V každém případě je možné s tvrdou či vyloženě agresivní vodou žít, je to však problém, jelikož až 99% vody v domácnostech využíváme jinak než k pití a vaření a právě pití tvrdé vody nevadí vůbec, naopak. Jinak ale přichází k újmě téměř vše, co přijde s tvrdou vodou do styku. Agresivní voda navíc způsobuje korozi, čili rezavění potrubí a kovových součástí zařízení na ně napojených.
Tvrdá voda je důsledkem vsakování vody dešťové. Ta prosakuje terénem a především vápník a hořčík, které tvrdost vody způsobují, se do vody vyluhovávají z řady hornin (vápence, dolomity, …). Dokonce i v případě veřejného zásobování vodou převažuje voda středně tvrdá a tvrdá. V případě vlastních studní záleží na konkrétním prameni.
Problém nastává ve chvíli, kdy je voda takzvaně „velmi tvrdá“ (má tvrdost 4,6 mmol/l). Ovšem i tato voda může být velice chutná, nezávadná a bohatá na pro člověka zdravé minerály. Neminou nás však problémy s vodním kamenem. V domácích podmínkách lze použít jednoduchý test v podobě papírových proužků, v laboratoři nám zjistí tvrdost vody naprosto přesně.
Typickým znakem tvrdé vody je hnědnutí
Co je vodní kámen
Vodní kámen (kotelní kámen, inkrustace, úsady, kamenec apod.) je hlavním problémem tvrdé vody. Vodní kámen je pevný povlak usazující se na stěnách nádob, ve kterých je přechovávána, vedena nebo především zahřívána a poté ochlazována tvrdá voda, jejíž teplota nedosahuje 100 °C. Základní složkou vodního kamene je obvykle uhličitan vápenatý. Tvorba vodního kamene je způsobena změnou rovnováhy mezi ionty kyseliny uhličité a hydroxidu vápenatého při změně teploty a jejich vyloučením z vody.
Vodní kámen se postupně usazuje na stěnách potrubí, ale i v domácích spotřebičích (pračka, myčka, …). Potrubí pak postupně až zcela uzavře, pračka či myčka se porouchají. Zužující se otvor potrubí snižuje průtok vody, načež též přestanou fungovat ta zařízení, která jsou závislá na tlaku vody a průtoku (třeba průtokové ohřívače). Výměna potrubí je pak velice drahá a navíc bývá spojena i s náročnými stavebními úpravami.
A co víc, vodní kámen se mnohem rychleji usazuje v zařízeních, ve kterých dochází k ohřevu vody, čili na topných tělesech praček, myček a bojlerů apod.. Následně se zvyšuje spotřeba elektřiny, jelikož vodní kámen je dobrý izolant, ohřev vody je delší a nás čeká brzká oprava zařízení (nejčastěji výměna topného tělesa za nové), nebo drahá koupě nové techniky. Vodní kámen také ucpává trysky sprch a myček, vodovodní baterie, ale usazuje se i na umyvadlech, vanách, uvnitř WC, bidetů, na sprchových vaničkách. A jelikož se ve tvrdé vodě sráží mýdlo, zvyšuje se nám i jeho spotřeba stejně jako spotřeba pracích prášků a změkčovadel.
Vodní kámen na umyvadle
Jak se zbavit vodního kamene?
Účinkům tvrdé vody lze v každém případě zabránit. Jednou z metod je odstranění vápníku a hořčíku z vody, ovšem tato metoda se provádí především v průmyslu, pro naše bydlení by byla až příliš drahá (cca až 30.000 korun ročně). Lze však sáhnout po levnějším způsobu odstranění vodního kamene. Jednou z těchto metod je magnetická úprava vody, ze které se sice žádné minerály neodstraňují, ale vodní kámen se v zmagnetizované vodě většinou netvoří. Ovšem může dojít i k takovému složení minerálů ve vodě, které účinky magnetu zásadně zeslabuje, přičemž voda vydrží za běžného složení zmagnetizovaná nejvýše 14 hodin. Čili v potrubí, kde se voda dlouhou dobu nepohne, nemá zmagnetizování vody takový efekt. Zmagnetizování má smysl všude, kde voda příliš dlouho nestojí. Velmi pracná je metoda mechanická, čili odírání vodního kamene, navíc to ne vždy lze. A hlavně jde již o odstranění následku.
Nabízí se též elektromagnetická metoda s navinutými cívkami na trubkách, ta však tvoří z potenciálních usazenin tvrdé vápenaté a hořečnaté krystalky, které je třeba odfiltrovávat, přičemž nelze použít omyvatelné vložky, ale přístroj určený k filtraci nečistot o poréznosti nejvýše 30 mikronů. Omyvatelné vložky jsou hrubé a pro tento případ neúčinné.
Vodní kámen - krystal uhličitanu vápenatého
Další metodou je takzvané maskování tvrdosti vody, čili zamezení negativním účinkům tvrdé vody. Voda se prostě chová jako měkká, přestože obsahuje veškeré minerály způsobující vysokou tvrdost vody. Vodní kámen se prostě netvoří a ten starý postupně mizí, přičemž se na všem kovovém vytvoří ochranná vrstvička chránící kov před rezavěním. Voda též nehnědne.
Maskování vody má celou řadu obchodních názvů, ve skutečnosti ale jde o dávkování velice malého a člověku neškodného množství fosforečnanů do vody (3 až 5 mg / l). Lidská denní potřeba fosforečnanů je cca 1000 mg, čili není se čeho obávat (například v jednom litru mléka najdeme cca 900 mg fosforečnanů).
Největší problémy způsobuje tvrdá voda v pračkách, myčkách, bojlerech, průtokových ohřívačích a systémech ústředního topení
Stačí instalovat jednoduchý a laciný přístroj, který fosforečnany do vody přidává, dobré je však také před něj předřadit mechanický filtr na nečistoty a rez. Prodávají se též menší zařízení chránící například bojlery, pračky a myčky, ale i topné systémy, když je napouštíme vodou. Tato zařízení se snadno montují (například mezi ventil pračky a hadici). Zakoupíme je v řádech stovek až několika tisíců korun a jejich roční provoz nás nevyjde ani na stovku. Je pouze třeba po čase (třeba jednou za rok) dosypat náplň, ale její stav poznáme pouhým okem, jelikož zásobník je průhledný.
Mezi chemické metody též patří rozpouštění vodního kamene pomocí kyselin (např. kyseliny citrónové a nebo kyseliny chlorovodíkové). Ovšem v tomto případě nejde o úpravu vody, ale o odstraňování následků tvrdé vody. Nejčastěji se používá v kombinaci s mechanickým čištěním. Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com, wikipedia.org
Tvrdá voda může mít vynikající chuť a je pro lidské tělo zdravá
