Vítanou změnu, přesun od úmorného vedra zpět k lidsky snesitelné teplotě, nám nově přináší rosítka a mlžítka. Donedávna to byl jen výmysl hračičkářů, co pořádně neví, co s penězi. Dnes už je to navýsost rozumná investice, která za pár korun učiní váš život v parném létě o poznání snesitelnějším.
Až donedávna se zdálo, že kratochvíle nabízené horkým létem budou vlastně dost monotónní. Sledování roztékajícího se asfaltu a podrážek bot na silnici, pozorování pozvolného vysychání oranžových plzáků, sázky na to, kam až dnes vyleze rtuť v teploměru, smažení vajíček na kapotě auta zaparkovaného mimo stín. Jenže to jde i jinak. Na trh totiž před časem vstoupily nejrůznější osvěžovací sety, slibující vnést chladivou vodní mlhu do horkých dní. A tahle vychytávka, donedávna dobrá jen pro majitele tropických skleníků, se zdá být trhákem tohoto (a nejspíš i příštích) let. Komerci nechválíme často a rádi, ale protentokrát to snad ani jinak nejde.
)
Horko bude pořád, ale vy ho nepocítíte
Je v tom jen trocha fyziky, a větší porce chytrého nápadu. Celý trik s rosítky (mlžítky, rozprašovači) stojí na tom, že uvolňováním vody, od větších či menších kapiček až po aerosol, zvyšují okamžitým odparem relativní vlhkost vzduchu ve svém okolí. A tím pocitově snižují teplotu. Ano, na teploměru pořád budeme v červených číslech nad třicítkou, ale pocitově se dostaneme až o 10°C níž. Což může být zatraceně velký rozdíl, když si chceme v klidu posedět někde na zahrádce, na terase u domu nebo pod pergolou. V kombinaci se zástinem se nám tím vytváří nový prostor pro život v podmínkách, které úpalné slunce jinak dost ukrutně a nesmlouvavě limituje.
)
Rosítka jsou ve své podstatě návratem k letní pohodě, k dětským hrám venku, které se protentokrát obejdou bez úžehu/úpalu. Zpět ke grilování s přáteli, namísto grilování přátel. Dávají prostor zahrádkám restaurací, kde konečně budete moci víc vypít, než vypotit. A protože vlhčený vzduch prospívá snazšímu dýchání, je to současně unikátní možnost, jak otevřít venkovní prostor u domu lidem v pokročilejším důchodovém věku. Zrovna tak vytváří snesitelnější atmosféru i pro domácí mazlíčky, kteří s kožichem husté srsti nemají moc jiných možností, jak horku utéci.
)
Na co si dát pozor?
K tomu se hodí doplnit, že vlhčený vzduch prospívá rostlinám (tropické květiny jej doslova milují, protože jim připomíná jejich prapůvodní domovinu); obecně snižuje prašnost vzduchu (což nás opět vede ke snazšímu dýchání) a zrovna tak nezanedbatelně snižuje letovou aktivitu nepříjemného bodavého hmyzu. Vzdušná vodní bariéra totiž křídlům komárů a vos nesvědčí, takže své posezení na čerstvém povětří můžete s mlžítkem realizovat bez repelentů. Těch výhod je prostě dost na to, aby se nabízený potenciál nevyužil a nechal ležet ladem. Takže jak na to?
Výrobci z nejrůznějších koutů světa se teď zrovna předhání, aby vám nabídli ty nejlepší rosítka a mlžítka. Což tu nejpracnější část s vyhledáváním zboží dost zjednodušuje. Standardem každého balení v ceně pár stovek korun jsou mikro-trysky, spojovací hadičky, připojovací a ukončovací části. V zásadě si musíte pohlídat jen pár drobností. Hlavní je asi uváděná délka spojovací hadice, které se pohybuje od 3,5 (což je dost málo) až po 15 a více (to je možná trochu moc) metrů. A počet trysek (3,5,8 a víc kusů). Někteří výrobci přitom udávají popisnou ale nepříliš hodnověrnou informaci o metrech čtverečních, které je jejich schopna sestava pokrýt. Je to ale pustá teorie, mlžení. Protože o konečné podobě sestavy rozhodujete vy, a můžete překrýt jen 6 a ne třeba 60 metrů čtverečních.
Zajímat by vás mělo provedení jednotlivých komponent - ano, u levnějších produktů jsme povětšinou v plastu, což dobré věci neškodí – ale u namáhaných součástí (vsazené filtry, úchytky, klipsy) by se možná vyplatilo vybrat i něco solidnějšího, kovového (mosaz, nerez). A chce to mít v hlavě nějaký plán, hrubou představu, odkud a kam tuhle vodní mlžnou soustavu povedeme.
)
Skládačka, ve které neprohrajete
Klasikou je připojení na vnější kohout zahradní hadice. Někde ale tahle vítaná možnost schází, a další dodatečné napojování na přibližovací hadice spojkami nás může svést na scestí. V podobě problémů s tlakem vody (který je jako na potvoru spíš větší, než menší), případně s čerpadlem. Pak už je to složitější a ne tak elegantní. Jako všude jinde platí, že čím víc dílků puzzle máme, tím větší je šance, že se nějaký pokazí nebo bude chybět. Takže u hodně překombinovaných a komplexních skládaček je třeba vybírat opatrně, a dobře si soupisku balení prolistovat. V krabici mohou být kromě spojovacích hadiček i hadice přípojné a rozvodné, trysky, vypouštěcí ventily, adaptéry a čepové adaptéry, těsnění, sítka a filtry, spojky, koncovky a kolínka, a nejrůznější svorky a šrouby.
)
Na vás je tenhle guláš součástek pospojovat dohromady. Základem je naporcování spojovacích hadiček, do kterých vsadíte těsnění a trysky, které pak rozvěsíte/uchytíte na patřičná místa. Výrobce někdy uvádí minimální funkční rozestup trysek. Někdy taková instalace může mít podobu trvalejší, jindy je to jen dočasná sezónní záležitost. Podle toho buď cvakáte klipsy, nebo ťukáte a vrtáte úchyty do podloubí či pergoly. Sestavování začínáte „od začátku“, tedy od napojení koncovky k hadici/kohoutku, za níž ještě vsadíte filtr. Končí se záslepkou, ukončením. Vsazování trysek po délce hadičky je ruční prací, k níž není třeba dalšího nářadí. Naštěstí je to snadné. A pak?
)
Nepracujte pod tlakem
Nezbývá, než sestavené dílo spustit. Kohout přívodu ale raději neroztáčejte naplno, na to mlžítka a rosítka nejsou stavěná. To je mimochodem další maličkost, kterou se vyplatí skouknout ještě před výběrem konkrétního produktu. Zahraniční výrobci totiž udávají tlak v anglosaských jednotkách psi (definované jako tlak odpovídající gravitační síle působící prostřednictvím tělesa o hmotnosti jedné libry na plochu jednoho čtverečného palce). Z čehož by našinec asi moudrý bez tabulek a převodníků nebyl. Obvykle se pohybujeme v rozmezí optimálních tlaků kolem 40-140 psi, což je ekvivalentem 2,75 až 10 barů. Takže s vodou jen zvolna, prosím, pokud to nemá skončit vodotryskem, naštváním a reklamací.
)
Spotřeba vám žilou nepustí
Hodí se ještě zmínit pár provozních detailů. Třeba spotřeba vody, která někomu může přijít za horkého léta hanebná. Ve skutečnosti se ale pohybujeme okolo 8-10 litrů (u menších a ne tak výkonných mlžítek) až k 13-15 litrům (u skutečně propracovaných, plošně i počtem trysek vydatných modelů). Za hodinu provozu. Jedna větší konev vody za 60 minut komfortu a pohodlí tedy skutečně není nic až tak nemravného a odsouzeníhodného, aby bylo třeba se tím znervózňovat. Klima tu je občas africké, ale na Sahaře zatím ještě nežijeme. Navíc pokud vám takový vodní rozptyl kape na rozpálenou dlažbu, voda z ní se znovu vypařuje. Takže jednou vodou chladíte nadvakrát.
)
Provozně podstatná je tu i velikost kapének unikajících z trysek. Ty skutečně mikro, které jsou v podstatě rozprašovaným aerosolem, nezamokřují okolní terén. Což je jistě výhodou, protože nevytváří kaluže. Ale ani tak byste neměli nechat zamlžovat místa, která by mohla vyšší míru vlhkosti nést nelibě (nelakované a nabarvené povrchy, které by mohly při vysychání popraskat), věci náchylné k růstu plísní. A cokoliv elektrického, což je ale snad samozřejmostí. Výrobci pak varují, že nepatří k nejšťastnějším nápadům nechat rosit plochy, které se stanou kluzké a klouzavé. Tedy, pokud si nechcete zabruslit i v létě.
Rosítka, mlžítka a rozprašovače prakticky nevyžadují po sestavení další údržbu, jejich provoz je tichý a hlavně příjemný. Z nesnesitelného horka dělá pohostinnou atmosféru vlahé oázy. A to se počítá.
