Jak pěstovat žampiony

Žampiony lze pěstovat například v bedýnkách či pytlích i doma, nejlépe v tmavém sklepě, stodole, dřevníku, vlhké chodbě, průjezdu a podobně. A co je na pěstování žampionů nejsložitější? Příprava kompostu! Z toho důvodu je lepší koupit si hotovou kompostovou směs, dokonce se prodává i veškeré potřebné vybavení k pěstování žampionů včetně žampionového podhoubí. Další možností je pěstování žampionů v trávníku a i pro tento účel se prodává vhodné podhoubí.

Kompost vhodný pro žampiony lze koupit ve volné formě a nebo v podobě briket. Vlastní kompost si připravíte stejně jako to děláte v zahradě zcela běžně, načež je však ideální obohatit jej o dostatek dobře uleželého koňského hnoje. Žampiónům se vůbec nejlépe daří v koňském hnoji a lze je dokonce pěstovat pouze v něm. Získaný hnůj poté dále upravujeme do takzvané zapářky, hnůj vrstvovitě natřásáme na obdélníkový tvar alespoň 80 cm do výšky. Je-li příliš suchý, nalijeme do něj trochu horké vody. Výsledný hnůj vypadá, jako by byl zplesnivělý. Takto vytvořená zapářka se dále překládá dvakrát týdně. Pokud je její teplota již jen 30 stupňů Celsia, klademe ji do beden tak, že je téměř naplníme. Hnůj dobře přitlačíme prkénkem, ale nikoli ušlapeme. Když je v bedně teplota hnoje okolo 25 stupňů Celsia, navlhčíme žampiónové zárodky (lisované cihly rozlámeme na kousky cca velikosti ořechu) a vkládáme do hnoje cca 5 cm hluboko. Poté hnůj opět upěchujeme prkénkem, bednu zakryjeme prkny a umístíme na vhodné stanoviště. Teplota zde nesmí nikdy klesnout pod 12 stupňů Celsia, ideální teplota je 23 stupňů Celsia.

Pokud si chcete žampiony pěstovat v zahradě, vyberte si k vysazení podhoubí horký, vlhký den nejlépe v pozdním jaru a nebo na začátku podzimu. Ostrým předmětem je nejprve třeba vybírat malé čtverce trávníku o tloušťce cca 5 cm (půdorys cca 30 x 30 cm). Do každého otvoru v trávníku je třeba vložit podhoubí zhruba velikosti ořechu, načež vložíme vyříznutý kousek drnu zpět. Poté místa výsadby důkladně zalijeme a pokud neprší, se zaléváním pokračujeme. Podhoubí potřebuje mnoho vody, aby se rozrostlo. První žampiony nám vyrostou za 10 až 12 týdnů.

Při pěstování uvnitř můžeme podhoubí vysadit kdykoli, tedy v jakoukoli roční dobu. Do nádoby se substrátem je vysadíme do hloubky cca 50 mm (opět volíme vždy podhoubí velikosti ořechu), načež mezi jednotlivými kusy necháme prostor cca 30 cm široký. Kompost poté mírně zalijeme. Po deseti dnech povrch zakryjeme vrstvou sterilizované hlíny, která pomůže udržet rovnoměrnou teplotu a zabrání unikání vlhkosti.
Sklizené žampiony konzumujeme co nejdříve po sběru, chutnají tak nejlépe. Ideálně ihned. Před přípravou je třeba odříznout od kloboučku nohu a žampiony otřít vlhkým hadříkem či houbičkou.

Ppod pojmem žampiony si představujeme nejčastěji pečárku polní (Agaricus campestris), i když jedlých druhů žampionů je vícero. Známé jsou variety campestris, equestris, isabellinus a villaticus. Na pečárce polní je zajímavé, že často roste v kruhu, v útvaru známém pod označením čarodějný kruh. Jde o stopkovýtrusnou houbu z čeledi pečárkovité (Agaricaceae), která má řadu synonym (Agaricus campester, Pratella campestris, P. campester, P. flocculosa či právě žampion polní - Agaricus campestris).

Pečárku polní odlišujeme od ostatních druhů podle plodnic. Plodnice se skládá ze třeně a klobouku, který má zespodu lupeny. Pečárky mají navíc blanitý prstenec, který v mládí kryje vyvíjející se lupeny. Plodnice je v mládí bílá s kulovým kloboukem, který je zespoda zakryt bílým závojem. S růstem houby se závoj trhá a zůstává již pak v podobě pomačkaného prstence bílé či jemně nažloutlé barvy, který snadno odpadá. Klobouk se postupně zvětšuje k obvodu, roste jeho průměr a klesá výška. V průměru mívá 4 až 12 cm. Klobouk je zpočátku hedvábně vláknitý, později šupinkatě rozpraskaný s promáčklinami nažloutlými a nahnědlými. Lupeny jsou nejprve narůžovělé, postupně se stářím mění barvu do masové červené, na konci života pak do tmavě červené až černohnědé. Třeň bývá 5–10 cm dlouhý, tlustě válcovitý a 2–4 cm široký. Buď je čistě bílý, nebo narůžovělý, ve stáří u báze rezavý či nahnědlý a u klobouku mírně zúžený. Dužnina pečárky polní je po zranění bílá, nebo mění svou barvu dorůžova. Má velice příjemnou vůni a chuť.

Ve volné přírodě se pečárka polní vyskytuje na hnojených travnatých ekosystémech mírného pásu, čili na loukách a v příkopech, případně na polích, strništích a kompostech. Vyskytuje se však samovolně i v dobře hnojených zahradách, stejně jako třeba pýchavka. Ovšem odborníci uvádějí, že v soužití s trávami roste odlišný druh a nejde tedy o pečárku polní, uvádí se též název pečárka zahradní. Pečárka polní roste jednotlivě i v útvarech označovaných jako čarodějné kruhy, není ale jediným druhem houby, který to dokáže. Plodnice můžeme sbírat od května do listopadu, vždy po velkých deštích. Zajímavostí též je, že pečárka polní (A. campestris) je sbírána pouze k vlastní spotřebě a v ČR není její výkup a následný prodej povolen. V průmyslové výrobě je nahrazen hlavně bílou formou pečárky dvouvýtrusé (A. bisporus), která je někdy též označována jako pečárka zahradní (A. Hortensis).

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, zahradkari.info, jaktak.cz, wikipedia.org