I dobré nápady mohou časem zastarat. A nápad uvádět na domácích spotřebičích energetickou třídu povedený rozhodně je. Jen prostě potřeboval obměnit, modifikovat a aktualizovat, protože fungoval vlastně až moc dobře.
Poměrně dlouho se spotřebitelé nechali vést nabízenou uživatelskou kvalitou, kterou obvykle reprezentovala značka konkrétního produktu. Věděli jsme, že nějaká firma to prostě dělá dobře, a tak jsme přednostně kupovali od nich. Jenže s tím jak na trhu přibývalo typově shodných produktů rozmanitých značek, začal mezi výrobci boj o zákazníka. A v něm zhusta vítězili ti, kdo byli lidem schopni nabídnout nikoliv nejkvalitnější, ale to nejlacinější zboží. Vyrábět lacino jde, ale nepřekvapivě s kvalitou je to pak bída. A s provozními náklady také.
Lacinější nemusí být levnější
Bylo zapotřebí ukázat, že u nekvalitního produktu možná ušetříte při nákupu, ale nikoliv už na provozu. Třeba proto, že až podezřele laciný fén, myčka nebo pračka prostě žerou víc elektřiny. Pořídíte je za pár korun, ale jejich používáním časem doplatíte rozdíl. Názorně demonstrovat se to velmi hezky podařilo systému energetických štítků, systému, zavedeném v rámci Evropské unie v roce 1995. Tenhle původní model používal pro rozlišení „žroutů energie“ kategorie A až G. A bylo mile úsporné, G bylo neuvěřitelně nenasytné a neúsporné.
V praxi stoupala úspornost mezi jednotlivými třídami asi o 20 %. Takže fén z kategorie G (oproti kategorii A) by vás mohl vyjít třeba o pětistovku ročně dráž. Anebo o pět tisícovek za 10 let. Chvilku to trvalo, než se to zažilo, a lidé začali chápat, že s levnými a neúspornými elektrickými spotřebiči to nevyhrají. Výrobci, vedeni poptávkou, začali inovovat. Technický pokrok udělal své, a kolem roku 2010 dospěly stávající štítky do bodu, kdy už vlastně žádný spotřebič v kategorii G na trhu k dostání ani nebyl.
Prakticky všechny stály na úrovni B a výš, protože méně úsporné se už ani nesměly uvádět na trh. I mezi „áčky“ se ovšem našly o něco lepší a něco horší. Řešilo se to kouzelným znaménkem. A+ bylo prostě úspornější, než obyčejné A. Takové A+++ pak bylo nejvíc. Teď už to trvalo spotřebitelům jen 10 let, aby bylo jasné, že se povětšinou vyplatí nakupovat jen zboží ve vyšší třídě úspornosti. A výrobci takové skutečně dodávali. Jenže energetické štítky se tím stávaly poněkud matoucí.
Změna, která byla třeba
Ta původní řada úspornosti: A+++, A++, A+, A, B, C, D, E, F, G byla opravdu zbytečně dlouhá. Jak to lidsky vyřešit? Inu, daly by se přidat další plus. Ale skutečně byste si chtěli vybírat mezi A++++ a A+++++? A za dalších pár let by se nám tam ta plus už ani nevešla. Mnohem rozumnější řešení bylo návrat k počátku. Časům, kdy se to ještě celé obešlo bez matematických symbolů. Od 1. března 2021 tak bylo zavedeno (staro)nové označování energetických tříd. Jsou zase, jako na prve, od A po G. G teď zase platí za nejméně šetrného žrouta, A je ta nejúspornější třída.
Kolikrát tak úsporná, že ještě ani na trhu není k dostání. Podle současných kritérií jsou ty nejúspornější pračky, které jsou dnes k dostání, v třídě B a C. A nejlepší myčky jsou zatím C. Dřívější A+++ jsou nyní B, A++ jsou C a spotřebiče z minulé třídy A+ mají dnes na štítku D. Máme aspoň rezervu do budoucna.
Jinak tyhle nové energetické štítky platí pro 6 skupin spotřebičů. Myčky nádobí, Pračky a kombinované pračky se sušičkou, Chladničky, mrazničky a vinotéky, Svítidla a světelné zdroje, Elektronické displeje televizorů, monitorů a digitálních informačních displejů a nakonec pro Komerční chladicí zařízení s přímou prodejní funkcí, tedy komerční chladničky používané v prodejnách a prodejních automatech. Sušičky a vysavače jsou hned další na řadě.
Máte doma žrouta?
A co bychom měli o (staro)nových energetických štítcích ještě vědět? Jsou o něco „ukecanější“ než jejich předchůdci. Prozradí nám toho o konkrétním spotřebiči mnohem víc. Což je fajn, když už je tam jednou máme. Nebudou řešit jen čistě energetickou spotřebu, ale i tzv. neenergetické ukazatele. U pračky nebo myšky třeba kolik vody je zapotřebí na jeden čisticí cyklus. Protože i na tom se dá šetřit a zákazník tak má možnost si vybrat tu neúspornější variantu, aniž by listoval v manuálu. Udáván je i údaj o provozní hlasitosti.
Na první pohled to tedy může znít, že si zase někdo něco v Bruselu vymyslel. Ale úprava někdejší zastaralé podoby energetických štítků je náhodou užitečná a rozumná věc.
Co dělat, když doma máte spotřebič, který v současných měřítcích neodpovídá té nejvyšší možné třídě úspornosti? Nic si z toho nedělejte, dokud funguje, je všechno skoro v pořádku. Ale až doslouží, myslete na to, že si nechcete domů přinést žrouta.
Zdroj: cez.cz