Jak se v zahradě zbavit nepříjemného hryzce, který dovede napáchat velké škody

Celým jménem se mu říká hryzec vodní (Arvicola terrestris). Řadí se mezi větší hraboše a bez ocasu měří okolo 20 centimetrů. Od potkana ho rozeznáte na první pohled právě podle ocasu. Zatímco potkanův ocas je velmi dlouhý, ten hryzcův nepřesahuje délku 10 centimetrů. Navíc hryzec má malé oči a uši a zaoblený čenich. Zbarven je do tmavohnědé či rezavohnědé barvy. Nejraději obývá břehy stojatých i tekoucích vod.

Hnízdní komory se zásobárnami si buduje dokonce i hlouběji než půl metru pod zemí. Systém jeho chodeb může dosahovat i mnoha desítek metrů. Rád využívá „tunelů“, které předtím vyhloubil krtek. Vchod vedoucí do nory mívá šířku okolo 8 cm a nejčastěji se otevírá v travnatých porostech a záhonech. Množí se velmi rychle: 3 až 4 krát za rok vrhá po šesti mláďatech.

Zdroj úvodní fotografie: wikipedia.org, autor: Peter Trimming from Croydon, England – Vole on Boot Hill, CC BY 2.0

Pověstný je svojí dokonalou schopností ničit mladé stromky (přibližně do věku 5 let) a to tak, že jim zcela uhlodá kořeny. Kompletně likviduje celou podzemní část pěstované rostliny. Rád si též pochutná na všech druzích zeleniny, kterou pracně pěstujete.

Možností máte několik. Boj s hryzcem je běh na dlouhou trať a úspěch vám nikdo nezaručí. Vyzkoušet můžete i kombinaci různých metod.

Elektronické plašiče a odpuzovače fungují na principu vysílání ultrazvukového signálu. Ten je pro mnoho škůdců včetně hryzce nepříjemný a odhání je pryč. Vždy se ujistěte, že signál dosahuje dostatečně daleko. Stát by se mohlo, že hlodavec pouze přesídlí do jiné části zahrady.

Správně umístěné (zakopané) překážky zabrání hryzcům dostat se k vaší úrodě. Svůj účel splní ochranné králičí pletivo, které umístíte pod skleník či pařeniště. Někteří zahrádkáři ho zakopávají i přímo pod záhony (např. s bramborami). Vždy je důležité, aby překážka tvořilo „dno“ a hryzci nemohli výpěstky okusovat zespoda.

V nadzemní části vybudujte různé obrubníky a ohrádky. Hlodavce pravděpodobně všechny ty nakladené zábrany odradí natolik, že si raději půjdou hledat potravu jinam.

Jednu z forem bariér tvoří drátěné krabice. Používají se u nově vysázených stromků a keřů (např. kanadských borůvek, rybízů, angreštů aj. Kořenový bal se „zašije do drátěných krabic“ následujícím způsobem:

Začněte tím, že do vyhloubeného prostoru položíte pletivo na budoucí „krabici“. Následně zasaďte bytelnou oporu (např. železnou trubku). Poté vsaďte rostlinu a obmotejte ji pletivem proti okusu. Pokud se vám podaří vytvořit silné spojení trubky a ochranného pletiva, získáte efekt, který odpuzuje také krtky: při silnějším větru začnou oka pletiva vydávat zvuk, který kovová trubka přenáší do země. Hryzci jsou na chodbách vyhloubených od krtků závislí, a proto pokud vyženete ze zahrady krtky, hryzci se nebudou mít kam nastěhovat.

Návnadami se rozumí různé jedy. Ty v žádném případě nesmíte použít, pokud máte malé děti nebo vám po zahradě volně pobíhají domácí zvířata. Ale i v jiném případě zvažte, jestli je to opravdu cesta, kterou se chcete dát. Hrozí totiž sekundární otrava všech, kteří otrávené hryzce sní. Jsou mezi nimi mnohé (i ohrožené) druhy ptáků: čápi, kalousi, káňata, krkavci, volavky, poštolky či ťuhýkové. Navíc hrozí, že jed přímo sežere „sousedova“ kočka či jiné zvíře a uhyne.

Stejně tak o mechanických pastech platí, že je nesmíte použít, pokud máte malé děti nebo vám po zahradě volně pobíhají domácí zvířata!

Kam je pokládat?

Vždy jak k vchodu do nory, tak i k jejímu východu. Klást je musíte tak, aby hryzec neměl šanci proklouznout okolo nebo se podhrabat. Jako návnadu do sklopných pastí klaďte jablka, mrkve či různé další druhy ovoce a zeleniny. Pastičky nasměrujte tam, kudy škůdci opouštějí úkryt, u vchodu potom naopak. Vše přivažte kolíkem k zemi, protože hryzci si rádi odnášejí svůj úlovek i s pastičkou. Až budete mít pocit, že jste pochytali všechny kusy, jako test položte k opuštěné noře návnadu, pokud do druhého dne nezmizí, můžete slavit vítězství. 

Některé zdroje uvádějí, že k  vypuzení hryzce pomáhá časté sekání trávy. Prý! Co je na tom pravdy, ale nevíme.

Co ale určitě alespoň částečně pomáhá, jsou větrníky vyrobené z PET lahví upevněné na kovovou tyč a zaražené do země do hloubky přibližně 20 cm. Nad zem by měla tyč koukat asi jeden metr.

Tzv. hadník je sázkou na jistotu. Jedná se o líhniště pro hady, slepýše a ještěrky. Lze ho připodobnit k věčnému kompostu. Hadník sestavíte ze čtyř sekcí drátěného plotu. Nejprve si připravte rám o rozměrech cca 2 x 2 x 1 metr. Pletivo také můžete nahradit plaňkami. Pouze boky hadníku nesmí tvořit plná prkna. Mezi tyčkami musí být mezera minimálně 3 cm.

Na dno dejte vrstvu větví, klacíků a větviček a překryjte papírem (kartonem, novinami apod.). Stejným způsobem vytvořte mnoho dalších vrstev. Mezi použité „suroviny“ zařaďte také hobliny, plevel, listy stromů, výhonky růží a všechno možné, co se jinak hodí i na kompost.

Takto nechte hadník stát po dobu jednoho roku. Kopice zdánlivě neužitečného materiálu si sedne, proto ji doplňte o další materiál. V tuto dobu zkuste také odhalit některou z vrstev. Přítomnost velkého množství mnohonožek, svinek, stínek či stonožek vám potvrdí, že jste na dobré cestě. Pokud vše půjde podle plánu, ve druhém roce objevíte v hadníku vajíčka užovky hladké nebo obojkové.

V tom samém roce (tedy již po dvou letech) si vaši hryzci „zabalí raneček a půjdou o dům dál“, k sousedovi, který nemá hadník! Anebo skončí jako hadí svačinka.

Hlavní přínos hadníku: hadi se dostanou za hlodavci i do děr!

Snad jedna nevýhoda by se našla. Hadi jsou aktivní jen část sezóny. V chladných měsících spí a tedy neloví hlodavce.

Nerušte kočku, když „číhá na myš“, resp. na hryzce. Pokud je kočka schopná uživit se lovem, nekrmte ji. Samozřejmě si musíte být jisti, že nestrádá a dle potřeby ji přikrmujte. Stejně tak existují možnosti, jak v lovu podpořit i psa.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org