatelnou místnost ve své domácnosti?

Pokud máte auto, osobní vůz, dodávku nebo třeba náklaďák, můžete nabídnout možnost dopravy. Může jít o transport humanitárního materiálu z krajských do regionálních center, převážení vybavení do nově zařizovaných nouzových bytů, speditérskou dřinu. Můžete také převážet ukrajinské staříčky, ženy a děti do jejich dočasného bydlení. Čtyři kola, volant a úložný prosto, který máte k dispozici, mohou efektivně pomáhat v celém Česku nebo jen ve vašem městě. Záleží, jak se domluvíte s koordinátory. A nafta/benzín jsou dražší kvůli válce, ne kvůli Ukrajincům.

Nikdo není tak chudý, aby nemohl nabídnout uprchlíkům materiální pomoc. Což může být prakticky cokoliv. Jednou jsou to deky, matrace, čistá povlečení. Jindy hrnce a kuchyňské vybavení, mikrovlnná trouba, základní potraviny, hygienické potřeby, léky, oblečení. Vtip je v tom, že ne každý z uprchlíků potřebuje zrovna deku nebo hrnec. Nevykládejte si to jako hrubý nevděk, třeba už je mají. Koordinace je tu důležitá proto, aby se věci, které nabízíte, dostaly k těm, kteří je skutečně potřebují.

Všechno to zařizování, koordinace, domlouvání a zajišťování vyžaduje peníze. Můžete tedy pomoci finančně. Nejlíp asi na speciální účty profesionálních neziskovek s předlouhou reputací úspěšné humanitární aktivity, než podezřelým bezejmenným rychlokvaškám, které se na vlně celospolečenské solidarity vezou. Peníze také lze poslat přímo Ukrajincům, na jejich účet. A že nemáte sami peněz nazbyt? Pak pořád ještě můžete nabídnout k pomoci to nejcennější. Co to je? Svůj čas.

Tím, že se zapojíte do dobrovolnické činnosti, dáte do toho svou vlastní energii. Třeba budete zařizovat náhradní bydlení, nebo rozdávat deky v uprchlickém centru. Možná budete na nádraží pomáhat dezorientovaným běžencům nasednout do toho správného autobusu nebo vlaku. Možná je budete navigovat na místním úřadě. Tohle osobní zapojení není vůbec málo. Dát k dispozici své ruce-nohy-hlavu je zatraceně zapotřebí, abychom to všichni společně nějak ustáli.

Stranou, ale rozhodně ne okraji, pak stojí specifické nabídky. Ne každý má k dispozici hotel nebo poloprázdnou ubytovnu, velkokapacitní vývařovnu jídelny. Ne každý je schopen nabídnout pomoc právní, psychologickou, možnosti tlumočení nebo lékařskou asistenci. O tom, jak nejlépe můžete a chcete pomoci, je dobré se informovat. Dát o sobě vědět.

Začněte třeba tím, že se sami zaregistrujete na stránkách Pomáhej Ukrajině. Chtějí po vás vědět jen ty nejzákladnější informace: kdo jste, odkud, jaký je na vás kontakt, co nabízíte. A jakým jazykem jste ještě schopni se dorozumět. Anglicky, rusky, ukrajinsky? Ale stačí i ta čeština. Vzájemnost lidské solidarity je totiž dost univerzálním jazykem. Za minutu je to hotové, vyplněné. První šedesátivteřinovou dotací můžete začít pomáhat někomu, kdo přišel o celý svůj dosavadní život. To není špatná bilance. Stránky, na nichž se registrujete, slouží jako první velký rozdělovník pomoci, obří nástěnka.

Nahlíží do ní pracovníci krajské a regionální správy, humanitární neziskovky. Jsou to přesně ti koordinátoři a koordinátorky, kteří se vám ozvou. A proberou s vámi dopodrobna, co a jak. Někdy se ozvou vzápětí, jindy to pár dní trvá. Neznamená to, že by vaše nabídka zapadla nebo o ni nebyl zájem. Je třeba ji vyhodnotit a přiřadit tam, kde a kdy bude opravdu nejužitečnější.

Je to prostá věc: k vlastním domovům upínáme celou svou existenci, je to pro nás místo na světě nejvzácnější, nejbezpečnější. A proto nás to, že jsme je museli opustit, byli vyhnáni, tak hluboce raní. Až to jednou bude zase bezpečné, třeba se do nich vrátíme, vybudujeme je z trosek znovu. Ale do té doby potřebujeme někde žít. Znovu se musíme postarat o střechu nad hlavou pro své nejbližší, a to v cizí zemi nic snadného není. Pokud nám tedy někdo neotevře srdce, a nepozve nás k sobě dál. Aspoň na nějaký čas. Na týdny, měsíc nebo měsíce, rok.

Na jak dlouho? Upřímně, těžko říct. Pokud víte, jak dlouho bude ještě válka na Ukrajině trvat, pak existuje odpověď i na to, jak dlouho bude třeba nabízet ubytování. Platí, že momentální nabídka střechy nad hlavou lidem v nouzi na jeden měsíc znamená propastný rozdíl v tom, jak se nám to podaří všem dohromady zvládnout. Je to velká zkouška síly civilizace, humanity, naší úrovně, vyspělosti. Je to test, ze kterého se nebude skládat reparát.

Pokud chcete pomoci s ubytováním uprchlíkům z Ukrajiny, připravte se na následující otázky. Jaké ubytování typově nabízíte? Je to byt, dům, pokoj, penzion, dům pro seniory, ubytovna, spolubydlení? Pro kolik osob? Může to být bydlení vhodné i pro důchodce, je bezbariérově přístupné? Můžete ubytovaným nabídnout i vlastní stravu, budou mít možnost si vařit? Mohou s sebou mít domácího mazlíčka? Od kdy ubytování nabízíte, respektive kdy by asi tak bylo dostupné. A taky, budete za to něco jako nájem chtít?

O peníze jde vždycky až v první řadě. Takže pokud můžete nabídnout bydlení, ale netroufáte si to „utáhnout“ sami? Stát přislíbil solidární příspěvek pro domácnosti, kteří zdarma ubytovali či ubytují uprchlíky z Ukrajiny. Mělo by to být kolem 3000,- měsíčně na ubytovaného, ne víc než 9000,- v součtu na domácnost. Podpora se ještě bude dále ladit a vyvíjet, ale tenhle příslib, že na to nezůstanete finančně sami, je do začátku více než potěšující.

Formulář pro nabídku pomoci na stránkách Pomáhej Ukrajině.

Člověk se často v záplavě informací, možností a nabídek toho, jak pomáhat, může ztratit. Co platí ve vedlejším kraji, může být třeba drobet jinak u vás. Jak postupovat? Asi nejjednodušší je kouknout se na tento přehledný Infogram. Jen v mapce kliknete na svůj kraj, a dál už se necháte vést informacemi, které u vás platí. Je tu seznam dobrovolnických organizací, aktualizované seznamy poptávané materiální pomoci, přehled sbírek finanční pomoci a odkazy na další aktivity asistenčních center. Tady se bez zbytečného zahlcení dozvíte vše potřebné.

I život lidí prchajících z rozbombardované země má svou dynamiku. Zhruba první dva dny je to pro ně opravdu jen o té střeše nad hlavou, minimálním materiálním zázemí, možnosti jít si vyprat, vyspat se a dostat najíst. Pak ale nastává fáze, o níž se zatím moc nemluví, a která je extrémně vyčerpávající a náročná. Tedy pokud ji řeší ubytovatelé sami, bez koordinace s neziskovkami nebo samosprávami. Poté, co se uprchlíci trochu oklepou z nejhoršího, totiž začnou řešit své existenční náležitosti.

Potřebují komplexní informace z Česka i Ukrajiny. Potřebují vědět, zda mají přístup ke svému účtu, anebo zda jsou odkázáni jen na příspěvky. Potřebují lékařskou péči, psychologickou pomoc, vyřešit si dokumenty, oběhat úřady. Ano, zajít si nakoupit, pořídit nové oblečení, připojit se k internetu. Chtějí se totiž aktivně podílet na řešení své životní situace. I u toho žádají a potřebují asistenci. Ten nával přání a požadavků trvá zhruba týden.

Pak už se řeší spíše střednědobé plány - jak si sehnat práci, kam dát děti do školy a školky, hledání dlouhodobého nájmu. To již jsou plně samostatní, vytváří si vlastní podpůrné vztahy, kontakty. Hostitelské rodiny, které nabízí ubytování, by se ale měly připravit na skok mezi fázemi – obdobím, kdy uprchlíci potřebují „jen tu střechu nad hlavou“ a náročnou fází, kdy se chtějí dobrat nějakého řešení vlastního života.

Do noční tmy ohněm plápolající sousedova stodola vám čistě prakticky může být ukradená. Hoří jeho majetek, na jeho pozemku a tudíž je to jeho problém, ne? Ne. Ať už ho máte rádi nebo jste na něj po léta nevraživě zahlíželi přes plot, hoří ve vaší vesnici. A je potřeba hasit. Protože pokud budete jen pasivním divákem, plameny možná brzy přeskočí i k vám. Celá vesnice může pohořet na tom, že se požár bude parcelovat. Můžete to brát tak, že hašením požáru u souseda chráníte svůj majetek, i všechny ostatní.

Když oheň hoduje na dřevěné stodole ve vesnici, je třeba hasit. Ne řešit, kde se zase toulá starosta, kdo ho loni volil, a proč to teď vašim hasičům trvá o půl hodiny déle, než dobrovolníkům z Horní Dolní. Na to ještě bude čas, až uhasíte. Nestojíte jen tak okolo, hloupě nekoukáte. Pomáháte tak, jak nejlépe dovedete. Důchodce se nemusí vrhat do plamenů, aby ze stodoly vytlačili soustruh. Ale můžete nosit vodu, půjčit žebřík. Klidně ten zánovní, na kterých si hasící nedolámou nohy.

Půjčujete, protože tím pomáháte, a pomáhat je lidská slušnost. A nutnost. Myslete na to, že když to bez vašeho žebříku neuhasí, dost dobře se oheň může dostat k vám. Pak vám z celého domu může taky zůstat jen ten žebřík, který jste nechtěli prve půjčit. K hašení můžete nabídnout taky vlastní studnu, stání pro hasiče. V garáži můžete třeba ustájit sousedovu drůbež nebo kozu. Je hodně způsobů, jak můžete pomoci. Ale teď, když hoří, bude to spíš o vodě.

Pomoc, proti-požární zásah, musí být koordinovaná. Desítky vesničanů jednotlivě běhajících s kbelíky na trase od návesního rybníku k hořící stodole většinu vody vybryndají, a brzy se tím unaví. Udělat štafetu, řetěz, je mnohem efektivnější. Řetěz pomoci možná navenek popře vaši individualitu, ale nebojte, vaše zásluhy se neztratí. To, že jste byli součástí řetězu, nebude zapomenuto. Soused si vzpomene na to, že jste nestáli stranou, když u něj hořelo.

Až dodoutná, bude zase zapotřebí jiná pomoc. Třeba úklidová nebo tesařská. Budou se skládat účty, řešit a počítat, vyšetřovat. Ale teď se ještě hasí. Teď je třeba zatočit s požárem, izolovat ho, umenšit rizika škod, zachraňovat lidské životy, hasit. Samo se to neudělá, soused to sám nezvládne. Nikdo to nezvládne sám. Když hoří vesnická stodola, pomáhají nějak i ti, kterých se to jakoby netýká.

Zdroje: Infogram Krajských center pomoci, Pomáhej Ukrajině