Pokud bychom hledali skutečnou královnu mezi kouzelnými květinami, můžeme mysteriózní mandragoru a šalvěj babské ucho klidně ponechat stranou. Na prvním místě totiž zcela neochvějně stojí nenápadný keříček s drobnými namodrale-fialovými kvítky, jejichž vůně nenechá nikoho na pochybách. Levandule. Skromná kráska, která na sebe upozorňuje vlastně jen omamnou vůní, toho dokáže spoustu. A všechna ta svá kouzla a zázraky ochotně předvede i šikovným zahradníkům.
Levandule lékařská (Lavandula angustifolia), nebo některá z devětatřiceti jejích příbuzných sester, se řadí do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), která je aromatickými léčivkami pověstná. Na nejvíce druhů tohoto rodu narazíme v západním okolí Středozemního moře, ale díky svým mimořádným léčivým schopnostem se rychle rozšířila napříč Evropou, Afrikou a až do zámoří. Není pak divu, že si její „objev“ pro lékařství a kosmetické účely připisují Francouzi v Provence, Řekové v Soluni nebo rodilí Berbeři z Alžíru. Levandule jsou prostě oblíbené všude. Jak ale zajistit, aby se tato zcestovalá polokeřovitá bylina zabydlela i u nás na zahradě?
Slunce je klíčem k úspěchu
Terakotový květník nebo obyčejný plastový truhlík? Levandule si nevybírá. Klidně ji můžete umístit na suchou skalku, nebo do prohřátého záhonku mezi mateřídoušku, mátu či rozmarýnu. V závislosti na podmínkách a prostoru, který jí dopřejete, pak dorůstá od dvaceti do šedesáti centimetrů. Preferuje půdu sypkého až písčitého charakteru, s hlubokou prostupností, a nižší hladinou zavlhčení. Nevyhledává vlhkost, vystačí si s ranní rosou, a na pravidelnou zálivku rozhodně spěchat nemusíte. Jak se tedy trefit do přání levandule? Jednoduše si představte větrem vyváté a přitom prosluněné pahorky při mořském pobřeží, a máte hned jasno. A platí, že čím více slunce jí dopřejete, tím výraznější pak bude její aroma, až se vám mezi červencem a srpnem odvděčí záplavou drobných květů.
Levandule
Řezat a řezat
Pěstování levandulí skutečně není náročné. Pokud je ale pěstujete „na květ“, nezapomeňte je alespoň každý druhý rok sestříhat. Nikterak drasticky, stačí jen zastřihnout asi třetinu výšky. Větvičky levandulí se sestříhávají po odkvětu. Pochopitelně s nůžkami pracujte jen na mladých výhonech, a ne na starém dřevnatém stonku. Množit můžete levandule řízkováním, úspěšnost vlastních semen je totiž v našich geografických podmínkách minimální (pokud máte zakoupená semena, začněte s jejich výsevem už v březnu, při domácích teplotách). Pro odběr řízků vyberte vhodně rozkošatělé jedince. Ty zhruba v polovině jara prostříhejte, a z celých rovných větviček odeberte přibližně 10 cm dlouhé řízky, které nasadíte do pařeniště. Poté, co se vzpamatují, je vysaďte po několika kusech zhruba do pěticentimetrové hloubky. Levandule se dobře vyrovnává s horkem, ale pokud přijdou zimní mrazy, je lepší dopřát jí trochu zázemí. V případě venkovních a skalkových exemplářů doporučujeme překrytí, například slámou. Přečtěte si další podrobné rady pro pěstování levandule.
Levandule na zahradě mezi okrasnými květinami
Počkejte si na květ
A teď to nejzajímavější: zatímco řada květin nás obohacuje jen svou prostou krásou, nebo podmanivou vůní, levandule se řadí mezi ty rostliny, jejichž užitek nám doslova prochází žaludkem. Než se ale hladově vrhnete na květináč, podívejte se, co všechno levandule dovedou. Prakticky totiž využijete listy, nať i květy. Jen je škoda, že z našich pěstěnců nedostaneme surový olej nebo vonné silice, v našich podmínkách to bohužel není možné. Obdobím pro sběr je pochopitelně doba květu, za suchého slunečného počasí, kdy ale ještě nejsou všechna poupata plně rozvinutá. Listy je možné sklízet po celou sezonu. Rostliny sušíme ve svazečcích „hlavou dolů“, ve větrané a tmavší místnosti, při teplotách do pětatřiceti stupňů. Nechceme přeci, aby nám ztmavly. Navázané svazečky usušených levandulí pak můžeme rozvěsit všude tam, kde nám jejich uklidňující aroma bude připomínat závan léta.
Ne nadarmo bývá levandule spojována s ženskou krásou, kdo by ale řekl, že i s vařečkou?
Receptář téměř bez konce:
Bolí vás hlava, trápí vás migréna? Nebo vám jen všechno leze na nervy? Zkuste uklidňující čaj z levandulových květů. Pokud máte skončit v blázinci, pojedete tam aspoň s úsměvem na tváři. Deset sušených květů zalijte vroucí vodou (300 ml) a nechte deset minut louhovat. Po scezení doslaďte medem, a už vám ke štěstí nic chybět nebude. Jen varování – kojící maminky a těhotné se budou muset uklidnit nějak jinak, levandule novorozencům nesvědčí.
Čerstvé nesušené květy můžete přidávat do marmelád (jen pokud tedy děláte marmelády postaru, a nepoužíváte želírovací cukr). Nebojte, aroma levandulí nepřerazí chuť malin či borůvek, ale vynikajícím způsobem podtrhne celý chuťový prožitek. Čerstvé květy můžete také kandovat, a dochucovat s nimi dezerty.
Romantická koupel ve dvou, nebo jen potřeba uklidnit své rozhárané nervy horkou vanou? Přidejte do vody pár vonných levandulových květů, nebo levandulového oleje, zapalte svíčky, a vytvořte si svůj vlastní ostrov klidu omývaný mořskými vlnkami.
Levandulový olej, nebo lihový výtažek znamenitě poslouží při léčbě a dezinfekci drobných oděrek a poranění. Zábaly s olejem či výtažkem můžete také přikládat na vředy a záněty, k zevnímu pročištění.
Účinná složka aroma levandulí, vonné pryskyřičnaté silice, umí nejen provonět byt, ale také podporovat dýchání. Pokud máte někde ve svém okolí astmatika, s aromalampou vybavenou levandulovou silicí mu určitě uděláte radost.
Na lihové bázi můžete také vyrobit i levandulové kloktadlo. Jen pozor, ať se vyvarujete přehnaného vnitřního užívání. Mezi blahodárné účinky můžeme zařadit zhojení aftů, utišení bolesti zubů a odstranění nepříjemného zápachu v ústech.
Všichni mají rádi levanduli, jen moli její intenzivní zápach nesnášejí. Této přírodní nevraživosti můžete jednoduše využít. Sušená levandule, ať už ve svazečcích nebo ve formě rozsypaných květů na skříních, spolehlivě odpuzuje tento vlezlý hmyz. Praktické je také vytvoření „voňavých pytlíčků“ s levandulí, které budete ukládat do šatníku. Moly hned přejde chuť.
Chcete si vychutnat pořádnou divočinu? Pokud se omezíte jen na gastronomii, díky levanduli vám bude dopřáno. Lístky levandule, která je jinak jednou ze základních součástí provensálského koření, výtečně provoní pečené maso (podobně jako větvičky či bobule jalovce nebo rozmarýnu). Mladými lístky je také možno dochutit dušené maso, nebo rybinu.
Tonikum s příměsí levandule čistí pleť, vysušuje ji a současně dezinfikuje a zahlazuje drobné vřídky. Pleťovou vodu vyrobíme z květů vylouhovaných v destilované vodě, s přídavkem jablečného octa, který necháme 2-3 týdny louhovat. Doplníme o kapku glycerinu, a po přefiltrování můžeme aplikovat. Jablečný ocet vyrovnává pH pleti a stahuje póry, levandule utišuje.
Na záhonek levandulí nedají dopustit ani včelaři. Několik rostlin totiž dokáže udělat s medem pravé divy, a pilné medonosky rády výrazné vonné květy cíleně vyhledávají. Takový záhonek naopak odpuzuje některé neoblíbené hmyzí škůdce, například mšice.
Hledáte postřik proti všetečnému hmyzu na přírodní bázi? Stačí do 400 ml vody nakapat dávku deseti kapek levandulového oleje (případně dodat ostříhané větvičky) a tři lžíce olivového oleje. Po třech týdnech louhování můžete tuto emulzi stočit do rozprašovače, a používat přímo na pokožku. Komáři se vám zdaleka vyhnou.
Pro kuchyňské účely můžete mít levanduli za oknem v mobilní nádobě
